Zjistí odvody 80 % trvale služby neschopných? A jak se vyhnout odvedení?
Že něco schválila vláda, ještě vůbec neznamená, že to projde parlamentem. Nic moc se odvody totiž neřeší (výborně to vystihla Jana Černochová v tomto článku). Ale pojďme se věnovat zatím stále hypotetické variantě, že se k nim třeba za rok osmnáctiletí začnou dostavovat a armáda si prověří jejich způsobilost ke službě. Proč a kolik z nich skončí s "modrou knížkou"?
Předseda odvodní komise: „Jméno a datum narození?“
Branec (označení pro občana, který má odvodní povinnost): „Jana Nováková, 1. dubna 1998.“
Předseda: „Slečno Nováková, kolik měříte?“
Branec: „158 cm.“
Předseda: „Tak to můžete sloužit jako zdravotnice, chemička nebo třeba osádka tanku.“
Branec: „Já jsem ale z chemie měla v pololetí za pět, zdravotnickou školu nestuduji a trpím klaustrofobií.“
Předseda: „Áha… A jaké máte koníčky nebo dovednosti?“
Branec: „Studuji obchodní akademii, jezdím na koni a potápím se.“
Předseda: „Hmmm… Na obchod s vojenským materiálem tu máme stálé kádry, jezdectvo už dávno nemáme a na vojenskou potápěčku vám chybí 2 cm výšky. Tak nám ještě řekněte, zda máte nějaká zdravotní omezení.“
Branec: „Mám lehké astma.“
Předseda: „Tak to pořád ještě můžete být řidička s výjimkou tanku, radistka nebo obsluha radilokátoru. Ještě něco vás po zdravotní stránce trápí?“
Branec: „Občas atopický ekzém.“
Předseda: „Tak to nám odpadá možnost, že byste byla řidičkou.“
Branec: „Proboha, a to nemůžu jako ani řídit auto v civilu?“
Předseda: „Ale jo, tam vyrážka nevadí. Uf. Aspoň po psychické stránce se cítíte v pořádku?“
Branec: „Jo, jasně, akorát mám poruchu pozornosti, jsem krapet hyperaktivní.“
Předseda: „Tak to je marný Nováková, vás neodvedeme. Nebo to máte od doktorky napsané, jen abyste snadněji procházela ve škole? Napadá vás ještě něco, co vám brání být odvedena?“
Branec: „Odvedena kam?“
Předseda: „Nováková, před chvílí jsem se vás na mentální dostatečnost ptal. Grrr… No, kdyby vás přeci vlast potřebovala, že byste sloužila v armádě?“
Branec: „No jestli tam máte dobrou wi-fi, abych mohla být furt online s kamarády…“ (toto byl hlavní důvod Švédů ve věku 18-25 let v anketě z roku 2012, proč je neláká profesionální služba v armádě)
Předseda: „To je marný. Pošlete sem dalšího.“
***
I tak by to mohlo u odvodů vypadat… Aby bylo jasno, do profesionální služby v armádě nebo i dobrovolné Aktivní zálohy (AZ) se dnes dostane jen každý druhý zájemce. A to se jedná o osoby, které se cítí zdravě, jinak by to nezkoušely. Je jasné, že poměr odvedených branců při plošném testování celé populace čerstvě plnoletých bude výrazně nižší. Nejen o „chromé“, ale také o ty, kteří pomyšlení na válku nesnesou a předem prohlásí, že když už – jsou schopni jen náhradní civilní služby.
Celých 80 % z nás má ploché nohy, s nimiž nelze být u výsadkářů, průzkumníků, strážní služby a překvapivě ani potápěčů (a to by si jeden řekl, že platfus připomíná ploutve). K tomu 32 % dospívajících trpí alergickým onemocněním včetně astmatu a atopického ekzému, s nímž si neškrtnou ani jako řidiči. A k tomu přidejte časté vady zraku, skoliózu páteře (u počítačové generace samozřejmost) a všelijaké poruchami chování.
Nebylo by od věci zeptat se učitelů na základních a středních školách, na co vše mají žáci a studenti úlevy, matematikou počínaje a vybíjenou při těláku konče. Ostatně, nejčastější věcná kritika obnovení odvodů namítá, že momentální potřeba armády utvořit si databázi může být uspokojena prostě kombinací databáze ministerstva vnitra (údaje o věku a bydlišti) a zdravotních pojišťoven. Nikdo nikam chodit nemusí, nejvýše by mohl vyplnit online dotazník o svých koníčcích a oboru vzdělání, aby informace pro armádu byla kompletní.
U odvodu (zdroj DENIK.CZ)
Zpět ale ke zdravotním kritériím. Těmi, kdo se pokusili dobrovolně převzít brannou povinnost a vstoupit do armády/AZ , ale byli odmítnuti, je právem kritizováno, že zdravotní a psychologická kritéria přijetí jsou u nás nastavena nesmyslně vysoko. Spousta z nich ani nevěděla, že má v krvi nějaký bilirubin, natož že ho má dvakrát více než je norma, takže si ve vojsku ani neškrtnou.
Na druhé straně, jak si dále vysvětlíme, kritéria pro brance obecně vlastně tak přísná nejsou. Armáda si dnes vybírá, protože v databázi zájemců o profesionální službu má 5000 osob, zdaleka ale nedisponuje rozpočtem na tolik tabulkových míst. Na druhé straně, tohle neobstojí u AZ, kde je trvale už 16 let naplněnost na polovině cílového stavu a právě polovina zájemců je odmítána kvůli nějaké zdravotní nedostatečnosti.
Pro hypotetické budoucí odvedence bude rozhodující vyhláška ministerstva obrany o posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě. Respektive pokud by parlamentem prošla novela branného zákona, zatím schválená jen vládou, tak je jisté, že by se musela novelizovat i daná vyhláška. Ale vycházejme zatím z té stávající…
Úvodní zadání zní: „Zdravotní způsobilost je základním předpokladem k výkonu vojenské činné služby.“ Avšak: „Trvale neschopen (značka Dv) se stanoví brancům, odvedencům a vojákům při zjištění zdravotního stavu, který trvale nedovoluje vykonávat vojenskou činnou službu.“ Jenže pozor, získat tzv. modrou knížku, zas taková legrace být nemusí ani pro dnešní teenagery. Takže pár zajímavostí…
Odvedení a tudíž i potenciální službě v armádě se vyhnou nejen ti, kdo mají objektivně průkazku ZTP, ale také ti, kdo si například odnesli nějaké potíže po prodělání virové encefalitidy, meningitidy a podobných infekcí centrální nervové soustavy. Z armádní databáze vás vyřadí dále chronická virová hepatitida, HIV, poruchy štítné žlázy, cukrovka – tím ale mladí obvykle netrpí. Také těžká závislost na alkoholu a drogách, nezvladatelná migréna, epilepsie, barvoslepost, potřeba více než 10 dioptrií (u astigmatismu se sčítá hodnota refrakce a cylindru). Zafunguje i vracející se atopický ekzém v kombinaci s astmatem, ale už ne lehké astma samotné.
Poněkud úsměvně zní, že trvale zproštěni vojenské služby jsou lidé s IQ pod 69 – ale to je 8 % populace! Dále lidé nižší než 155 cm nebo extrémně tlustí s BMI nad 40 – u osmnáctiletého chlapce s výškou 175 cm odpovídá hmotnosti 120 kg. Jinou zajímavostí je, že pro získání modré knížky vám musí chybět palce obou rukou, palce a ukazováku pravé nebo levé ruky anebo 3 a více prstů jedné ruky nebo 4 prsty obou rukou (kromě palce). Proboha ale, žádné experimenty se sekáčkem, mládeži, zatím nerukujete!
Stranou by nemělo zůstat ani genderové hledisko. V případě výšky se s tím asi nic nenadělá, leda by armáda začala šít speciální batohy a balistické vesty pro menší dívky. Ale ve vyhlášce třeba najdeme, že služby jsou trvale neschopni ti, kdo trpí „nemocemi mužských pohlavních orgánů s těžkými stavy s trvalými a závažnými funkčními poruchami, spojené se značnými subjektivními potížemi“. O nemocích ženských pohlavních orgánů ani zmínka, za to se dočteme, že u žen je nutné gynekologické vyšetření, které se může nahradit odborným nálezem ošetřujícího ženského lékař. Jenže většina českých dívek poprvé navštíví gynekologa až mezi 18. a 20. rokem, chce jim to tedy snad armáda naordinovat povinně?
Další zdravotní kritéria je možné si nastudovat zde. Pokud se odvody stanou realitou, bude jistě předmětná vyhláška nejnavštěvovanější internetovou stránkou mládeže ve věku 16-18 let. Lze si jen stěží představit, že armáda zvládne při svém současném početním stavu odvody vůbec zrealizovat, za to si lze vsadit na výsledky, které to přinese:
1) odvedena bude nejvýše třetina branců,
2) z nich polovina se odvolá nebo se předem přihlásí k náhradní službě kvůli přesvědčení a víře,
3) spolkne to ročně několik set milionů korun,
4) už dnes značně přecitlivělá mládež bude do dospělosti vstupovat ponížená a frustrovaná – nejen strachem z odvodu a odvedení, ale možná paradoxně i tím, že jí armáda neodvede a de facto označí za invalidní.
Když se nad tím člověk zamyslí, musí si nutně klást otázku, zda by nebylo dobré počty potenciálních branců stanovovat jen statisticky z existujících databází. Ušetřené peníze a také lidské síly, zejména pracovníků krajských vojenských velitelství, by bylo možné vrhnout do atraktivnějšího oslovení mládeže.
Třeba pomocí online aplikace nabídnout mladým lidem test, zda by měli na to, stát se vojákem. A kdyby ano, mohli by si třeba o prázdninách dopřát zážitkový kurz s armádou. A když je jeho náplň chytne, tak třeba i tříměsíční plnohodnotný výcvik. A když už ho budou mít, tak se mohou upsat na tři roky do Aktivní zálohy… Převzít brannou povinnost může být přeci docela cool a na pohodu.
Takže co s tím? Hlavně zatím žádnou paniku. Vlastně je docela nepravděpodobné, že by branný zákon beze změn prošel poslaneckou sněmovnou a senátem. Kdyby ano, pak je třeba zbystřit především při tvorbě prováděcích vyhlášek – jako té o zdravotní způsobilosti ke službě, které teprve budou rozhodující.
