Rozhovor s policistkou, která u soudu prokázala, že policejní vedení je neschopné.
Petra Lhotáková sloužila u policie bezmála dvacet let. Po převelení se setkala s nezákonnými postupy a měla tu drzost na ně upozornit. Nadřízenými proto byla šikanována a místo aby držela hubu a krok, poslala je k soudu. Mezi tím se stala jakousi neformální policejní ombudsmankou, dnes pomáhá desítkám svých kolegů. A na to vše jsme se jí zeptali v následujícím interview.
Jaké byly Tvé začátky u policie?
K policii jsem nastoupila hned po ukončení střední školy v roce 1996 a nebylo to až tak z přesvědčení, jako spíše ze zvědavosti. Podmínky pro přijetí byly stejné jako nyní, jen základní odborná příprava (ZOP) trvala i s praxí 18 měsíců. I tak jsem si ale nepřipadala připravená chránit vlast s nasazením vlastního života.
Je dnes základní příprava policistů jiná?
Intenzívní studium s cílenou praxí nyní současným policistům chybí, tedy už v tomto je kámen úrazu.ZOP byla dokonce v minulosti jeden čas zkrácena na 3 měsíce, což byl nerozum. A další nerozum je současná doba 6 měsíců. Na ulici jsou nepřipravení policisté. Díky „demokracii“ je ale nyní služba daleko horší než v době mého nástupu, kdy byl i slovní útok na veřejného činitele trestným činem. Dnes musí mít policista opravdu nervy ze železa, neboť mu může kdokoliv pro výkon jeho služby v podstatě beztrestně nadávat. Vlastně i práh bolesti musí mít snížen, o morálním a etickém prahu nemluvě, neboť je policista pranýřován už jen z principu. Veřejnost to tak chápe a vnímá, vedení policie plně podporuje.
Takže podmínky pro výkon služby a postavení policie jsou po těch dvaceti letech významně horší?
Zázemí tedy žádné není, pokud bych měla paušalizovat. Mezi veliteli mám dosti kamarádů a věřte, že i jim se nelehce slouží, protože zejména ti na nižších pozicích musí fungovat tak, jak jim velí ti nad nimi. Mlýnské kameny. Shrnuto – pokud hovoříme o morálním úpadku dnešní společnosti, tento se projevuje i u policie. Jak jsem řekla, dnes je moderní se odvolávat na svá práva. O povinnostech se již nahlas nehovoří. A policie je vděčným terčem. A je stále více pomalu zatlačována nenápadně do kouta. To je reálný stav.
Nedávno ses soudila s policií kvůli šikaně a pracuješ nyní pro Mobbing Free Institut. Kdy ses s tím poprvé ve službě setkala?
Se šikanou jsem se setkala až po převelení z Prahy do Vlašimi. Bylo to po zákroku v roce 2007, který jsme s kolegou nezvládli, a i když jsme byli zranění, nedočkali jsme se řádného ošetření bezprostředně po zákroku. O tomto nepěkném jednání jsem pak v nemocnici, kde jsem byla několik dní hospitalizována, napsala článek a plánovala jeho otištění do odborového tisku. S mým plánem jsem se netajila a zřejmě proto se jal celou věc osobně řešit tehdejší náměstek krajského ředitele policie Středočeského kraje, současný ředitel plk. JUDr. Václav Kučera.
Ač se mi zpočátku jevil jako osoba na mé straně s vůlí mně pomoci zamezit protiprávnímu jednání na mé osobě, byl to nakonec právě on, kdo se zasadil o neexistenci veškerých důkazů proti služebním funkcionářům, které byly: záznamy z kamer z OOP Vlašim se neuchovaly – technická závada, hovory s operačním důstojníkem se neuchovaly – technická závada, a další „zametení“ důkazů. Pak jsem s hrůzou zjistila, jak naivní jsem byla, když jsem mu o všech mých průkazných důkazech na svou obhajobu řekla.
Ve finále dokonce za mnou přijel po pracovní době domů svým soukromým vozidlem a chtěl přítomnost i druhého člena hlídky. Kolega přijel proto také a zde nám dal pan plků Kučera jasně najevo, o co mu jde. Ano, na toto jeho protiprávní jednání jsem si stěžovala, a ačkoliv bylo přítomny ještě další dvě nezúčastněné osoby, váhu naše slova neměla – papaláš je holt papaláš, a tedy je bezesporu hodnověrný. Plk. JUDr. Václav Kučera mne bez skrupulí slovně označil za „hovno na rohožce“, a tím zažehl můj zápal pro spravedlnost.
Jak se projevovala šikana vůči tvé osobě?
V průběhu řešení kauzy z roku 2007 jsem byla na mateřské a k údivu všech jsem se v roce 2012 vrátila do služby, pod správu Středočeského kraje. A hned první den mé služby mě měl varovat – neprošla jsem zdravotní prohlídkou u služební lékařky, tedy jsem nebyla zdravotně způsobilá výkonu služby. Místo okamžitého propuštění jsem ale takto až do září 2014 sloužila „na černo“ s plným vědomím hierarchicky všech nadřízených až na krajské ředitelství.
Díky zajímavému pojetí a manažerské neschopnosti vedoucího na OOP Čechtice, jsem zanedlouho poukázala na jeho protiprávní jednání, zejména okrádání příslušníků na OOP Čechtice neproplácením zákonných přestávek. A tím začaly mé peripetie – odlišný přístup, rozkazy, služby, nadměrná a neúměrně častá kontrola mé činnosti…tlak, stres, který mi přivodil psychosomatické problémy a částečnou ztrátu sluchu. V tu dobu velmi schopní funkcionáři dali hlavy dohromady a do služby mi vyfasovali sluchátka pro střelce, které jsem písemným rozkazem musela nosit v přímém výkonu. Do civilu jsem ale dobrovolně odejít nehodlala.
A jak ses tedy bránila?
Obrana? Neexistuje. V zákoně o služebním poměru tvůrci zapomněli na možnost stížnosti. Jakýkoliv podnět příslušníka směrem nahoru je kvalifikován jako podnět k obecné kontrole a dle Nařízení MV ČR č . 55/2003 příslušník NENÍ účastníkem řízení. Na rozdíl od funkcionáře, na kterého si stěžoval. Science fiction? Kdepak, realita dennodenních strastí řadového policisty.
Obrátit se na policejní ombudsmanku? Zdánlivě dobrý nápad a dobrá volba, ale ta příslušníkovi pouze stroze odpoví a ve druhé zprávě doporučí služebnímu funkcionáři postup, jak naložit s šikanujícím příslušníkem. Stěžovatel – řadový příslušník – ale není oprávněn toto doporučení vědět a opět se nemůže bránit. Science fiction? Byla, nyní je kancelář ombudsmana MV ČR zrušena a od 01. 01. 2017 slibována alternativa. Slibem neurazíš, tedy ani v polovině března roku 2017 ochránce práv řadových policistů neexistuje.
Takže policisté se teď obracejí na Tebe?
Ano, není divu, že se obrací řadoví policisté na mě, prosí o pomoc ve své mnohdy nelehké situaci u Policie ČR. Děkuji náhodě, že jsem i já kdysi hledala pomoc mimo resort a oslovila Mgr. Michaelu Švejdovou přes server www.sikanavpraci.cz, kde jsem dostala nejen podporu, ale hlavně jistotu ve správnost mého počínání. Nyní jsem jedna z konzultantek a osobně zastupuji desítky policistů proti služebním funkcionářům, proti aroganci moci, proti ohýbání a nerespektování zákonných norem samotnými funkcionáři policie, proti dehonestaci a nerovnému přístupu. Napříč celou republikou. (Viz také http://mobbingfreeinstitut.cz/)
Nedávno jsi po dvou letech prohrála soud, který jsi proti policejním funkcionářům vedla. Soudce Šalamoun vskutku šalamounsky konstatoval, že nešikanovali, jen byli neschopní. Ten novinový titulek pobavil celou republiku. Jak to tedy bylo?
Na krajské ředitelství policie Středočeského kraje, zastoupeného plk. JUDr. Václavem Kučerou, jsem v dubnu 2015 podala žalobu pro porušení povinností v oblasti péče o příslušníky. Historický okamžik pro celou policii! Zatím nikdo policii pro diskriminaci nežaloval. Po několika soudních stáních, kde veřejnost služební funkcionáři utvrdili svými arogantními výstupy, že jim litera zákona vůbec nic neříká, padl verdikt. Prohrála jsem prvoinstanční řízení. O diskriminaci na mé osobě nelze hovořit, protože stejný přístup zažívali i další příslušníci OOP Čechtice a neměla jsem to tedy brát osobně. Soudce svůj verdikt obhajuje tím, že se jednoznačně jedná o neschopnost služebních funkcionářů.
Na písemnou podobu rozsudku si prodloužil lhůtu na dva měsíce. Není divu, neboť nejen mně, ale i všem řadovým příslušníkům bezpečnostních sborů erudovaně vysvětlit, jaký je rozdíl mezi diskriminací a neschopností služebních funkcionářů, to bude díky lačnosti zainteresovaných opravdu oříšek. Inu – kolik třešní, tolik višní…
Policejní vedení musíš přesto strašně štvát. Kromě toho, že se asi odvoláš, dnes zastupuješ desítky dalších policistů. Je na tebe vyvíjen tlak? Jak to zvládáš?
Kdo má být oběšen, ten se neutopí, jak s nadsázkou vtipkuje můj právní zástupce doc. Jan Brázda. Realita je ale taková, že jsem nyní v určitém ochranném opatření, kdy dodržuji stanovený režim, který vyplynul ze Zákona o Policii. Tedy pokud veřejnost pobavil verdikt soudce Šalamouna ohledně neschopnosti služebních funkcionářů, nevím, co s veřejností udělá přiznání, že mě před policií hlídá policie. V mém případě služební funkcionáři již mnohokrát dokázali, že když chtějí, schopní jsou velmi.
