Sdělení policie o útěku dětí médiím nemusí být účelné
Pět desítek policistů zaměstnala z neděle na pondělí šestnáctiletá dívka v obci Mokrá - Horákov, která se nevrátila z odpolední procházky. Informace o jejím zmizení čerpaly sdělovací prostředky z České tiskové kanceláře a od policejního mluvčího Bohumila Maláška. Média přinášela informace o pohřešované a během pondělního dopoledne nalezené dívce zcela odlišným způsobem. Část z nich navíc získala osobní informace i fotografie nezletilé a zveřejnila je v rozporu se zákonem.
Zatímco idnes.cz se spokojila se sdělením lokality zmizení a nálezu dívky a šéfredaktor Extra.cz Pavel Novotný si jako jediný ověřil údaje o nezletilé v jejím okolí a dívku označil toliko iniciály, virtuální verze deníku Blesk přinesla celé jméno mladistvé a Brněnský Deník (Rovnost) se ještě druhý den po nalezení večer pyšnil rovnou fotografií dívky i s uvedením celého jména.
"Rozhodně jsme souhlas se zveřejněním fotky a jména mé dcery nikomu nedali," říká otec dívky Josef N. On i jeho partnerka od počátku s policií spolupracovali a dali pátrací skupině aktuální fotografie dívčiny z téhož dne, včetně popisu oblečení. Sdělovací prostředky ovšem nějakým způsobem získaly fotografii dívky z rok a půl starého občanského průkazu - tudíž z evidence obyvatel. Zveřejněna byla ovšem jen v brněnském Deníku, který jako autora fotografie uvedl Policii ČR.
Nutno podotknout, že zmíněná média tyto informace publikovala v době, kdy už byla dívka nalezena a zveřejnění nemělo smysl ani z hlediska pátrání (to navíc trvalo v řádu hodin). Zatímco redakce Blesk po intervencích jméno a příjmení dívky ve večerních hodinách stáhla, redakce Deníku do této chvíle na žádost rodiny o stažení jak fotografie, tak údajů, nereflektovala, a to i přesto, že otec s přítelkyní navštívili redakci osobně. "Autorku článku ani šéfredaktora se nám nepodařilo během celého dne kontaktovat," konstatuje otec.
Za práva své dcery, na jejíž výchově neměl možnost se v uplynulých letech podílet, chce bojovat. Za pravdu mu dává nejen zákon O ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. a zákon O sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. Tyto právní normy zastřešuje mezinárodní smlouva Úmluva o právech dítěte, kterou Česká republika ratifikovala a zavázala se tak dodržovat i čl. 16, který zní:
"Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. 2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům."
Stran nepřípustnosti zveřejňování soukromých údajů dětí se už v únoru v roce 2011 vyjádřil úřad Veřejného ochránce práv, který právě na mezinárodní úmluvy odkázal s tím, že "k povaze internetu a vývoji informačních technologií, údaje jednou na internet umístěné, tam zůstávají prakticky navždy. Zásah do práva a důstojnosti dítěte formou zveřejnění uvedených informací je tedy nevratný a neodčinitelný." (zdroj: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2010/verejne-inzerovani-deti-pro-nahradni-rodinnou-peci-je-nepripustne/)
Úřad se tak sice vyjádřil v souvislosti s kauzou umísťování děti do rodin náhradní péče, nicméně i pro případ ztracené dívky platí, že je "Zveřejňování osobních údajů dětí ... na internetu a v dalších médiích je v rozporu s Úmluvou OSN o právech dítěte, zákonem o sociálně-právní ochraně dětí a zákonem o ochraně osobních údajů. Platí to i v případech, kdy by na základě zveřejněných údajů mohlo dojít k identifikaci dítěte dokonce jen v rámci úzkého okruhu osob, jako jsou spolužáci, kamarádi, učitelé apod."
Podle Úmluvy jsou tedy zavázáni nejen zástupci dítěte, ale všechny orgány státu (tedy včetně Policie ČRa bezezbytku i médií) , aby ke zveřejnění údajů odhalující totožnost dítěte nedošlo (za dítě je dle dokumentu považován každý občan mladší 18 let). Otázkou tedy zůstává, proč ke sdělení celého jména a předání fotografie sdělovacím prostředkům vůbec došlo. Z hlediska pátrání se jednalo o nadbytečný úkon, neboť média jméno a fotografii dívky z větší části prezentovala až po jejím nalezení.
Navíc po celou dobu pátrání nebyl otec dívky dotázán, zda se sdělením údajům a předání fotografie dívky sdělovacím prostředkům souhlasí. Přesto, že dle svých slov velice oceňuje práci pátrajících policistů, komunikaci policie s médii v tomto případě nechápe a obává se, že jeho dceru poškodí z více hledisek: Mimo negativních dopadů takové publicity na jeho rodinu může dojít i k tomu, že dívka začne mediálního zájmu zneužívat. Již dříve utíkala z péče matky a pokud získá zveřejněním útěku popularitu mezi vrstevníky ve výchovném ústavu, kde je dočasně umístěna, může ho při některé z dalších návštěv otce zopakovat.
Případ tak klade zejména na policii otázku kdy a v zejména v jaké míře o útěcích nezletilých informovat, kdy je vhodné zapojit prostřednictvím médií zájem veřejnosti. A kdy je to naopak v naprostém rozporu jak se zájmy dítěte, tak i s prevencí tohoto sociálně-patologického jevu.
DOVĚTEK K ČLÁNKU:
Po vydání článku informoval otec redakci, že Brněnský Deník (Rovnost) po mnoha intervencích článek o nezletilé dceři v nočních hodinách konečně stáhl. Na opakované žádosti ale šéfredaktor Rovnosti Tomáš Svoboda odpověděl rodičům ironickým dopisem (celou korespondenci máme k dispozici) ve kterém se rodičů dotázal, "jestli vůbec všimli, že ji doma chybí dcera" a doporučil jim, aby si "doma udělali pořádek". Podotýkáme, že otec s přítelkyni policii alarmovali okamžitě, celou noc byli vzhůru a neustále v kontaktu s pátrací hlídkou, které poskytli všechny potřebné informace. Mimo to je rodinná situace natolik složitá a stále i kvůli průtahům úřadů nedořešená, takže není zdaleka na otci dítěte, kdy bude situace nezletilé dívky vyřešena, V žádném případě ji ale nemá právo hodnotit nezasvěcený novinář. Stejně tak je zcela mimo tvrzení tohoto šéfredaktora, který nechal vyvěšenou fotografii a iniciály nezletilé skoro dva dny poté, kdy byly dívky nalezena. Pomoc v pátrání, kterým se Svoboda rovněž ohání, nebyl důvod z časového hlediska (nalezení dívky v pondělních dopoledních hodinách. Takže pomoc policii v pátrání (takto ale nebyl článek vůbec formulován), kterým de Svoboda rovněž ohání, byla bezpředmětná.
