Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní LEX: Pravda o jednání ČR v Bruselu. Interview s D. Karáskem.
Mluvčí LEX David Karásek dnes vydal oficiální zprávu, která se pokouší uvést na pravou míru mediální fámy týkající se pozice České republiky ve vztahu k návrhu Evropské směrnice o zbraních. Část jí přetiskujeme a navíc jsme panu Karáskovi položili několik dotazů, které situaci ještě zpřesňují…
Ze zprávy (její celé znění naleznete zde):
Někteří politici tvrdí, že na posledním jednání Evropské rady (schůze stálých zástupců v Bruselu) zástupci České republiky souhlasili s navrhovanými omezeními legálního držení zbraní. Není to pravda, zástupci České republiky hlasovali proti návrhu a své námitky nechali oficiálně zaprotokolovat.
Obdobně se objevují názory, že za současnou situaci kolem evropské směrnice o zbraních je odpovědné ministerstvo vnitra, které prý nedokázalo pro naši pozici získat podporu většiny států. Ačkoli je LEX spolek apolitický, proti tomuto se musíme důrazně ohradit. Známe situaci kolem této záležitosti a víme, jak se jednání ve skutečnosti odehrávala. Viděli jsme technické a faktické podklady pro tato jednání, připravené ministerstvem vnitra. Potvrzujeme, že z odborného hlediska byly úplné a bezchybné.
Kromě technických a expertních jednání byla vedena také jednání politická. Jejich směr byl již předem určen skutečností, že omezení legálního držení zbraní kromě Komise požadovaly také velké západní státy, které svým občanům ohroženým terorismem potřebovaly ukázat, že dělají něco pro jejich ochranu. Pro nizozemské předsednictví tedy bylo směrodatné politické zadání; máme například potvrzeno z více nezávislých zdrojů, že během jednoho jednání předsedající Holanďan pronesl větu „v kontextu poloautomatických zbraní se prostě musí něco zakázat“.
…
Pár otázek pro Davida Karáska, mluvčího LEX
Je někde možné podívat se na aktuální celé znění směrnice?
Poslední verze je ke stažení zde.
Došlo její projednávání tak daleko, že už s tím Česká republika nemůže nic dělat?
Ono v politice dost dobře není možné rozumně odhadovat - natož s jistotou tvrdit - jak co dopadne, protože to vždycky záleží na tom, kdo co udělá.
Nedávno v médiích proběhlo, že by se musely registrovat i vzduchovky. Je to pravda?
To je fáma. Ale navrhuje se registrace některých zbraní kategorie D, jako znehodnocených zbraní a předovek na černý prach. Psal jsem o tom a někdo další zřejmě vynechal slovo „některých“. A další novinář si pak třeba řekl si, že „v kategorii D jsou i vzduchovky“. Ale to jen hádám, jak taková fáma mohla vzniknout.
Co vnímá LEX jako nejhorší v celé směrnici?
Že se mají bezdůvodně omezovat práva občanů, kteří nic špatného neprovedli a nejsou rizikem, jenom proto, aby Komise a vlády západních států měly svůj zákaz "něčeho", který mohou předložit svým občanům jako důkaz, že je chrání.
Máte od podobných spolků jako LEX v jiných státech Evropy nějaké informace o tom, že i tam by se občané bouřili, sepisovali petice apod.?
No jistě, je tu celoevropská petice, která má 300 000 hlasů. Je tu Firearms United, které se právě skládá ze zástupců organizací jako je Lex a švýcarský ProTell už natvrdo řekl, že jestli tohle projde, tak vyvolají referendum o vystoupení ze Schengenu. (Švýcarsko sice není člen EU, ale je členem Schengenského prostoru, takže musí přijmout všechny směrnice, které se týkají volného pohybu, včetně této.)
Ale oni mají doma zbraně právě kvůli bezpečnosti státu, takže jim do toho EU nemůže mluvit, ne? To proto chtěl Chovanec zakotvit právo na zbraně do ústavního zákona o bezpečnosti?
Na straně 20 onoho návrhu je výjimka pro státy, které mají zavedenu povinnou vojenskou službu a ve kterých je zvykem prodávat vojákům jejich zbraně do civilu. Pak v tom smějí pokračovat, ale pouze tehdy, pokud už to dělají déle než padesát let. Je to takový pěkný odstavec popisující Švýcarsko, aniž by museli napsat „Švýcarsko“. Je to zcela zjevně diskriminační - jak může mít třeba Česká republika nebo Estonsko padesátiletou tradici v čemkoli, když padesát let ještě ani neexistují?
A také tam je, že je mají předělat na poloautomaty?
To se dělá už teď. Ve skutečnosti ty plně automatické zbraně, které mají doma, jsou nafasované od státu, takže se na ně směrnice nevztahuje. Teprve po skončení branné povinnosti si je od státu kupují. Jenže podle návrhu se na ně potom mají aplikovat stejné podmínky jako pro sportovní střelce - jako být členem střeleckého klubu, mít potvrzení, že takovou zbraň opravdu potřebují, a podobně. To se jim samozřejmě nelíbí - pro Švýcary je ta zbraň skutečně symbolem osobní cti a národní svobody, a teď přijde Evropská komise a řekne jim: "Můžete si tu zbraň nechat, ale..." Upřímně, moc se jim nedivím.
Je pravda, že členské státy EU nejsou povinny akceptovat nařízení EU, pokud by zasahovala do jejich bezpečnosti?
To je podle Smlouvy o fungování EU. A je to i v důvodové zprávě k ústavnímu dodatku. Vnitřní bezpečnost je plně v kompetenci členských států a akce zajišťující vnitřní bezpečnost nemůže EU ani dát k Evropskému soudnímu dvoru.
Každopádně to stejně vypadá, že Chovancovi vládní kolegové pro to nemají mnoho pochopení. Budu-li pesimista, je reálné, aby mnozí držitelé zbraní nahlásili, že je ztratili, jak občas varují v diskusích?
Pokud by na to došlo, tak jsem si zcela jistý, že takové případy budou nejméně v řádu tisíců. Ale ono si to uvědomuje i vnitro, proto proti směrnici tak vehementně bojuje – tady se v podstatě stát patnáct let snažil vybudovat systém založený na důvěře, a prakticky se to podařilo, a teď do toho šlápla EU a pokouší se ho rozbít.
Ještě poslední věc - pokud by chtěl někdo vývoj sledovat a být u zdroje relevantních informací, nezkreslených médii, dostane se k nim někde?
Bohužel, jednání Evropské Unie je zejména v poslední fázi dost konspirativní. Jednání Evropského parlamentu a jeho výborů je samozřejmě veřejné, ale třeba jednání orgánů Evropské Rady už ne - je to vidět i na tom, že při poslední schůzi Rady ministrů nařídili ministři před hlasováním vypnout kamery, takže víme, že návrh byl schválen, ale nevíme, jak který stát hlasoval - kromě ČR, jejíž ministr nechal svůj hlas zaprotokolovat. A poslední jednání v trialogu - tj. jednání mezi Komisí, Radou a Parlamentem - už jsou úplně neveřejná. Samozřejmě, mnoho informací a dokumentů unikne - i v západních státech se najdou lidé, kterým se tyhle poměry nelíbí - ale oficiálně je samozřejmě zveřejněno jen to, co EU chce.
