Slovníček newspeeku: Proč je dnes lepší být „fašista“ než „sluníčkář“. Mluvte, jak vám zobák narostl.
Jistě jste si všimli, jak se v posledních třech letech mění obsah standardních pojmů. Pokud jste při občance dávali pozor, dokážete rozeznat fašistu a nacistu. Ale dnes jako by to bylo jedno, protože pokud vám záleží na budoucnosti, jste zrovna Vy obojí! Svět se nachází ve válce – minimálně jazykové. Z politické korektnosti jsme mívali srandu, z newspeeku běhá mráz po zádech. Pokusme se pochopit, proč je to opravdu závažný problém…
Pojem newspeek (novořeč) použil George Orwell ve své temné vizi budoucnosti 1984. Jedná se o okleštěnou verzi jazyka, která například nemá výrazy pro vyjádření nesouhlasu s politikou vládnoucí Strany, jiná slova zcela ruší (třeba svoboda). Úvaha je logická: Pro co nemáte výraz, to nemůžete ani myslet.
Jde totiž o to, že uvažujeme v jazyku, jeho slovy, strukturou i dynamikou. Nemusí to být nutně slova verbální, mohou je nahradit třeba posunky. I tak řada výzkumů ukázala, že způsob myšlení právě neslyšících je jiný. Podobně si můžeme pohrávat s myšlenkou, že tzv. „národní povahy“ (ač národ není bytost nadaná povahou) jsou do jisté míry determinovány řečí.
Pokud některý jazyk nemá budoucí čas, těžko můžete od osob, které jím mluví=myslí očekávat plánování budoucnosti. Pokud bude mít nějaký jazyk stejný výraz pro dej mi a půjč mi, pak od jeho uživatele nemůžete chtít věc vrátit, leda tak dát (nazpátek). Jistě dokážete domyslet další příklady.
Z tohoto důvodu je právě změna jazyka prostředkem k manipulaci, a to velmi plánovatelným a efektivním. Největší prostor a sílu jazyk měnit mají média a obecně kulturní obsahy (filmy, knihy). Tak se třeba po celém světě díky bratřím Čapkům podařilo zavést nové slovo robot (odvozené od roboty). A v češtině se naposledy uchytilo slůvku sluníčkář, které podle všeho poprvé použil J.X.D. v Reflexu.
Jedna věc je tvořit slova nová pro pojmenování nového jevu (objevu, vynálezu), druhá a zásadně problematičtější však měnit významy pojmů existujících. Tak třeba nadávka do fašisty by měla – při respektování původního významu – znamenat, že nejste rasista, za to jste národovec, v ekonomice spíše marxista. To na valnou část těch z nás, kdo nyní bývají „sluníčkáři“ označování za „fašisty“, rozhodně neplatí, protože jako „pravičáci“ prosazují individualismus a vlastnické právo. Samozřejmě je dnes ale veřejná i odborná diskuse zaplavena výklady, jež líčí fašismus jako velice širokou kategorii, aby mohl být očerňován kdekdo.
Další problém je, že některé pojmy jsou nahrazovány zdánlivými synonymy, respektive pojmy příbuznými s pozitivní konotací. Typicky imigrant versus uprchlík. Česko vstřebalo během válek na Balkáně mnoho uprchlíků/imigrantů zcela přirozeně, bez rozlišení, neboť logicky postupovali do nejbližších zemí s podobnou kulturou a jazykem. Podle této správné logiky jsou ovšem Syřané uprchlíky před válkou do doby, kdy se usídlují mezi Arabským poloostrovem, severem Afriky a Tureckem, ale jistě už ne v Německu (jedině s výjimkou, že by v době vypuknutí války byli právě tam třeba jako turisté a požádali o azyl).
Jinou hrou se slovy je jejich nahrazování obecnějšími pojmy. Od jisté doby média nesmí napsat, že trestný čin spáchal Rom. Důsledek z hlediska dopadu na publika je ovšem zcela opačný – čtenář takové zprávy připíše skutek příslušníkovi romského etnika, ačkoli tomu tak v daném případě být nemuselo. A především, sociální problémy tohoto etnika se pak politicky neřeší, jako by neexistovaly. To samé dnes vidíme v případě džihádem motivovaných útočníků, kdy se třeba v případě masakru sekyrou v Düsseldorfu píše o psychicky narušeném jedinci z bývalé Jugoslávie, což má zastřít fakt, že v ní žijí muslimové, leckde silně radikalizovaní. Mohl a nemusel to být jeden z nich, tento způsob zpravodajství každopádně vede k tomu, že svět obletí i zprávy o řidiči, který dostal infarkt a vjel na chodník.
Mohlo vás napadnout, že se jedná o politickou korektnost jako druh newspeeku, ale jsou zde zásadní rozdíly. Slovo korektní nám hned připomene anglické correct (správně), přičemž je zjevné, že takové označení není správně ve smyslu věcném a konkrétním, ale mocí (politiky, médii) je vydáváno za správně ve smyslu morálně žádoucí, protože citlivé, slušné. Funguje na principu opisu bez konotace původního jednoslovného označení – uklízečka je kosmetička podlahových krytin, pasák je erotický manažer, hysterka je emocionálně svébytný jedinec… Samozřejmě to už jsou opisy z pera vtipálků, ale princip vystihují.
Naproti tomu newspeek pojmy zestručňuje, re-definuje jejich význam a některé zcela ruší. Je motivován nikoli ohleduplností a nediskriminací, nýbrž manipulací. Není jen nějakou hrou se slovíčky, protože jazyk cíleně mění, aby zdeformoval a sešněroval naše myšlení. Je aktivitou zlou, neboť směřuje k ovládnutí společnosti. Jako takový je antidemokratický, tedy totalitářský. Proto je zásadní rozdíl mezi těmi, kdo někomu nadávají do sluníčkářů, a oněmi „sluníčkáři“, kteří jiným nadávají do „fašistů“. První si vytvořili nové slovo pro označení nového jevu, ti druzí vložili do tradičního pojmu falešný obsah pro očernění a diskriminaci osob s jiným světonázorem.
A na závěr citát Ferdinanda Peroutky z jeho Demokratickém manifestu:
„Sociální vztahy mezi lidmi jsou udržovány na základě důvěryhodných slov. Když propagandista po dlouhou dobu zacházel se slovy svým způsobem, důvěryhodnost slov zmizí, řeč přestává být spolehlivým komunikačním prostředkem, společnost se rozdrobuje. Pod povrchem připraven čeká chaos. Úsilí demokracie, aby slovům byl vrácen počestný obsah, aby pojmy znovu byly jasně definovány, je víc než politický boj.“
