Studentská reportáž z besedy s válečným veteránem
Den: 24.11. 2021
Čas: 11:40 – 13:15
Na rozvleklé rozepiování není čas. Nacházíte se ve válečné zóně a čím rychleji pochopíte přijímanou informaci, tím lépe pro vás a pro vaše spolubojovníky, kteří jsou pro vás jako rodina.
Třídy 3. a 4.BP měly tu možnost se na chvíli ocitnout pod palbou talibánských kalašnikovů s válečným veteránem Martinem Rejmontem, který ale nebyl pouze v Afghánistánu, ale také např. na misích v Kosovu a Bosně.
Na začátku přednášky nám stručně povyprávěl, jak se dostal k armádě, a pak už byl dostatečný prostor pro všelijaké dotazy. Mně osobně tento způsob vyhovoval, ale je pravdou, že jsem byl nejdříve zaskočen, když po chvilce řekl, že se můžeme začít ptát. Člověk se cítil více v kontaktu s osobností před sebou a nebylo to pouze tiché poslouchání výkladu. Postupně jsme společně rozkrývali jeho motivaci k nástupu do armády, tréninkové metody, nezkreslené informace o tom, co se děje na misích, až jsme se dostali ke kruté realitě nástupu vojáků zpět do běžného civilního života.
Jak ale bylo řečeno během samotné přednášky, vojáci, hrdinové, kteří nasazují své životy, jsou armádou “vymačkáni a odhozeni.” To, že si musí lidé, kteří se vrátí zpět, pomoci se životem sami, mě zasáhlo asi nejvíce. Posloužil jsi nám, teď už tě nepotřebujeme! Tímto ovšem nechci tuto složku automaticky stavět do špatného světla, což koneckonců nedělal ani náš přednášející, který jí za hodně vděčí, jelikož mu dala přátele na život a na smrt a zkušenosti, které dnes využívá jakožto ochranka.
Navzdory všelijakým nepříznivým okolnostem, které tento člověk musel zažít (např. vpadnutí do léčky na válečném území, kterou nám podrobně popsal), nám sdělil, že vstupu do armády rozhodně nelituje a pokud by měl možnost, určitě by svou minulost nezměnil. Myslím, že mluvím za všechny zúčastněné, když řeknu, že jsem rád strávil hodinu a půl s mužem, ze kterého vyzařuje klid, pokora a který nám povyprávěl, co se skutečně děje ve vojenském prostředí.
Nakonec bych rád poděkoval panu učiteli Čapkovi a paní učitelce Modráčkové za zprostředkování přednášky.
Text: Samuel Stodola, student 4.BP, Gymnázium Suverénního řádu maltézských rytířů ve Skutči
Foto: archiv školy
