Reportáž běžeckého týmu „Máků“ z ARMYRUN Praha
Další díl Armyrunu letošního roku se běžel jako už loni na pražském Vítkově 30. září. Na výběr zde bylo ze dvou tras, a sice Major 10 km + 40 překážek, my jsme se však vrhli na trasu Captain, kde na nás čekalo kolem 20ti překážek, rovněž jsme zde „zajeli“ naše nové běžecké dresy, ze kterých jsme nadšení a velmi za ně děkujeme našim sponzorům a firmě Alisy, která je zhotovila. Pojďme se společně podívat, jak to vypadalo…
Zázemí běhu bylo stejně jako loni vedle tělovýchovné jednoty spoje Pod Balkánem. Bylo zde vše, co by závodník potřeboval – šatny, úschovna věcí, prodejní stánky, včetně propagačního stánku AČR. Naše družstvo vybíhalo na trať ve 14:15. Hned po startu proskáčeme pneumatikami, přelezeme několik nízkých stěn a řítíme se z prudkého až na hlínu vydřeného svahu…
Cesta dále pokračovala směrem k vítkovskému památníku, kus se běželo po cestičce, pak přišla překážka v podobně prolezení pod dřevěnou rampou, kde se trať křížila, dále se trasa táhla po úbočí kopce po vysekané cestičce, dlouhou dobu žádná překážka, až pak občerstvovací stanice s červy. Dáváme si červíka, zapíjíme vodou a běžíme dál, dlouhou dobu opět žádná překážka, potom přeskok před pneumatiky navlečené na tyči…
Nejprve se zdálo, že tam někdo zapomněl dát překážky nebo se jich polovina ztratila, ale to se brzy začalo měnit. Přišel balanc na kládě zavěšené na řetězech, překonání kolmé i šikmé stěny, lezení po napnutém laně nebo šplh na lano do výšky, dále nechyběla ani střelba. Největší hustota těch nejhorších překážek byla těsně před cílem.
Prolezení řadou za sebou zavěšených pneumatik, všemi oblíbený bolestivý paintball, plížení pod ostnatým drátem, kde o odřeniny nebyla nouze, dále pak po konstrukci z trubek vyšplhat na velikou věž, a po té dolu po síti. V cílové rovince čekalo několik jam s vodou a bahnem, mezi kterými byly hromady hlíny, nechyběla ani překážka v podobě tunelu, kde strop tvořila plachta naplněná vodou, pod kterou se člověk musel proplazit, při čemž musel zdvihnout celou tíhu vody, které byla nad ním.
Dále tam byl monkey bar, což jsou madla a trubky zavěšené na krátkých provazech, je to snad nejtěžší překážka, kterou jsme na Armyrunu zažili. A jako poslední jsou tu opět shyby, které rovněž patří k nejtěžším, ve Vyškově jsme viděli, že někteří si pomáhat mohli a jiným to bylo odepíráno, stejně jako udělat si trestných 30 angličáků. Tady ale bylo možno si navzájem pomoci, i co se týče mužů, v případě neúspěchu to bylo 30 trestných angličáků.
Po poslední překážce jen pár metrů do cíle, kde dostáváme medaile a odevzdáváme čipy. Následuje pití a uvolnění, společně s vědomím, že jsme to opět jako tým všichni zvládli. Dál už jen sprcha a převlečení se, ovšem sprchové buňky jaksi nefungovaly, tak se kluci a holky společně skrápěli jen hadicemi v jejich blízkosti.
Ač jsme netradičně volili nejlehčí variantu, dokázala značně potrápit. Celkově jsme si závod užili a také mezi sebou přivítali nové členy. Oproti letošnímu běhu ve Vyškově se některé věci kapku zlepšily, ale stále jsou tu nějaké menší nedostatky, které doufáme brzy vymizí.
Jako další nás čeká závěrečný Armyrun začátkem listopadu na Šumavě, někteří z nás si troufají běžet všechny tři úrovně obtížnosti ve dvou dnech, zbytek družstva bude zdolávat trať General, která má 16 km a cca 60 překážek, což nebude žádná sranda.
Neustále nabíráme další členy do družstva, takže pokud chcete také běžet na podporu válečných veteránů, můžete s námi. Rovněž se ale účastníme i dálkových pochodů s vojenskou tématikou, takže neváhejte a kontaktujte nás (houba01@seznam.cz).
