Konkrétní pomoc veteránům s projektem Vlajky pro veterány - běží 3. série
Kromě toho, že už od sklonku října bylo možné podpořit veteránské organizace koupí vlčích máků, byla spuštěna v pořadí třetí série dražeb limitované edice #vlajkyproveterany. Ty věnoval pan Sochůrek Spolku VLČÍ MÁKY, konkrétně 30 kusů, takže se draží na etapy, aby pomohly konkrétním rodinám, které spolek právě podporuje.
„Průměrný výnos z jedné vlajky je kolem osmi tisíc korun, takže pomůže splnit relativně drobnou konkrétní potřebu, která by ale pro daného klienta byla jinak těžko dostupná,“ vysvětluje Miroslava Pašková, předsedkyně spolku. A dodává: „Většinou jde o klienty, které podporujeme dlouhodobě, takže jde i o způsob, jak upozornit na jejich příběh a pomoci jim pak komplexně.“
Na jaký účel půjdou finanční prostředky, je uvedeno vždy v detailu dražby, tedy na partnerském portálu www.armyburza.cz/aukce. V prvních deseti případech to byly především rehabilitační služby, kompenzační pomůcky, školní potřeby dětí klientů, případně rekvalifikační kurzy a právní služby při vymáhání odškodnění za služební úraz. Nejinak tomu je v aktuální sérii.
„Letos jsme se rozhodli vypustit pět vlajek, jenže během příprav se ozval ještě jeden veterán, jeho trápení je hodně silné, takže se počet navýší na šest a dražby potrvají skoro do poloviny prosince. Snad všichni dobří lidé – zájemci o vlajky – vydrží sledovat aukce na portálu a našem Facebooku. Také proto, že jsme na stejnou dobu připravili osvětovou kampaň k problematice služebních úrazů,“ avizuje předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY.
Je známo, že spolek tepe do resortu obrany v této otázce už několik let. Přehnaný formalismus a dlouhá správní řízení mají podle něj za následek, že mnoho poškozených se domáhání nároků nakonec vzdá. „Pod finančním tlakem a ve snaze zachránit si aspoň zbytky duševního zdraví, se mnozí smíří s tím, že ve službě sice přišli o zdraví, ale beztak se musí o sebe postarat sami nebo s pomocí cizích. Z individuálního hlediska to pro ně může být snesitelnější, ale tím pádem se neřeší systémový problém,“ uvažuje Mirka Pašková.
Příkladem může být Pavel P., který utrpěl úraz páteře, četné operace – ne vždy vydařené, v důsledku mu selhává celý pohybový aparát, ale od kontinuálního zhoršování jeho zdravotního stavu již obrana dává ruce pryč. Místo odškodnění jej nutí každý rok žádat i o prosté doplatky na léky a rehabilitace, dlouhé měsíce čekat na doplatek.
Předsedkyně Máků je kritická i do vlastních řad: „Mám obavu, že pokud se vždy jen dobří lidé složí, státní byrokratickou mašinérii to utvrzuje, že může dál uhýbat před zodpovědností, protože veřejnost se přeci složí v nějakých sbírkách. Poslední půl rok pracujeme intenzivně na tom, aby se případů zhostili i erudovaní právníci a nenechalo se to být.“
Spolek VLČÍ MÁKY proto rozbíhá osvětu. Na webu připravil anketu s kvízem, kde si vojáci ověří, zda by v případě úrazu postupovali správně. A současně si tam stáhnou příručku, na co si dát pozor. Na případné dotazy je připraven odpovídat zasvěcený dobrovolník. „Chápeme to jako dlouhodobý projekt. Potřebujeme součinnost samotných vojáků, aby se nebáli o zkušenostech mluvit, brát se za svá práva, ale také v samotných počátcích nic nezanedbali. Dokola říkám, že až budou tyhle záležitosti ze strany resortu obrany v pořádku, budu si moc konečně dát pauzu,“ uzavírá Pašková.
A my tento článek uzavřeme tím, že dokud jsou zde potřební, kteří za nás sloužili, ale teď nás naopak potřebují, tak je v tom nenecháme. Každý dražitel vlajky si zaslouží velké poděkování. Podporovatelé, kteří si nemohou dovolit dar ve výši několika tisíc korun za vlajku, mohou po domluvě se Spolkem VLČÍ MÁKY přispět menšími dary nebo materiální pomocí týmž veteránům, jejich příběhy se dočítají u dražeb vlajek.
