Vést armyshop není pro každého (3): S Pavlem Zendulkou o ARMED.
Pokračujeme v představování poctivých funkčních armyshopů, coby kampaně proti těm garážovým, virtuálním. Tentokrát jsem si povídala s Pavlem Zendulkou, bývalým příslušníkem mimo jiné SOG, který se rozhodl vzít život do vlastních rukou, odejít z armády a vybudovat dost možná největší armyshop na českém trhu…
Jak těžké bylo odtrhnout se od předchozího zaměstnání v armádě a vsadit vše na podnikání?
Já se ke konci už jen přesvědčoval, že ještě chci být bojovník, ale vnitřně jsem už cítil, že ten systém za to nestojí, že sice parta kluků je fajn, zbraně, adrenalin. Hodně k tomu přispělo zrušení Útvaru speciálních operací, známého jako SOG.
Zatímco práce na SOG mi smysl dávala, návrat zpět do klasického armádního systému se všemi jeho absurditami, nekompetentními nadřízenými a jednoduchou, ale nesmyslnou prací mé rozhodnutí velmi urychlilo. Takže jsem se jednoho dne probudil a rozhodl se, že jdu do civilu. Bylo to v době, kdy jsem se připravoval na výběr do jedné jednotky. Takže to najednou ze mně všechno spadlo. Pak už jsem chtěl být co nejdřív v civilu.
Připravoval jste se aspoň nějak?
Už jsem měl živnostenský list a malý obchod. Ačkoli jsem se mu věnoval jen částečně, protože jsem neměl moc času, tak se celkem dařilo. A pak mně to celkem chytlo a bylo tudíž snazší odejít do civilu a věnovat se tomu naplno. Neumím si představit, že bych odešel do civilu a začal na zelené louce. Já mám i teď, po šesti letech, kdy se tomu věnuju na 100 %, pocit, že se všechno teprve učím.
Jak jste tedy ještě za služby rozjížděl ten malý obchod?
Otevřít armyshop, to nebyl můj dětský sen. Ale v Žatci, kde jsem tou dobou sloužil, žádný armyshop nebyl. Což mi přišlo zvláštní. A říkal jsem si, tak přece každou chvíli tady musí něco otevřít, vždyť to tu chybí. Ale nikdo nic neotvíral, tak jsem se rozhodl ho otevřít sám. Pronajal jsem si takovou malou prodejničku a k tomu spustil e-shop. Ten se nakonec ukázal jako mnohem důležitější, než samotná kamenná prodejna.
Použil jste úspory, půjčil si v bance nebo kupoval zboží postupně…?
Takhle zpětně to je hrozně směšné. Našel jsem nějakou náhodou snad jediný rozumný velkoobchod a nechal si poslat ceník. Prodal jsem motorku, měl jsem ještě ušetřené nějaké peníze, a nakoupil zboží. Z dnešního pohledu tak 70 % věcí bych dnes už do krámu nevzal, ale člověk se to jinak než praxí nenaučí.
Jak pro Vás bylo následně těžké domlouvat odběr od skutečně předních značek?
Někdy jsme měli štěstí, někdy jsme byli otravní, někdy si nás značka našla sama, někdy jsme byli neúspěšní. Něco se dá domluvit na výstavách. Ale je to jen začátek. Získat dobrou značku je závazek. Je tady dost firem, které měly exkluzivitu na značku, protože naslibovaly hory doly. Neplnily a přišly o ní.
My se po letech, kdy jsme všechno nakupovali v zahraničí, trochu vracíme k dodavatelům v ČR. Najdeme si ty dobré, se kterými se dobře spolupracuje. Třeba boty LOWA, to jsou mimochodem skvělé vojenské boty, kupujeme od českého dovozce.
Jak se díváte na nové a nové armyshopy otevírané dnes, které ale nabízených zbožím ve skutečnosti nedisponují?
Nákup ve velkoobchodě je běžná věc. Velkoobchod typu Military-Range je postavený na tom, že prodává zboží dalším obchodům. To, o čem mluvíte, je systém, kdy nějaký Franta z garáže, jak jsem si ho interně označil, nenakupuje nic na sklad, ale vše řeší až poté, kdy dostane objednávku. A pak chce koupit ten jeden kus za velkoobchodní cenu, protože to má "pro další prodej".
Dnes jsem měl zrovna na pohovoru jednoho bývalého zaměstnance takového „obchodu“ a byl jsem až překvapený, jak ten obchod „fungoval“. Vůbec nic nemít skladem, přitom na e-shopu je uvedeno, že to skladem je. Známý je také osud obchodu M16, jehož provozovatel dluží ještě dnes zákazníkům spoustu peněz. Stačí se podívat na Heureku. Ale zboží měl levné, to ano.
My v Armedu proto děláme velkoobchodní prodej minimálně, protože tohle nechceme podporovat. A máme poměrně přísné minimální odběry, aby se to nevyplatilo s námi realizovat. Na druhou stranu, není moc rozumné pro žádný obchod orientovat se na zákazníky, kteří jdou vždy za nejnižší cenou. Spousta prodejců se vyrojí každý rok, Česko je známé jako e-shopová velmoc.
Dotkl jste se cenové politiky. Pravdou je, že někteří lidé považují Armed za drahý, slyšela jsem to třeba od účastníků kurzů základní přípravy ve Vyškově. Co na to říkáte?
Ve Vyškově nemáme žádné speciální ceny. Jsou stejné na e-shopu, na prodejně v Praze a ve Vyškově. Máme malou prodejnu před útvarem, kde vojáci seženou spoustu věcí. A co není skladem, to jim do druhého dne na prodejnu zašleme. Máme, řekl bych, průměrné ceny, navíc pro vojáky nabízíme slevy 5 % na veškerý sortiment, včetně zbraní a střeliva.
V dnešní e-shopové době čelíme velké konkurenci, každý si může objednat cokoliv až pod nos. Ale už si to nemůže vyzkoušet na prodejně přímo naproti útvaru v době od 10:00 do 19:00. Opakuji - máme ve Vyškově, což není zrovna velkoměsto, otevřeno do sedmi do večera! A to samozřejmě něco stojí.
To je správná poznámka, mít kamenné prodejny a v nich kvalifikované prodavače, to stojí víc než řídit po večerech e-shop z obýváku. Dá se nějak tento druh nákladů vyčíslit?
Těžko nastínit rozdíl ve financích, to se nedá takto říct. Ale kolik stojí pronájem metru čtverečního prodejní plochy v Praze, to si každý může na nabídkách realit najít. Větší problém vidím v odvodech na zaměstnance, to mi přijde až úchylné, kolik si stát bere. My přitom zaměstnanců máme zhruba deset, někteří jsou i bývalí vojáci. V každém případě prodávat z domu je možná levnější a bezpečnější, ale mně baví dělat věci pořádně, i s tím rizikem.
Zmínil jste hned v úvodu, že i po šesti letech se pořád máte čemu učit. Co takového Vás neustále překvapuje?
Řízení firmy je tak složitá věc, že se to nedá moc zjednodušeně popsat. Myslím, že se budu učit, jak se to správně dělá, celou dobu, co ve firmě budu. Dnes děláme spoustu věcí na profesionální úrovni, na všechno jsou nástroje, řešíme detailněji spoustu věcí, od produktové nabídky, po logistiku… A stejně je ještě spoustu práce před námi. Ale abych pořád nepouštěl suché rozumy, a přešel k něčemu zajímavějšímu, tak teď mně překvapuje zájem o střelné zbraně a jsem za to rád, že je tolik lidí, kteří nejsou "ovce".
No, proč ne, to je opravdu aktuální téma. Vy máte zbraně v nabídce a vídáte ty lidi, nebojíte se, že si je začnou pořizovat i ti, kdo na to nemají?
My zbrojní průkazy a nákupní povolení nevydáváme, neděláme ani lékařské prohlídky. Prodáváme zbraně lidem, kteří dostali od státu oprávnění k nákupu. Myslím, že udělat dnes zbrojní průkaz, není nic jednoduchého. A co jsem slyšel, snahou je spíše zbrojní průkaz nedávat, než dávat. Pokud můžu mluvit ze svých zkušeností s našimi zákazníky, tak z nich nemám žádný nepříjemný pocit. Naopak si často příjemně popovídáme o zbraních, kde je dobrá střelnice a podobně. Vlastnit zbraň je zodpovědnost a nosit jí ještě větší, takže já se budu vždycky cítit bezpečněji ve společnosti legálně ozbrojených lidí.
A co tzv. preppers, připravující se na apokalypsu, těch mezi Vašimi zákazníky nepřibývá?
Občas se nějaký takový trend objeví, třeba před pár lety měl být konec světa, tak to jsme měli dobré tržby. Každopádně nebudu tady šířit poplašné zprávy, že se blíží válka. Doufám, že neblíží, ale někdy se nemůžu ubránit dojmu, že historie se opakuje a že lidstvo je nepoučitelné. Zvýšený prodej vybavení, zbraní a střeliva může ale souviset také s tím, jak jsme masírováni médii, že imigrantská invaze je skvělá příležitost. Pokud se ruku v ruce s tím snaží Evropská komise odzbrojit občany vlastnící legální zbraně, tak je asi něco špatně.
Mimochodem, slyšel jsem takový dobrý vtip: Nejlepší prodejce zbraní v USA není Smith & Wesson, ani Remington, ale letos to zase vyhrál Obama.
PS: Ještě bych chtěl upozornit, že v průběhu března 2016 otevřeme novou prodejnu na adrese Kolbenova 5 ve Vysočanech, do které sloučíme obě stávající pražské prodejny. Výsledkem bude lepší zákaznický servis a dostupnost zboží. A také hledáme vhodné zaměstnance s přehledem o našem sortimentu. Můžete mi napsat na prace@armedstore.cz
