Vojáci a veteráni nemají v České republice takový respekt, jaký by si ve skutečnosti zasloužili | OzbrojeneSlozky.cz

Níže přinášíme rozhovor s veteránem z Bývalé Jugoslávie Tomášem Slámou o veteránských akcích a podnikání.

Foto: Na Remebrance Sunday s paní Petrou Schamsovou a veteránem z deseti zahraničních operací, Vojtěchem Nožičkou | Adam Hruška

Bývalý voják a  účastník zahraničních misí UNPROFOR a SFOR, organizátor mnoha akcí pro válečné veterány, včetně pořádání pravidelné účasti českých delegací na Remembrance Sunday ve Velké Británii nebo vzpomínkového projektu Muži plukovníka Moravce. A v neposlední řadě, od roku 1997 úspěšný podnikatel. Tomáši, zapomněla jsem na něco?

Asi na nic, tvůj popis vyčerpal všechny mé zásluhy.

Už se známe nějakou dobu a nedá se přehlédnout, že jsi velice vytížený muž. Jak zvládáš podnikání a akce pro válečné veterány?

Zvládám, musím. A pořádání akcí pro válečné veterány je k podnikání takový příjemný protiklad. I když mi přijde nefér, že vojáci a veteráni nemají v České republice takový respekt, jaký by si ve skutečnosti zasloužili. Sám mezi ně patřím. Rozhodl jsem se spolu s kamarády, že je čas začít věci měnit. Jak říkáš, patřím mezi vytížené osoby. Ale i tak rád věnuji část svého času organizaci veteránských akcí. Beru to i jako takovou formu relaxace, protože díky ní mohu být ve stálém kontaktu s lidmi, se kterými mě tolik spojuje. Pravidelně se potkáváme včetně našich rodin, dětí a společně trávíme volný čas u různých aktivit.

Sám jsi veterán z bývalé Jugoslávie. Prožil jsi tam se svými kolegy otřesnou událost, když v ranních hodinách dopadly minometné granáty chorvatské armády do prostoru monitorovacího stanoviště T23 Repetitor a tři čeští vojáci byli vážně zraněni, rtm. Luďěk Zeman a čet. Petr Valeš svým zraněním podlehli. Jak tohle všechno ovlivnilo tvá rozhodnutí do budoucnosti?

Na stanovišti, kde se tato smutná událost stala, jsem v ten okamžik osobně nebyl. Byl jsem na jiném místě, kde situace nebyla tak vypjatá. Několik dnů a nocí jsme strávili v krytech nebo kruhové obraně našich základen, na pozorovacích nebo kontrolních stanovištích. Průběžně se k nám dostávaly informace o tom, co se na T23 aktuálně dělo. Samozřejmě, i na dalších stanovištích kontrolovaných českými vojáky.

Určitě jsem zde načerpané zkušenosti častokrát využil při své práci. Naučil jsem se například, jakou důležitou roli hraje při realizaci podnikatelského záměru sehraná a odhodlaná skupina lidí, přesně plnící rozdělené úkoly a také spoléhající se jeden na druhého. Pak je snadnější, i přes nepříznivé podmínky, dosáhnout naplánovaného výsledku.  

Foto: Na setkání modrých baretů v Českém Krumlově | archiv Tomáše Slámy

V jaké oblasti podnikáš a proč ses rozhodl právě pro tento obor?

Podnikám ve službách a stavebnictví. Když pojedeš po jakékoliv české dálnici, je velmi pravděpodobné, že pojedeš po jednom z mnoha mostů, kde moje společnost dodávala potrubí sloužící k odvodnění mostních konstrukcí. Dále podnikám ve specializovaném maloobchodě průmyslových hadic a příslušenství.

Spousta vojáků se po ukončení své kariéry ocitne v situaci, kdy musí řešit nové pracovní zaměření, jak uživit sebe i svoji rodinu. Po jistém řádu a pevném platu v armádě se někteří dostávají do složité situace. Jiný pracovní režim, úzká specializace, výjimkou nejsou zranění nebo následky ve formě PTSD nebo jiné psychické poruchy z absolvovaných zahraničních operací i vyrovnání se se samotným ukončením služebního poměru. To je jen nástin toho, s čím se voják s odchodem do civilu musí vyrovnat. Ty sis tohle všechno úspěšně vyřešil. Co tě posunulo k rozhodnutí, že budeš „sám sobě pánem“?

Po ukončení základní vojenské služby jsem řešil, kde budu pracovat. U mého zaměstnavatele aktuálně probíhala reorganizace spojená se snižováním počtu zaměstnanců, a tak mi vlastně nic jiného nezbylo.

Můžeš zavzpomínat na svoje začátky?

Naštěstí jsem měl trochu představu, co dělat, a jelikož jsem i aktivně lezl po skalách, byla celkem jasná volba vybrat si za svoji budoucí živnost realizaci řemeslných a specializovaných prací ve výškách. A protože mám i vzdělání technického charakteru, tak jedna z prvních víceletých zakázek byla montáž základnových stanic tehdy právě budované mobilní sítě GSM.

Foto: Plastový vlčí mák na masce auta | archiv Spolku VLČÍ MÁKY

Co všechno jsi musel absolvovat, než se tvůj byznys rozjel na plné obrátky? Čeho by se měl začínající podnikatel vyvarovat?

Bylo toho hodně. Jedna z důležitých věcí je schopnost odhalit serióznost obchodního partnera a jeho úmyslů. Nutností je taky perfektní znalost nabízených služeb, technologií a ostatních souvisejících činností. To znamená umět vše, co je spojeno se zakázkou. Především znát náročnost jednotlivých operací a umět odhadnout a ocenit všechna možná rizika spojená s realizací zakázky. Pokud to umíte a štěstí vám bude přát, tak se potom dostaví plánovaný výsledek.

Ještě jedním parametrem je výběr vhodného předmětu podnikání. Tady je ale každá rada drahá. Každý podnikatel by se měl vyvarovat špatných rozhodnutí. Např. s výběrem rizikového obchodního partnera a s finančně nezajištěnými zakázkami. Je potřeba si uvědomit, že i jedno takové špatné rozhodnutí by mohlo mít fatální vliv na zbytek jeho života.

Co bys poradil vojákům, kteří se rozhodnou postavit se na vlastní nohy a rozjet svoji firmu?

Určitě si důkladně rozmyslet obor, ve kterém by chtěli podnikat. Prověřit si místní konkurenci, obvyklé ceny a marže, spočítat si všechny náklady. A nejlépe si opatrně ověřit, např. zkušebním provozem, zda má jejich podnikání naději na úspěch. Je potřeba si uvědomit, že trvá i několik let, než začne podnikání vydělávat. Osobně bych každému doporučil najít si zaměstnání s jistým příjmem a pak začít opatrně podnikat ve volných chvilkách. Určitě bych se vyhnul činnostem, kde je nutné udělat prvotní vysoké investice například do strojového vybavení.

Nemůžu se tě nezeptat na akce pro válečné veterány. Prozraď, co se chystá a kam bys nás chtěl pozvat?

Proběhla vzpomínka k 80. výročí vysazení paravýsadku ANTHROPOID, SILVER A  a SILVER B. To jde jen o takovou komorní akci. Větší záležitost je březnový pochod Muži plukovníka Moravce, který bude věnován paravýsadku OUT DISTANCE. Ta se bude konat v sobotu 26. 3. 2022 v Ořechově u Telče.

Foto: Plakát akce Muži plukovníka Moravce | VETERANS

Z Ořechova se budeme přesouvat do Otína, kde proběhne vzpomínka u příležitosti tragického úmrtí čet. Petra Hose na misi UNPROFOR (pozn. red.: 21. 3. 1995 zahynul při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku). Na místním úřadě mu bude Spolkem na podporu válečných veteránů, z. s./CZ FORCES odhalená pamětní deska. V Otíně bude i další bohatý program. S tvým svolením využiju této možnosti a rád bych na naší akci pozval bývalé příslušníky UNPROFOR, abychom společně vzdali hold našemu kamarádovi Petrovi. Samozřejmě jsou zváni všichni, kteří jsou hrdí na svoji příslušnost k ozbrojeným silám České republiky.

Když jsme u té hrdosti, vím, že jsi rozjel výrobu plastových vlčích máků na auta a motocykly podle anglického vzoru. Sama ho s hrdostí vozím na svém autě a zrovna tak spousta dalších lidí, kteří chtějí vyjádřit příslušnost k armádě, či úctu a poděkování našim hrdinům. Můžeš čtenářům přiblížit tvoji cestu k úspěšné distribuci tohoto žádaného artiklu nejen ke Dni válečných veteránů?

Nebudu nikomu lhát, že jsem se inspiroval u našich britských přátel. Už ze své první cesty do Velké Británie jsem si jeden dovezl a umístil na přední masku svého „lanďáku“. Tenhle vlčí mák - jsem přesvědčen, že první v ČR - začal budit pozornost a začaly se množit dotazy, kde se dá sehnat. Dalších několik máků mi zajistil můj kamarád a velký vlastenec Adam, ale i ty obratem zmizely mezi zájemci. Nezbylo mi nic jiného, než že si je tedy začneme vyrábět. 

Obešel jsem tzv. plastaře, firmy, co vyrábějí plastové zboží ve vstřikolisech. U těch jsem začal zjišťovat podmínky výroby. Po nějaké době jsem našel vhodného partnera, který byl ochoten za „přijatelných“ podmínek vyrobit i malosérii námi požadovaných vlčích máků. Dalším problémem byla vysoká prvotní investice do 2 ks lisovacích forem. Nicméně, i tento problém se vyřešil, protože na pořízení forem přispělo několik kamarádů a zbytek byl profinancován ze soukromých zdrojů. V současné době bylo prodáno více než 1000 kusů, dalších cca 300 bylo rozdáno jako ocenění anebo umístěno na hrobová místa, pomníky a podobně. A dalších cca 700 ks je k dispozici u partnerů. Předpokládám, že již brzy bude prodejem zaplacená prvotní  investice do forem a budoucí výnos bude použit na financování našich aktivit spojených s organizací veteránských akcí. Anebo pro hmotnou pomoc potřebnému veteránovi v nouzi. Už v letošním roce putovala část výnosu na pomoc tornádem postižené Moravě.

Opět zde ctíme pravidlo, že výnos musí putovat potřebným a nesmí být zneužit k financování jiných, například soukromých aktivit. V současné době výrobu, kompletaci, balení a distribuci provádí jen samí vojáci, veteráni. Ještě bych rád upřesnil, že bez nároku na odměnu, za což jim všem mnohokrát děkuji. Jako i všem ostatním, kteří si vlčí mák zakoupili a s hrdostí ho vozí na svých automobilech a motocyklech. Pro ně v budoucnu chystáme malé překvapení. Jsem přesvědčen, že i díky těmto vlčím mákům, se nám společně podařilo hodně změnit. Třeba právě tím, že jsme všichni hrdí na naši službu a dokážeme se k ní vlčím mákem veřejně hlásit.
 
Na tvé FB stránce jsem si přečetla firemní motto „Začínáme tam, kde ostatní končí“... povedená variace na motto 4. brigády rychlého nasazení „Tam, kde jiní nestačí.“ Vystihuje tvé podnikání i osobní nasazení pro vojáky a veterány. Srdcem jsi stále voják. Máš nějaký sen, který by sis chtěl splnit?

Snů mám celou řadu. Jeden z nich je například znovu nabýt společenský respekt pro české vojáky. Ale tento sen již není jen snem, jelikož se začíná pomalu zhmotňovat. Dalším snem je více procestovat Velkou Británií a Skotsko, především místa, kde za války působili českoslovenští vojáci. Ale i na realizaci tohoto snu se rovněž již pracuje.

Ke zmíněnému mottu, vždy jsem měl rád výzvy, které rád přijímám. Ale za podmínek, které jsem popsal výše. Nemám právo hodnotit svoji práci. To musí posoudit jiní. Jsem hrdý na to, že se mi, a nejen mně, podařilo dát dohromady skvělou partu kamarádů, se kterými jsme společně začali měnit zavedené předsudky. A ty změny jsou bezesporu znát. Všem bych jim za to rád poděkoval: „Pánové a dámy, bylo mi a stále je velkou ctí!“

Tomáši, děkuji ti za zajímavý rozhovor a také za tvoji službu.