Vojenská UAV 6: Bezpilotní letadla s kolmým vzletem a přistáním
Jedná se o střední VTOL (Vertical Take Off and Landing) UAV (Unmanned Aerial Vehicle) a my si něco více řekneme o dvou zástupcích této kategorie – jednak americkém MQ-8 Fire Scout, jednak švédském SKELDAR V-200...
MQ-8 Fire Scout
Tato helikoptéra pochází z dílny Northrop Grumman a byla vyvíjena na objednávku amerických ozbrojených sil. Od počátku bylo jasné, co musí zvládat – letecký průzkum, palebnou podporu a značkování cílů. Americké vojenské námořnictvo požadovalo nosnost 90 kg, dostup 6 km, dolet 200 km a výdrž aspoň 3 hodiny. De facto tak chtělo nahradit systém Pioneer (psali jsme zde). Takto tedy vznikl Fire Scout, který se poprvé odlepil od země roku 2000.
Foto: MQ-8 Fire Scout
Jenže už o rok později Námořnictvo své zadání přehodnotilo a podporu vývoji stoplo. Ten si naštěstí vzala pod křídla Armáda. V roce 2006 předvedl již dotažený Fire Scout první autonomní let (pilot vůbec nezasahoval). Po vševojskových zkouškách vzalo tento dron na milost opět i Námořnictvo, a sice v roce 2009. Hned rok na to se ale jeden ze strojů při zkušebním letu vymkl kontrole a vletěl do zakázaného prostoru nad Washingtonem. Další rok už to ale desítky těchto strojů odčinily nasazením během intervence v Libii.
Ještě uveďme, že Fire Scout má na délku přes sedm metrů a na výšku téměř tři. Unést by měl až 272 kg. Může dosáhnout rychlosti přes 200 km/h a ve vzduchu se udrží 8 hodin, resp. 5 hodin plně naložený. Postupně vzniklo několik jeho zdokonalených verzí a dá se říci, že se v amerických ozbrojených silách plně etabloval.
Skeldar V-200
Jakási lehčí konkurence Fire Scoutu se pod rukama inženýrů rodila od roku 2005 ve Švédsku. Skeldar byl od počátku zamýšlen ve dvou variantách - pozemní a námořní. Přičemž - že se námořnictvu více hodí letadla s kolmým startem – stálo i za vývojem amerického dronu. Pro Skeldar rovněž platí, že je schopen nést celou řadu podvěsů.
Ostatně, ani on není žádný drobek, sic o poznání menší než Fire Scout – trup měří na šířku a výšku kolem sto dvaceti centimetrů, na délku je to přes pět metrů a této délce se blíží i vrtule. Taková konstrukce umožňuje nést užitečný náklad do hmotnosti 40 kg, vystoupat s ním do půl třetího kilometru a rychlostí přes 100 km/h s ním poletovat několik hodin. Dá se tedy říci, že v některých parametrech je Skeldar sotva poloviční oproti americkému předchůdci. Jeho zřejmou výhodou je skutečnost, že na přípravu k letu stačí 15 minut a obsluhu zajistí dvě osoby.
To ale zřejmě nestačí, takže Skeldar dnes nachází uplatnění spíše v soukromém sektoru, nikoli armádním. To SAAB patrně nezamýšlel, jenže podle dostupných informací si jeho VTOL UAV koupilo jen španělské námořnictvo. Někdo by mohl namítnout, že armády prostě dávají přednost letounům s pevným křídlem (jakkoli v promo klipu Skeldar je právě výhodnost koptér krásně ilustrována), ale to není pravda, vždy záleží na účelu a Fire Scout se uchytil. Nakonec je problém Skeldaru asi v tom, že oproti o pět let staršímu Fire Scoutu prostě nepřišel s ničím jiným, jen je menší, méně výkonný, možná levnější.
Video: SKELDAR V-200 / YouTube
