Vojenské UAV 4: Vývoj bezpilotních systémů vyžaduje také adekvátní výcvik operátorů
Prvotní operátoři bezpilotních systémů byli současně nadšenými leteckými modeláři a formálně vycvičenými piloty. Vývoj techniky a posouvání jejich role odstartovala Studená válka. Zvláště ztráta letounu U-2 nad SSSR roku 1960 přiměla Pentagon investovat nemalé prostředky do rozvoje bezpilotních technologií.
Nejrozšířenějším modelem této doby se stal Ryan Model 147 Lightning Bug (tyto drony můžete vidět na následující fotce zavěšené na křídlech B-52). Nad Vietnamem a Čínou jich bylo nasazeno až 3500, čímž se staly milníkem v éře bezpilotních systémů.
Nicméně aktuální etapa sofistikovaných bezpilotních letadel má kořeny v Izraeli, kde zaznamenala velký úspěch dálkově řízená letadla roku 1982 během konfliktu v údolí Bekaa. Takže počátkem 80. let se zrodila moderní konstrukce dronů, představovaná tehdy modely Pioneer (Israeli Aerospace Industries) a Amber (Leading Systems, na obrázku níže), což byl dědeček MQ-1 Predator. Tato nová generace strojů se vyznačovala pokročilým datovým přenosem, možností letu ve výškách nad 15000 stop nad mořem a pozicí pilota 100 námořních mil daleko od letadla.
Ještě pro pořádek, než se řeč stočí na piloty, zejména jejich přípravu a problémy, kterým v tomto směru čelí americké ozbrojené síly, uvádíme níže tabulku kategorií, do níž se vojenské bezpilotní prostředky dělí (v následujícím textu se totiž k těmto kategoriím budeme vyjadřovat).
V USA se výcvik vojenských operátorů dronů liší podle toho, s jak velkým strojem budou zacházet:
Level/category 1
...Operátor má základní aeronautické znalosti získané na teoretickém školení a projde písemným testem úřadu pro letectví – FAA (Federal Aviation Administration). Pak může pilotovat UAV lehčí než 25 liber, do výšky 400 stop nad zemí, alespoň 5 km daleko od vztažného bodu letiště (viz tabulka např. Raven). Tato minimální kvalifikace je v amerických ozbrojených silách vyžadována také pro všechny pozemní pozorovatele (návodčí).
Level/category 2:
... Operátor splňuje kvalifikaci Level1 a navíc je ještě držitelem licence pro sportovní piloty (jak vidíte v tabulce, Scan Eagle již spadá do této kategorie).
Level/category 3:
...Operátor již musí mít FAA Private pilot licence pro VMC – VFR, tzn. lety za viditelnosti.
Level 4/category:
...Operátor musí být oprávněn provádět navíc lety IFR, tzn. Podle přístrojů.
Pro všechny operátory a návodčí je navíc vyžadováno splnění zdravotní klasifikace FAA Second Class.
Jenže, požadavky a program výcviku se liší také podle toho, zda operátoři náleží do Armády, Námořnictva, Letectva či Námořní pěchoty: Zatímco v Armádě nejsou operátoři UAV současně piloty, ve všech ostatních složkách obdrží pilotní výcvik a u Námořnictva jsou dokonce všichni původem piloti.
Video: US Military Pilot Training Emphasizes Drone Warfare / YouTube
Vlastní výcvik je v Armádě rozdělen do teorie a praxe, přičemž 8 týdnů zaberou lekce o navigaci, bezpečnosti a aerodynamice, pilotní výcvik pak trvá dalších 12 až 25 týdnů. U Letectva jste vysláni na 5 měsíců do třídílného kurzu „undergraduate UAS training", který obsahuje: 39 hodin pilotování malého letadla, poté simulátor, teprve pak teorie... to zabere asi měsíc a pak další 4 měsíce cvičíte létání s Predatory nebo Reapery. Námořní pěchota řeší výcvik tak, že své operátory posílá na oněch 5 měsíců k Letectvu na tento kurz. Nakonec Námořnictvo posílá své piloty vrtulníků na výcvik pro rotary wing UAS, tedy drony s kolmým startem a přistáním (VTOL).
Jelikož portfolio bezpilotních systémů narostlo v zámoří do takových počtů, že konkuruje tradičním letadlům, v koncepci rozvoje pro roky 2013-2038 nemohlo americké ministerstvo obrany nechat bez povšimnutí nejednotnost výcviku jejich operátorů. Obeslalo všechny jednotky, aby zjistilo pravý stav vycvičenosti této nové sorty pilotů, přičemž zjistilo, že velká část z nich předepsanou výuku a zvláště letové hodiny nesplňuje. Co je nejhorší, takoví piloti s nedostatkem zkušeností a malým náletem se sami stávají instruktory. Nepřekvapivě tento problém sužuje především Armádu.
Bezesporu ještě nějakou dobu potrvá, než se tento problém podaří Američanům vyřešit. Na druhé straně, než se zbylé státy NATO dopracují na jejich úroveň v nasazení dronů, budou moci převzít i již odzkoušený systém přípravy operátorů.
