Vyhodnocení sbírky Po stopách hrdinů: Velká pomoc pro dva zraněné vojáky a policistku
Před pár dny byla definitivně uzavřena sbírka „Po stopách hrdinů“, kam veřejnost přispívala především díky hecování Jakuba Engelmajera, jenž se rozhodl sám ujít 750 km po nejdelší turistické trase Slovenska z Dukly až na Děvín, o čemž pravidelně reportoval. Bezmála sto tisíc korun je nyní rozdělováno mezi dva klienty Spolku VLČÍ MÁKY, kteří byli známi od samého počátku, a třetího, které jsme vybrali dodatečně…
Slavnostní, avšak spíše neformální vyhodnocení akce, proběhlo nedaleko sídla Spolku VLČÍ MÁKY v Praze. Cílem setkání byla především výměna zkušeností, závěrečné zhodnocení mezi organizátory, především však porada s klienty o tom, jak se jejich životní situace vyvíjí, pročež jak nejefektivněji vynaložit finance od dárců.
Využití prostředků ze sbírky
Iveta, která bude patrně už celý život trpět následky služebního úrazu, pro něž se stala služby neschopnou u PČR, aniž by však dostala odškodné, se po letech konečně zotavuje alespoň psychicky. Dokud se snažila svých nároků domoci svépomocí, nekonečné (policií patrně úmyslně protahované) řízení ji odčerpávalo veškerou energii. Od doby, kdy jí „Máky“ pomáhají financovat profesionální právníky, se nejen přiblížila dosažení spravedlnosti, ale především se mohla konečně začít soustředit na svůj život.
Tak se konečně zadařilo, že nalezla zaměstnání, které by i se zdravotním omezením mohla zvládat, a současně se přihlásila k dálkovému studiu na ČZU, aby mohla v budoucnu zkusit drobně podnikat v oblasti psí výživy. Třetinou sbírky, která je určena Ivetě, tedy budou spolufinancovány právní služby a výdaje spjaté se studiem.
V případě Patrika, který si před rokem touto dobou na misi v Afghánistánu komplikovaně poranil rameno, se během letních měsíců udála aspoň ta pozitivní změna, že armáda mu částečně dorovnala plat, resp. dlužnou nemocenskou za služební úraz. Bohužel tento krok přišel poměrně pozdě, Patrik předtím musel prodat domácí elektroniku, vyměnit rodinný vůz za levnější model. Co je horší, podle hesla „v nouzi poznáš přítele“ se Patrik po medializaci případu setkal od některých nadřízených a kolegů i s výčitkami či závistí.
Negativní zkušenosti už ale zpracoval podle hesla „všechno zlé je k něčemu dobré“. Rameno intenzivní a bolestivou rehabilitací dostal do stavu, aby mohl nastoupit do služby na původní pozici, nepočítá však, že by po vypršení stávajícího závazku dostal nový, na čemž už po všech těch zážitcích ani nelpí. Stejně jako Iveta se svěřil, že se bude jistěji cítit, když se po ukončení vojenské kariéry postaví na vlastní nohy jako živnostník.
V tom se mu jednou může hodit především zkušenost s přijímáním úsporných opatření, kterými držel rodinu během léčení nad dluhovou propastí. Stejně jako Iveta, i Patrik se stal čerstvě dálkovým studentem – zaměří se na ekonomii. Ze sbírky budou kryty jeho prvotní náklady na právní služby, školné a zakoupení nového notebooku (starý musel prodat, přitom nyní jej ke studiu potřebuje).
Na počátku sbírky bylo sice předem dáno, že z ní bude čerpat ještě nějaký třetí klient, avšak z těch, kterým v tu chvíli Spolek VLČÍ MÁKY, splňovali určení sbírky (zjednodušeně pomoc zraněným zpět do práce) právě jen Patrik a Iveta. Od té doby spolek pomáhal ještě hasiči, který se stal služby neschopným kvůli zborcení krčních obratlů, tento však situaci zvládá vlastními silami a prostředky (snad jen, že potenciální zaměstnavatelé si mohou na podpora@spolekvlcimaky.cz vyžádat jeho CV).
Záhy však započala komunikace s maminkou vojáka Karla Sankota, který byl na jaře surově napaden a zbit poté, kdy se pokusil usmířit dva opilé muže v restauraci. Byl v tom bohužel úspěšný do té míry, že se tito dva přestali přít mezi sebou a zaútočili při odchodu na něj. Po těžkém poranění lebky a mozku je Karel ochrnutý na polovinu těla a trpí afázií (ztrátou řeči). Poslední dva měsíce za ním maminka na polovinu týdne dojížděla z Plzně do Kladrub, nyní se však ukazuje, že rehabilitace není úspěšná a Karel bude bez předchozí přípravy (a vybavení) předán do domácí péče. Jak už to bývá, v průběhu soudního procesu se obžalovaní zbavili majetku, takže maminka a bratři zůstanou na péči o něj finančně sami. V rámci rychlé pomoci proto třetina výtěžku sbírky poputuje aspoň na zajištění základních výdajů spjatých s péčí maminky o Karla, k další pomoci vyzveme v samostatném článku.
Bude se „Po stopách hrdinů“ opakovat?
Celý projekt, zejména pak Facebook Po stopách hrdinů, kde během měsíčního putování Jakub Engelmajer pilně referoval o své cestě, si získal řadu fanoušků. Pokud by se v budoucnu našli další nadšenci, bylo by skvělé projekt zopakovat a dál rozvinout.
Nyní se o zmíněnou facebookovou stránku stará vedoucí „repre týmu“ Spolku VLČÍ MÁKY Vojta „Houba“ Slavík. Šířit myšlenku respektu a podpory pro příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů se totiž Spolek VLČÍ MÁKY snaží již čtyři roky na ultimátních bězích a pochodech. Přidat se může kdokoli, stačí se domluvit přes email houba01@seznam.cz.
Poděkování
Obrovské poděkování za realizaci sbírky patří prvořadě Jakubovi Engelmajerovi, který s nápadem přišel, zařídil konto v bance a povolení od krajského úřadu, především ale těch 750 km ušel. Je třeba připomenout, že náklady si hradil sám, od sponzorů spíše získal možnost koupit pár kusů vybavení za skladovou cenu, jinak z toho opravdu měl jen puchýře a dobrý pocit.
Samozřejmě hlavní díky patří všem dárcům. Forma příspěvků na sbírkové konto neumožňuje získat na ně kontakty a všem jim poslat děkovný dopis, ale kdykoli by se stavili v rámci nějaké akce na stánku Spolku VLČÍ MÁKY (například 1. 12. na Konferenci válečné medicíny), bude tam pro ně připraven drobný dáreček.
V neposlední řadě je třeba poděkovat mediálním partnerům akce. Referovaly o ní pravidelně Armyweb.cz, Ozbrojeneslozky.cz a mnoho dárců se rekrutovalo z řad Heart Warrior a Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní LEX, čímž jim velice děkujeme. Nad projektem navíc převzala záštitu předsedkyně poslaneckého výboru pro obranu Jana Černochová.
