AČR musí při modernizaci dělostřelectva vyřešit prvořadě systém řízení palby.
Nestačí koupit krásné nové houfnice, pokud by střílely pánu bohu do oken – to zní samozřejmě banálně, ale o problematice nového systému řízení palby, který musí AČR pořídit, se zdaleka tolik nemluví a nepíše. Asi proto, že pro laickou veřejnost, vlastně i novinářskou, je snazší si představit kanón a dělostřelecký náboj, než sofistikovaný systém zahrnující spoustu senzorů a bajtů…
Našem armáda si je potřebnosti modernizace systému řízení palby samozřejmě vědoma. V plánu je nejprve pořídit nový systém asi za miliardu korun, potom za další více než miliardu i nové samohybné houfnice ráže 155 mm. Většímu mediálnímu zájmu, tedy i veřejné kontrole, do čeho a jak resort obrany investuje, jsou vystavena právě, laicky řečeno, děla (přesně dělostřelecké systémy schopné přímé i nepřímé palby na cíl).
Bez systému řízení palby ani ránu
Přitom to není na představu zase tak složité… Systém řízení palby (SŘP, anglicky Fire-Control System) je v širším pojetí všechno to, co je třeba k vyhledání, identifikaci a zaměření cíle, tedy zacílení zbraně – výstřelu – úspěšnému zásahu, až po vyhodnocení úspěšnosti střelby a opatřením znesnadňujícím nepříteli, aby palbu sám úspěšně opětoval. A je jedno, zda cíl je vidět a palba je vedena přímo, nebo je cíl, řekněme, za kopcem a střílí se na něj obloukem shora…
Představte si, že chcete hodit míček tak, abyste trefili někoho, koho nevidíte, třeba stojí za zdí. Poslali jste za ni nenápadně průzkumníka, který vám napovídá, kde ten dotyčný je – tedy snažíte se to z popisu odhadnout, podle toho se následně pokusíte namířit směr a vzdálenost. V momentě, kdy hodíte, vyzradili jste svoji polohu. Vlastně je to námět třeba na zábavnou zimní koulovačku. Také to lze srovnat se hrou, kterou znáte ze školních let, když jste na čtverečkovaném papíru hráli Lodě.
Foto cvičení dělostřelců (návodčích), zdroj army.cz
Na dnešním bojišti tohle všechno řeší sofistikované počítačové systémy. Ovšem i lidé – na dělostřeleckém cvičení AČR byste možná byli překvapeni, že kromě počítačů vše u vedlejšího stolku jistí několik vojáků s mapou, blokem, tužkou a logaritmickým pravítkem (na tom není nic špatného, naopak je to skvělá schopnost). Pro přesnost a rychlost palby jsou moderní SŘP nepostradatelné – vmžiku vyhodnotí desítky vstupů jako teplota a vlhkost vzduchu, data z radaru, sonaru atd. atp. Střelec operátor vybere a potvrdí cíl, zatímco automatický systém se sám postará o nastavení prvků palby, tedy náměr/odměr hlavně, velikost prachové náplně apod.
Foto cvičení dělostřelectva, zdroj army.cz
Jaký zvolit systém řízení palby pro AČR?
Pokud se vrátíme ke zjednodušenému přirovnání SŘP výše – koulovačce přes zeď – tak budou-li stát proti sobě týmy, v nichž budou různě velcí a silní dospělí i děti, a ještě si každý uhněte jinak velkou kouli, těžko je bude hráč-průzkumník navigovat všechny stejně stylem: „Házej do výšky v úhlu 30 stupňů,“ poněvadž by každý dohodil jinam.
A v takové situaci je, a ještě notnou dobu bude, naše armáda, která potřebuje skloubit různé dělostřelecké prostředky, mezi něž snad konečně přibydou ty stále omílané ráže 155 mm NATO. Týž problém řešili Poláci, kteří vyvinuli systém řízení palby TOPAZ, jenž je kompatibilní se všemi možnými systémy, tedy rážemi zděděnými z Varšavské smlouvy stejně jako s moderními systémy NATO. Na posledním velkém cvičení NATO byl právě tento polský SŘP vyhodnocen jako nejrychlejší a nejpřesnější vůbec.
Foto polská houfnice KRAB - řízená SŘP TOPAZ, zdroj Wiki
Existují samozřejmě ještě další SŘP, například německý ADLER, francouzský ATLAS, americký AFATDS… Ale vraťme se k polskému TOPAZ – dokáže komunikovat mezi různými generacemi radiostanic, integrovat různé typy senzorů, řídit širokou škálu dělostřeleckých prostředků východní i západní provenience – tedy neuvěřitelnou škálu ráží hlavní, a to až do úrovně, kdy jako celek mohou operovat třeba polské houfnice, francouzské minomety a italské raketomety a německé drony.
Pokud jde o několik dalších, v NATO kompatibilních, SŘP, mají jistě kapacitu komunikovat i s českou výzbrojí, ale není tak docela jisté, zda na to byly někdy odzkoušeny a zda by jejich případná dodávka již toto nastavení zahrnovala, nebo jej naše armáda musela doplatit a „odskákat“ si jeho odladění.
Co tedy AČR bude požadovat? Bude chtít systém řízení palby pro moderní zbraně a zároveň zbraně v inventáři, aby byla schopna fungovat v možném budoucím konfliktu krátkodobém (nasazení jen stávajících jednotek), stejně jako v konfliktu dlouhodobém s nasazením záloh (kdy se uplatní i dosavadní ShKH vz. 77 s ráží 152 mm)? Protože bez pořízení systému řízení palby, který zvládne obojí, nemá dost dobře smysl ponechat záložním jednotkám staré samohybné houfnice (zatímco ale není v plánu nakoupit i pro ně houfnice 155 mm). A využívat souběžně dva SŘP, to už by bylo úplné bláznovství.
