Spolek VLČÍ MÁKY na pochodu: ohlédnutí a tipy na pochodnické akce
Sezóna výletních a dálkových pochodů je v plném proudu. Po celém republice se koná spousta akcí, které účastníky během jediného dne provedou po atraktivních místech. Dobrovolníci a příznivci Spolku VLČÍ MÁKY obvykle volí trasy zaměřené na vojenskou historii, případně pořádané přímo vojenskými a policejními útvary. Je to vždy příležitost, jak potkat spoustu skvělých lidí…
Již v půlce června jsme se účastnili dalšího ročníku „Pochod mezi hrady“, ten se opět konal v malebném okolí Kokořínska. Start i cíl byly hned u hradu, odkud se vyráželo na dvě dlouhé trasy, kratší měla kolem 12 km a ta delší kolem 30 km. Bylo celkem horko, ale naštěstí cesta povětšinou vedla lesními udolíčky, kam až tak moc slunce nesvítilo.
Nejvzdálenější bod byl na hradě Houska, kde proběhla kontrola pochodnické karty, rovněž zde byla možnost občerstvení a prohlídky hradu. V některých místech se letošní trasa ke konci křížila s loňskou trasou, takže člověku připadalo mnoho míst velmi povědomých, jako by už tu někdy byl, akorát šel z jiného směru, třeba jako v okolí skalních pokliček.
Po pochodu čekala účastníky medaile s pamětním dekretem, výborná klobása, a co bylo ještě lepší, tak úžasně luxusní čepovaná ananasová limonáda – v tom horku to byl opravdu luxusní požitek. Za tu chvilku jsem tam vypil snad 3 kousky, a nebýt odjezdu domů, tak bych jich tam klidně loupnul i 10. Pochod stejně jako ten předchozí byl perfektní a dobře značený, přestože trasa byla na poslední chvíli pozměněna z důvodů nebezpečí vzniklých polomů. Již teď se těšíme na další ročník.
Koncem června jsme vyrazili na pochod „Po stopách 22. výsadkové brigády“. Každý ročník je věnován, vždy jednomu z bývalých velitelů tohoto útvaru. Pochod se konal kousek od Prostějova, na okraji tamního vojenského prostoru, jímž drtivá většina trasy procházela a účastníci mohli tak jít krajinou, do které běžně civilista nevstoupí.
Na místo jsem dorazili již v pátek večer a přespali zde, abychom ráno nemuseli brzy vstávat. Je zde možnost ubytování ve vojenských srubech, anebo ve vlastním stanu. Po úvodním nástupu započal samotný pochod, nejprve však vyběhli odvážlivci, kteří běželi 35 km trať, kterou ostatní šli. Samozřejmě zde byla i kratší varianta pro rodiny s dětmi nebo starší veterány.
Pár kroků od startu jsem u plotu pozorovali párek dovádějících psů, na které zřejmě přišlo jaro… samozřejmě se to neobešlo bez vtipných poznámek pochodníků, a ty nejlepší hlášky padaly od za námi jdoucích slovenských vojáků, takže sranda byla hned od začátku. Zhruba po kilometru slyším za námi dusot a hle, on samotný generál Petr Pavel nás předbíhal ve slušném tempu, což celkem zahanbující pocit. Ale kdo by si troufnul předběhnout generále, že?
Cesta vedla vojenským prostorem, takže všude cedule se zákazem vstupu kvůli probíhajícímu výcviku. Opět bylo šílené horko a tempo pochodu vražedné, cca po 12 km ležel první kontrolní bod, kde byla k dostání voda, cesta se všelijak klikatila, ale stále vedla vojenským prostorem, krásná nezničená příroda, žádné odpadky. V cíli účastník obdržel medaili, nápoj dle výběru, bylo zde také několik stánků s občerstvením. Tohoto pochodu jsme se účastnili podruhé a opět nemáme, co bychom mu vytknuli, takže příští rok se tam opět chystáme, sic je start i cíl na stejném místě, trasa byla zcela jiná.
A začátkem července přišel již třetí ročník legendárního „Pochodu finanční stráže RČS“, který nás zavedl do malebné kralické pevnostní oblasti. Zázemí je tradičně v areálu učiliště v Dolní Lipce, na výběr jsou dvě trasy – zhruba 12 a 26 km.
Delší trasa vedla směrem na dělostřeleckou tvrz Bouda, ale až na vrch se nešlo, cesta vedla bokem do Mladkova, odkud se na vrchu strmého kopce nachází dělostřelecká tvrz Adam, kterou stále drží naše armáda(!), kousek od tvrze se zastavuji v Kašparově chatě, kde je restaurace, a dávám si kofolu. Poté cesta vede na hranici, kterou střeží naše „finanční stráž“, po kontrole dokladů vstupuji do Polska, kde míjíme historický kostelík.
Potom následuje nechutně dlouhá štreka po silnici, až k hranici, kde opět stojí „financové“. Po kontrole dokladů jsem opět doma. Nyní už je to jen kousek, v cíli čeká pamětní medaile a šťavnatá klobása. Opět bylo celý den pěkně horko, ale ničemu to nijak zvlášť nevadilo. Pevně doufáme, že bude uspořádán i 4. ročník, na kterém nebudeme chybět. Cestou domů jsem ještě navštívil pěchotní srub K-S 32 „Na Růžku“, ve kterém je moc pěkné muzeum. Takže parádní zakončení dne.
Dále se v této sezóně chystáme na „Svatováclavský pochod“, „Combat Mírov“ a tradiční „Memoriál čs. parašutistů“. Pokud se chcete přidat do party Spolku VLČÍ MÁKY, napište mi na houba01@seznam.cz.
Autor: Vojta „Houba“ Slavík, lídr pohodnického repre týmu Spolku VLČÍ MÁKY
