Aktivní záloha versus Národní garda: Objevují se hlasy, že by v Česku mělo fungovat obojí. | OzbrojeneSlozky.cz

Můžete si v první moment pomyslet, že by šlo o zbytečné zdvojení. Nebo sníte o tom, že by česká Aktivní záloha měla dosahovat parametrů americké National Guard. Ale ti, kdo spekulují o samostatné české Národní gardě, uvažují v reakci na ukrajinské zkušenosti docela logicky, čerpaje přitom z předválečné historie ČSR.

Nejprve si shrňme, jak funguje současná AZ…

Je to součást Ozbrojených sil ČR, její příslušníci jsou de facto vojáci, kteří dobrovolně převzali brannou povinnost, věnují se své civilní kariéře a současně se připravují na to, aby za určených podmínek byli jako plnohodnotná armádní záloha povoláni do činné služby, respektive rovnou do řad našeho profesionálního vojska. Upisují se k podstupování výcviku a dosažitelnosti v případě potřeby na dobu tří let, za což dostávají symbolických šest tisíc ročně. V plánu je předurčit do AZ také vojáky končící profesionální úvazek a tím zajistit, že zde bude okamžitě nasaditelná záloha o síle pěti tisíc mužů (a žen).

Z výcviku čety AZ 72mpr (zdroj AZ72MPR.ESTRANKY.CZ)

Psali jsme:Německo na pokraji občanské války (a my tudíž také)...

A jak fungovala Národní garda ČSR?

V letech 1935-1939 byla v Československu ustanovena Národní garda, jejímž úkolem bylo v případě potřeby pomáhat armádě – tedy nikoli aktivace do mimořádné služby, jak je chápána AZ. Národní gardy vznikaly jako malé místní oddíly o minimálním počtu dvaceti plnoletých mužů (menší čety byly podřízeny velení plnohodnotné jednotky v daném regionu). Při jejich organizaci si mohly vlastní odbor zřídit ženy a přidat se mohla mládež od 14 let! Jednalo se o občanskou polovojenskou organizaci – oproti vojenské AZ. A také o organizaci víceméně samosprávnou (spolek), do níž armáda vstupovala pouze tím, že poskytovala své instruktory k vedení odborného výcviku.

Jedním z hlavních úkolů Národní gardy byla totiž strážní činnost – to je shodné s pěšími krajskými rotami AZ, ale cílem AZ má koncepčně být vytvoření záložních čet nebo rot u bojových jednotek AČR. (Před pár lety se přímo spekulovalo, že krajské jednotky by byly jakýmsi bazénem pro nábor k bojovým.) Národní garda ČSR byla aktivována a vyzbrojena při mobilizaci v roce 1938, Němci ji pak samozřejmě rozpustili, avšak mnoho členů působilo aktivně v odboji. Po roce 1945 neměla NG dlouhé trvání kvůli komunistům.

Mimochodem, kdo dnes pláče nad situací AZ, měl by si uvědomit, že příslušníci NG na tom byli ještě hůře – leckdo se jim smál, že si jen hrají na vojáky, neměli mnohdy na stejnokroje, při mobilizaci nafasovali ještě rakousko-uherské pušky… Nicméně za období 38-39 si vysloužili respekt, na mnoha místech skutečně významně pomohli armádě a Stráži obrany státu.

Pozor, nesrovnávat s Lidovou milicí!

Když jsme jinak zmínili nástup komunistů, ti roku 1948 zřídili Lidové milice jako „ozbrojenou pěst dělnické třídy“. Je třeba zdůraznit, že tato organizace byla politická, dělníci podstupovali vojenský výcvik, aby „bránili“ průmyslové podniky před jejich legálními majiteli, a dále stranické funkcionáře před opozicí. Lidové milice jsou plně srovnatelné s Hitlerovými SA, které existovaly mimo armádu a zodpovídaly se pouze straně – NSDAP, tak jako milice KSČ. Milicionáři byli později po boku SNB nasazováni proti demonstrantům. Pokud by tedy někdo chtěl od obnovení Národní gardy zrazovat neblahou historickou zkušeností s LM, míchá jablka a hrušky.

Psali jsme:Ohlédnutí: Aneb co přinesla konference První pomoc v boji…

Otázka obnovení Národní gardy

A jsme konečně u otázky, která se celou dobu vkrádá na mysl. Když si uvědomíme, kolik u nás působí klubů vojenské historie, airsoftových týmů a reenactingů, kolik se zde pořádá střeleckých soutěží (zejm. LOS) a kurzů přežití nebo kolik branných závodů podpořilo granty Ministerstvo obrany, tak lze směle tvrdit, že občanská společnost zde dávno k něčemu takovému samovolně spěje. Takže ti, kteří zatím ještě tiše volají po obnovení NG, vlastně reflektují realitu.

K duplicitě s AZ by vznikem NG vůbec nemuselo (a nemělo) docházet. Říká se, že dobrovolnost u vojáka v AZ končí podepsáním závazku. U gardisty by dobrovolnost pokračovala - pokud by vynechal několik srazů své jednotky, nebyl by vyhozen (to spíš, kdyby přestal platit členské příspěvky – garda by pravděpodobně opět fungovala na bázi občanského spolku). A když by šlo do tuhého, mohl, ale také nemusel by vzít do ruky zbraň. Národní garda by také mohla pojmout a nabídnout základní vojenský výcvik těm, kdo z nejrůznějších důvodů (věk, zdravotní kritéria, nevole zaměstnavatele) do AZ vstoupit nemohou, i kdyby chtěli.

Národní garda by také zdaleka nemusela připravovat občany jen na válčení, ale rovněž na jiné mimořádné situace – vybrat to nejdůležitější od dobrovolných hasičů po zdravotníky Červeného kříže. O něco takového se pokouší student Josef Šefčík, který myšlenku Všeobecné dobrovolnické organizace představil v tomto článku.

O tom, že taková organizace i v dnešní společnosti může mít úspěch, nakonec svědčí i Estonská obranná liga. Tu řídí sice přímo tamní ministerstvo obrany, ale funguje na dobrovolnické bázi. Zahrnuje také organizace Ženská domobrana, Mladí orlové a Domáci dcerky. Dohromady přes dvacet tisíc osob z celkem 1,3 milionu obyvatel země – při stejném poměru by u nás do takové organizace bylo zapojeno sto padesát tisíc osob. Samozřejmě my nejsme tak uvědomělí jako Estonci, tím spíše by nebylo od věci aspoň vykročit tímto směrem.

Estonská obranná liga (zdroj CDN.I0.CZ)

Nakonec je zde ještě jeden dobrý důvod, proč přehodnotit pohled na Národní gardu, pokusit se vytyčit rámce jejího fungování – jak ideové, tak právní, především však strategické z hlediska návaznosti na armádu a Integrovaný záchranný systém… Tím důvodem je skutečnost, že jak k této myšlence inklinuje stále více zejména mladých lidí, začínají si zakládat vlastní domobranecké oddíly.

Slovenský fenomén symbolizovaný paravojenskou skupinou Slovenskí Branci se brzy rozšíří k nám (již avizoval založení pobočky v Brně). Určitě je lepší, pokud takové nadšence podrobíme nějaké evidenci a výcviku našich instruktorů, než aby jejich vůdci jezdili za výcvikem k ruským kozákům (viz aktuální Reflex) a pak přenášeli své panslovanství a ruské metody k nám.

Slovenskí branci (SLOVENSKI-BRANCI.ESTRANKY.SK)

Je-li tedy společenská poptávka (a ona je), je třeba ji uchopit. Navázání na prvorepublikové tradice obnovením Národní gardy se jeví jako nejschůdnější řešení. Protože považujeme toto téma za velice aktuální a důležité, uvítáme věcné komentáře a úvahy.