Bezpečnostní politika a hodnoty (díl 1): Materialismus vs. existencionalismus | OzbrojeneSlozky.cz

Morální hodnoty jsou úvodní kapitolou bezpečnostní politiky, jelikož na hodnotách, zvykových obyčejích a zkušenostech jsou založeny vzorce chování nejen jedinců, ale celých komunit, regionů, států a civilizací.

A jsou to právě hodnoty, se kterými v bezpečnostní politice pracujeme. Snažíme se jim porozumět, uvažovat o možnostech jejich posunu tak, aby hodnotový rozdíl mezi populacemi byl co nejmenší. To proto, že čím větší je hodnotová propast mezi populacemi, tím vyšší riziko konfliktu hrozí, a to v jakékoliv podobě.

Hodnoty vždy vychází z toho, kdo jsme. Snažíme se porozumět našim kořenům, historii a pokračovat v hodnotovém odkazu předchozích generací. K tomu nám slouží historický výzkum, který se nám snaží objasnit, kdy které hodnoty mezi sebou soupeřily a proč daná hodnotová výbava byla při střetu úspěšnější. Důvodem je co nejvyšší šance na přežití v současném světě.

U mladých civilizací nebo u odštěpených komunit odvrhujících své původní hodnotové kořeny nalézáme spíše vymezování vůči ostatním subjektům. Tedy obecně řečeno, ptáme se, kdo jsme, proč jsme takoví, jací jsme, odkud jsme přišli, kam směřujeme. Na tyto otázky se nám snaží odpovídat filozofie. Současné vnímání světa podle filozofů není jednotné.

V nedávném období mezi sebou soupeřily myšlenkové proudy materialistů a existencionalistů. Materialisté se svou dialektikou vývoje dovedli popsat vývoj světa jako šroubovici, která se v dějinných obratech podobá minulým událostem, přesto je v nových podmínkách jiná. Tento proud obohacený o marxistické učení vykořisťování dělníků, rolníků a pracující inteligence vrstvou ovládající kapitál se stal praporem východního socialistického bloku.

Foto: Všichni ve frontě podle potřeb - materialismus - ruští vojáci (zdroj: GETTYIMAGES.COM) 

Byť je myšlenka býti oceňován za práci podle svých potřeb (komunismus) nebo podle svých schopností (socializmus) velmi lákavá, v praxi docházelo k nízké efektivitě výroby. To proto, že nejvíce člověk pracuje pod tlakem tíživých a existenčních okolností. V konečném důsledku východní blok zkolaboval právě v ekonomice, kde zaostal při vývoji nových technologií a jejich dalšího pronikání do společnosti.

Západní myšlenkový proud existencionalistů představují zejména Heidegger a Sartre. Představitel německé filozofické školy, Martin Heidegger, mluví o vrženosti světa, o tom, že z různých důvodů nosíme masky, které si oblékáme pro denní život. Dále postuluje, že cestou převzetí odpovědnosti je uvědomění si svého konce existence, své smrtelnosti.

Foto: Zamyšlený americký voják - existencionalismus (zdroj: ARMY.MIL) 

Na druhé straně exponent francouzského myšlenkového směru, Jean-Paul Sartre tvrdí, že neexistuje žádný apriorní cíl lidské existence. Tvrdí, že esence předchází existenci. Tedy, že člověk nejdříve existuje a teprve poté si určuje, čím bude. A je důležité býti sám sebou a ne jen přijímat role. Dokonce šel tak daleko, že negoval myšlenku existence Boha rčením: „Není na co se upnout, jsme tím, co ze sebe uděláme“. Tento myšlenkový proud představuje současného vítěze euroatlantické civilizace, kam Česká Republika spadá. 

Hodnoty morálky populace jsou důležité z podhledu transparentnosti chování, možností vládnutí a směřování v jejich cizelování. Zevrubná znalost hodnot jednotlivých populací jsou nezbytnou schopností každého diplomata a vládce.

Co je to býti vládce? Jde o osobu zodpovědnou za vývoj na nějakém definovaném území. Je jedno, zda tímto územím bude stát, město, dům, Vaše garáž nebo domov či jen Vaše jedinečná osobnost. Každý máme jinou zodpovědnost. Ale je důležité správně s touto zodpovědností nakládat. Proto dále budeme mluvit o vládcích a jejich území, byť to v praxi znamená jen zodpovědnost za Váš organizmus.

Každý vládce si musí být vědom, za jaké území je zodpovědný. Toto území musí chránit a rozvíjet jej tak, aby prosperovalo. Na svém území rozvíjí svůj žebříček morálních hodnot. Je povinností vládce ovládat beze zbytku celé území a rozvíjet takový žebříček hodnot, aby se daný subjekt mohl rozvíjet co nejlépe ve srovnání s ostatními. Vládce je zodpovědný i za bezpečnost území, a jelikož jej musí chránit celé, mluvíme o jednotném bezpečnostním území.

Jednotný žebříček morálních hodnot na daném území interaguje s ostatními žebříčky hodnot. Na jedné straně náš žebříček hodnot své hodnoty šíří do celého světa, na straně druhé je vystavován konkurenci ostatním hodnotám.

Pokud je chování našeho subjektu v konkurenci s ostatními vítězné, pak se naše hodnoty šíří, pokud nikoliv, nastává období tříbení hodnot. Jde o fázi hledání či upřednostnění takových morálních hodnot a zvykových obyčejů, které náš referenční subjekt učiní odolnější a flexibilnější vůči konkurenci ostatních subjektů podle klasického Darwinistického imperativu, že jen ten, kdo je schopen adaptace na změněné podmínky, může přežít.

V praxi, například u poraženého státu, dochází ke ztrátě hodnot, jež vedly k prohře a adoptování hodnot vítěze. Nikdy nedochází k plnému nahrazení vlastních hodnot za vítězné, proto si jednotlivá území stále zachovávají v jednotlivých režimech své specifické vzorce chování, které například zavdávají vtipům o národních či krajových povahách.

V příštím díle si řekneme něco o pravidlech vládnutí...