Bezpečnostní politika a hodnoty (díl 6): Změna hodnot - pokračování
Na našem území existuje riziko změny hodnot v blízkém časovém horizontu. Pesimista by předpokládal, že pokud jsme ve 20. století byli nuceni měnit hodnoty společnosti v letech 1918, 1938, 1948, 1968 a 1989, že už jsme tu celou jednu generaci žádnou hodnotovou změnu neměli a že je na čase.
Foto: Změna hodnot - vznik ČSR 1918 (zdroj: NOVINKY.CZ)
Všimněte si, že hodnotové změny jsou buď přímo vyvolány vojenskou silou, nebo jsou následkem nějakého předchozího konfliktu. Ano, české území je v tomto ohledu mimořádně nešťastné, neboť každou generaci docházelo k porušení kontinuity a hodnoty společnosti byly v některých případech naroubovány zvenčí vítězem konfliktu.
Foto: Změna hodnot - nacistická okupace 1939 (zdroj: CESKATELEVIZE.CZ)
V blízké budoucnosti nás omezuje surovinová nedostatečnost a nižší ochota hájit naše morální hodnoty. Dnešní surovinová závislost zemí EU na ložiscích surovin ležících mimo teritorium EU je zhruba 50 %. Z analytického výhledu EU samotné na rok 2025 vyplývá zvýšení této závislosti až na 75 %.
To znamená, že při provázanosti průmyslu a obchodu mezi zeměmi EU, nás ohrožuje jakákoliv nestabilita přísunu zdrojů a přebírání trhů jinými hráči na mezinárodním poli. Ano, český daňový poplatník zákonitě musí rozšířit svůj obzor mimo českou kotlinu, protože si musí uvědomit, že válka například v Libyi, Sýrii a dalších surovinami oplývajícími zeměmi, se nutně projeví na jeho každodenních výdajích. To vytváří tlak na zájem o klid a mír neboli růst zodpovědnosti za mír v takových oblastech.
Pokud politická reprezentace tento mechanizmus řadovému voliči vysvětlí, pak každý má možnost pochopit, že jeho zájem je klid na Blízkém a středním východě, Magrebu i Sahelu, protože jinak bude muset platit více za běžné životní položky v obchodech, supermarketech, na benzinových pumpách, ale i na školném a všelijakých poplatcích.
Konflikt probíhající tisíce kilometrů za našimi státními hranicemi, se dotýká peněženky každého z nás. Tento mechanizmus je v České Republice mnohem výraznější, protože cca 80 % naší výroby putuje na export. Proto se jakákoliv nestabilita na území kupců našich výrobků a prodejců našich surovin odrazí s několika týdenním či kvartálním zpožděním na výkonu ekonomiky a životní úrovni obyvatel země.
A k hájení těchto každodenních zájmů, stylu života (vskutku konzumního), potřebujeme rychle nasaditelné, technologicky vyspělé a takticky vyspělé ozbrojené síly, jež rychle konflikt zvládnou (vyhrají). Nelze opomenout také funkční a zdatnou státní správu v ostatních rezortech, protože v post-konfliktních společnostech je nutné rychle ustanovit pravidla dbající zvyklostí toho kterého etnika a přitom nevytvářející třecí plochy vůči hodnotám evropským.
Foto: Změna hodnot - sametová revoluce 1989 (zdroj: TYDEN.CZ)
Zkuste se porozhlédnout českou státní správou a nalezněte jedince, kteří jsou například schopni komunikovat anglicky, francouzsky a znají historii a kulturu jednotlivých afrických kmenů, aby mohli poskytnout expertní radu v jižním Súdánu nebo východním Čadu, Mali, v Kongu nebo na Sinaji… A přitom tam všude jsme měli nebo máme české vojáky hájící české zájmy a propagující české hodnoty. Proč toho jako stát nevyužijeme v obchodu a vyššího surovinového toku přímo do ČR? Zde velmi pokulháváme.
V příštím díle se zaměříme na ochotu hájení našich zájmů…