Bezpečnostní politika a hodnoty (díl 3): Hard power | OzbrojeneSlozky.cz

V České republice je to velmi jednoduché. Do roku 1999 byly naším bezpečnostním prostorem hranice České Republiky. Vzhledem k textu Washingtonské smlouvy o NATO podepsané v roce 1999 je náš současný bezpečnostní prostor ČR sdílen s ostatními státy NATO a zasahuje od Aljašky po východní Turecko, od severního Norska po Gibraltar nebo Kypr.

Náš žebříček hodnot je stanoven v Bezpečnostní strategii České republiky. Právě v bezpečnostní strategii sdělujeme svému okolí, za které hodnoty jsme ochotni nasadit všechny síly a všechny prostředky, které jsou pro nás životně důležité k našemu přežití. Pro doplnění, u dalších našich zájmů oznamujeme, že jsme schopni je hájit přiměřenými silami a prostředky, a u posledních, které si přejeme, že je budeme podporovat s ostatními.

Foto: Použití hard power - kontraproduktivní leč vítězné (zdroj: RADIO.CZ) 

Napadení jednoho, je napadením všech, což znamená, že každý musí být silný tak, aby mohl druhému pomoci. Pokud je sám slabý, nemůže si osobovat morální právo na pomoc v případě nouze. To je slabým článkem praktické realizace bezpečnostní politiky státu. Zneschopněním armády se vystavujeme riziku, že jednak oslabíme celou alianci, neposkytnutím adekvátní pomoci (k počtu obyvatelstva) se můžeme dočkat stejné mince či liknavosti v případě nouze.

...Například vypovězením smlouvy ze strany ostatních členů NATO. Protože prvním zákonem diplomacie je zákon reciprocity. A jsou to právě občané ČR s dějinnou zkušeností z Mnichovské dohody v roce 1939, kteří by měli vědět, že v nouzi musíme spoléhat především na sebe a jakákoliv pomoc je bonusem navíc!

Hodnoty z bezpečnostního prostoru můžeme šířit směrem ven, ale musíte také odolávat šíření ostatních hodnot směrem dovnitř. Pokud je hodnotová rozdílnost příliš vysoká, dochází ke střetu. Střet můžete vést dvěma způsoby. Tvrdou a měkkou silou, tj. hard power a soft power.

V praxi jde o kombinaci obou sil. Tvrdou sílu představují armáda, policie, zpravodajské služby a paravojenské skupiny řízené tzv. silovými rezorty. Střet tvrdé síly je násilný a tento konflikt může vyústit ve válku.

Tvrdá síla utužuje, hájí a brání hodnoty daného bezpečnostního území silou. Tuto sílu můžete nasadit uvnitř svého prostoru zodpovědnosti nebo mimo něj tak, abyste své území a jeho zájmy uhájili a nemuseli měnit své hodnoty. Vlajka symbolizuje žebříček reprezentovaných hodnot, které hlásá vládce státu…

Proto platí, že kam šlápne bota českého vojáka, tam platí české zákony. A obdobně je to u jiných států. Když se podíváte na mapu Evropy, zjistíte, že existence většiny hranic je následkem nějakého válečného konfliktu.

Foto: Kam vstoupí bota českého vojáka - platí české zákony (zdroj: ARMY.CZ) 

Definicí války podle OSN je takový konflikt, při jehož vypuknutí umírá více než 1000 lidí ročně. Pokud si přepočtete dny v roce, pak všichni zbystří, pokud při konfliktu zahynou 3 osoby denně nebo 20 týdně či 80 měsíčně. Takto intenzivní konflikt v neřízené podobě přerůstá ve válku.

Pokud ČR se účastní konfliktu v Afganistánu, kde zahyne ročně více než tisíc lidí (8 tisíc), pokud byla účastna vojenské operace na stabilizaci Iráku s také nadlimitním počtem mrtvých, pak můžeme dle definice OSN tvrdit, že Česko je ve válce. A je ve válce pěknou řádku let.

Porovnejte tento fakt s vnímáním civilní populace. Civilisté se o válku moc nezajímají, pokud se jich bytostně nedotýká. To znamená, pokud se do ní nemusí sami zapojit a mají zajištěny zdroje k vlastnímu životu. A přesně to oba asijské konflikty splňují. Civilní společnost si žije vlastním životem bez nutnosti tříbit hodnoty a inkorporovat tyto zkušenosti do svého chování.

Změnu hodnot v praxi pomocí tvrdé síly lze prezentovat na dvou příkladech, okupaci Československa v roce 1968 a v koloniálních válkách. V obou typech operací byla použita tvrdá síla, v těchto případech armáda. V případě okupace Československa však použití tvrdé síly mělo na okupovaném území za následek ztrátu víry ve správnost myšlenek východního bloku. Od té doby dané hodnoty hlásal jen ten, kdo měl zájem uspět v nomenklaturním žebříčku. To znamená, že použitím tvrdé síly riskujeme ztrátu síly měkké.

...Což v praxi vedlo k odštěpení od východního bloku ihned, co hegemon tvrdé síly (reprezentovaný tehdy Gorbačovem) deklaroval nepoužití této síly při hodnotovém posunu. Přečtěte si vývoj listopadových událostí v roce 1989 a pochopíte dějinnou důležitost jednání Václav Havla a jeho souputníků u velitele střední skupiny sovětských vojsk na našem území, jakož i zodpovědnost generála Vacka.

Foto: Vyjednávání o stažení sovětských vojsko (zdroj: IDNES.CZ) 

U koloniálních válek vedlo vítězství koloniálních mocností tvrdou silou k možnosti uplatňování svého žebříčku hodnot a vzorců chování na kolonizovaných územích, z nichž mnohé (školní či soudní systém) přetrvávají i po získání samostatnosti.

V příštím díle se zaměříme na pojem soft power.