Úloha armády ve společnosti: Voličský faktor
Je naprosto nezbytné, aby silové prvky ve státě byly apolitické. U armády to platí dvojnásob. Dnes platí, že kdo chce býti politikem, musí se stát civilistou.
Ano, i voják je volič. O toto občanské právo ochuzen nebyl. A i jeho dospělí členové rodiny jsou voliči. Sekundárně pak i dodavatelé zboží a služeb, pekaři, automechanici, uklízeči, dodavatelé surovin, zkrátka za početním stavem jednotky musíme vidět násobně vyšší počet občanů životně spjatých s osudem vojenské jednotky zajišťujíce zásobování a služby.
.jpg)
Foto: Vojáci jsou také voliči ač nemohou být třeba členy politických stran (zdroj: ARMY.CZ)
Zde je nutné se zmínit o outsourcingu. Pokud potřebujeme mít co nejvíce akceschopnou jednotku, pak v této jednotce musí být všechny druhy vojáků, aby byla jednotka soběstačná. Pokud máte nějakou službu či komoditu nasmlouvánu, pak zde vždy hrozí riziko, že v krizové situaci na tuto službu či komoditu velitel nedosáhne vůbec či s nesmyslným a operaci kazícím zpožděním.
Z hlediska outsourcingu zde dále vyvstávají dvě další rizika pro společnost. Při zajištění služby musíte platit výplaty vedoucím těchto firem, což soběstačná jednotka nedělá, a navíc mnohé firmy dodávají levnější komodity či služby vykořisťováním svých zaměstnanců, jelikož nemusí následovat armádní pravidla služby.
Tím se na jednu stranu deklaruje outsourcing jako jednoznačně levnější, ale nevýhodou je nesoběstačnost jednotek, rozvrstvení občanů ve společnosti a nedostatek kontroly kvality poskytovaných služeb. Tím šidíme občany i vojáky.
U velkých armád, zejména konskripčních, platí, že jejich voličské hlasy mohou být významným jazýčkem na vahách polického soupeření. U menších a zpravidla profesionálních armád, toto riziko pro politické hráče odpadá.
Dále si musíme uvědomit ekonomické vazby jakékoliv armádní jednotky, která dává práci lidem v okolí, což je také faktor důležitý především pro komunální volby.
Foto: Za zachování posádky v Rakovníku sváděli místní politici boj marně
Je to doložitelné na chování starostů a primátorů v posledním čtvrtstoletí. Zatímco na začátku devadesátých let bylo velmi populární odsouvat vojenské útvary ze svého volebního obvodu (například uvádím rušení hradeckého letiště o síle tisíce vojáků a jejich rodin), zpětně snížené ekonomické vklady do ekonomického koloběhu nutně naučily tyto politiky změnit myšlení.
Dnes si v novinách můžeme přečíst o lobování starostů o zachování jednotek na jejich území (například představitelů Rakovníka neúspěšně lobujících za ženijní prapor). Dnes již každý starosta ví, že sebelepší myšlenku je nutné podávat sytým žaludkům.
Z hlediska politického má vládce ve formě armády v rukou další silný nástroj vedoucí k sjednocování společnosti. Tím nástrojem je dislokace jednotek. Zpravidla platí, že centrum státu má vyšší životní úroveň, než jeho periferie. A proto rozumný vládce podpoří rozvoj zaostávajících regionů umístěním jednotek právě do méně sofistikovaných regionů, pokud to bezpečnostní situace umožňuje.
Armádní platy nejsou nikterak horentní, ale představme si takový plat v zapadlé horské vesničce, kde jedinou obživou je zemědělství nebo dojíždění do vzdáleného průmyslového města. V takové vesničce najednou přibudou možnosti odbytiště zdrojů, stavební činnost a v neposlední řadě se vyplatí vybudovat i různé odpočinkové aktivity. Dislokace jednotky do takové zaostávající obce může vesničce pomoci k rozkvětu a dohnání státního průměru v životní úrovni.
…
Pokračování vždy v úterý a pátek na www.ozbrojeneslozky.cz
