Bezpečnostní politika a hodnoty (díl 7): Hájit národní zájmy? | OzbrojeneSlozky.cz

Neochota hájit zájmy je často skloňována v souvislosti s českou populací. Důkazem tohoto tvrzení budiž výdaje na ozbrojené složky. V tomto ohledu jsem v horizontu generace pesimista, z pohledu staletí pak optimista. Současný stav je dán odklonem od kolektivismu a akcentování individualizmu, propagací konzumního stylu života a ustupování trvalých hodnot do pozadí, tzv. erozi hodnot.

V posledních letech je častěji slyšet hlas, že demokracie se nikdo nenají. Ano, nenají. Ale je to demokracie, která nejlépe vytváří podmínky, aby se mohli najíst všichni a dlouhodobě. Myslím, že stačí, aby se hrozba přímo dotkla našich spoluobčanů nebo aby jim byla vzdálená hrozba lépe vysvětlena na praktických dopadech. Pohled a vnímání mnoha spoluobčanů se může stát poté mnohem zodpovědnějším.

Foto: Společnost nepřijímá aktivity NATO za své (zdroj: ARMY.CZ) 

Domnívám se, že konflikty v posledních 15 letech (od vstupu do NATO) nejsou vnímány jako jejich konflikt. Osobně, kdo by vnímal konflikt jako svůj, když se ho nikdo na nic neptá. A přitom stačí položit diskutovatelnou otázku do volebního programu a hned bude jasné, jak si většinová česká populace názorově stojí.

Avšak sebelepší vůle hájení hodnot nestačí, pokud nebude česká společnost připravena pro rychlou aktivaci a výcvik v horizontu dnů (u záloh), maximálně týdnů (u ostatních). Pak ani dobrá vůle nebude stačit odrazit schopného soupeře. Proto je vhodné zavést základní výcvik pro všechny občany státu schopné udržet zbraň a nástavbový výcvik pro ty, kteří se budou ochotni v příslušné specializaci udržovat.

Foto: Je třeba připravovat dostatečné množství záloh (zdroj: ARMY.CZ) 

Otázkou stále zůstává, v co má český volič věřit. Které hodnoty jsou správné. Za posledních sto let našimi lukami a háji prošlo tolik hodnotových žebříčků a ideálů, že společnost se podle nich nestačila utvořit. Na jednu stranu, u některých myšlenek je to dobře, na druhou stranu, lidé se odnaučili své hodnoty rozvíjet, protože celé generace byly svědky, jak končí jednotliví šiřitelé hodnot. Někteří u zdi před popravčí četou, jiní v koncentračních táborech, ti šťastnější v kotelně nebo na Úřadě práce.

Proto se osobně domnívám, že mnoho lidí se bojí hájit své hodnoty. Šíření správných myšlenek v české kotlině se zkrátka historicky nepromíjí a nevyplácí.

Jakou můžeme očekávat změnu v hodnotovém žebříčku na celoevropské úrovni? Rizika jsou obdobná. Výměna hodnot za suroviny a zaostávání za rozvojem technologií. Po skončení studené války je patrné zpomalení technologického rozvoje na evropském území. Důkazem jsou různé plány dorovnání technologické zaostalosti za USA ze strany bruselské administrativy. Neúspěšné.

A neúspěšné budou, dokud naše evropská populace bude žít bez vědomí vnějšího nebezpečí a topit se v bující se byrokracii. Proto lze očekávat vyrovnávání ekonomické úrovně ostatních civilizačních jader s naší civilizací, dokud se nenajde vyzyvatel pro evropské hodnoty a její blahobyt. Nejpravděpodobnějším aktérem může být militantní a extrémní forma islámu, jež se chopí moci po opuštění Blízkého východu a Severní či západní Afriky. Pak se vyzyvatel Evropy může dostat do kontaktu s našimi civilizačními hranicemi.

Foto: Oddání se Bruselu vede k pasivitě - snad dokud náš humanismus nebude na přímo konfrontován třeba s islamismem (zdroj: ODS.CZ) 

V příštím díle se ještě zamyslíme, zda vůbec jsme schopni cizelovat nějaké naše hodnoty.