Úloha armády ve společnosti: Mocenská role a konzervatismus | OzbrojeneSlozky.cz

Změna v prvcích silové politiky je velmi pozvolná. Vedle kléru neexistuje ve státě konzervativnější složky.

Konzervatizmus armád si můžeme představit na příkladu mladého a nadšeného poručíka. Poté, co sám v boji vidí způsoby nasazení lidí a techniky, může lépe vidět jejich slabiny a logicky přemýšlí, jak zefektivnit taktiku svých bojových akcí. Poté, co si je jistý, jak změnit styl boje, vylepšit nasazené prostředky, informuje svého nadřízeného.

Bohužel, stává se, že podle pravidla, že sytý hladovému nevěří, rozhodující funkcionář poznatek mladého poručíka založí do archivu, neboť proč by měl mladý a nezkušený poručík úkolovat stařičkého plukovníka.

Foto: Jmenování nových plukovníků (zdroj: ARMY.CZ)

A tak se stává, že v menších armádách, bez systému rychlého pronikání poznatků, se změny projeví s generační latencí, až tento mladý a nadšený poručík dospěje ve stařičkého a unaveného plukovníka.

Pro rychlou reakci silových složek v krizi je nezbytné mít zaveden systém expertních rad (reach back), rychlého pronikání nejnovějších zkušeností po celém silovém prvku (lesson learned), jakož i její začlenění do výuky mladých důstojníků.

Foto: Sdílení aktuálních poznatků musí probíhat napříč hodnostními sbory (zdroj: ARMY.cz)

Je znám případ čtyřhvězdičkového amerického generála, jenž se rozčiloval, že se nemůže z Kábulu videokonferenčně spojit s jiným generálem v USA. Odpovědí spojovacího důstojníka bylo, že nyní je linka vyhrazena pro jednoho poručíka, který vyžaduje expertní pomoc, protože se setkal s naprosto novým stylem boje protivníka. Je nutné přiznat všechnu čest panu generálovi, že sám uznal, že poručíkův dotaz byl v tu danou chvíli důležitější.

Další nebezpečí selhání mocenské role armády a dalších silových složek hard power je fragmentace území, tj. ztráta celistvosti státu. Toto riziko zmenšíme neustálou rotací důstojnického sboru ve 3-5 letých intervalech. Jde o to, aby ti, kteří velí silovým složkám, byli loajální ke státu, nikoliv okresu, kraji či nějaké geografické oblasti.

Pokud je velící důstojník ve stávající funkci delší dobu a pohybuje se jen v rámci jedné, například autonomní, oblasti, pak se jeho věrnost může přenést i na část onoho území. V případě krize je pak vysoce pravděpodobné, že vstoupí do ozbrojených sil nově osamostatněné oblasti.

A jak mluví zkušenosti z poslední generace, fragmentace území je velmi vhodný nástroj z hlediska diplomatického, který je populární u všech, vyjma vládnoucí sub-populace. A v první generaci osamostatněných ozbrojených sil bylo patrné vystupňované nacionální cítění a až v další řadě se po důstojnickém sboru požadovaly schopnosti.

Názorným příkladem udržení mocenské úlohy armády je dělení Československa na konci roku 1992. Tehdejší ministr obrany Baudyš se natolik obával vojenského konfliktu, že do velení jednotek na pomezí Česka a Slovenska museli být vybráni velitelé s českou národností, byť v některých případech byli slovenští velitelé na tyto funkce lépe připraveni.

Na druhou stranu, slovenská strana dokonce analyzovala možnosti vojenského napadení Bratislavy ze strany českého letectva. Z toho vyplývá, kdo chce mír, musí myslet na válku, plánovat všechny možné scénáře, aby byl vládce připraven na všechny eventuality. Nutno podotknout, že vztahy se Slovenskem jsou natolik dobré, že naši vojáci se od sebe učí navzájem již po celou generaci.

Foto: Česká a slovenská armáda spolu dnes intenzivně spolupracují (zdroj: ARMY.CZ)

Proto je důležité míti jednolitou armádu i společnost. Navíc, každý velitel a náčelník preferuje jiné stránky života jednotky, což krátkodobě zlepší právě preferované stránky života útvaru (personální práce, práce s informacemi, vlastní činnost jednotek, zásobování, výcvik, činnost podpůrných jednotek, ale i vztahy s veřejností), nicméně dlouhodobě taková preference vede k tlumení činností ostatních.

A to není pro dlouhodobý rozvoj jednotky dobře. Jakýkoliv jiný nástupce pak bude preferovat jiné oblasti útvaru, což dlouhodobě vytváří křehkou rovnováhu pro homogenní rozvoj vojenské jednotky. I to je důvod rotace důstojnických funkcí.

Málokdo chápe rozdíl mezi velitelem a náčelníkem. Velitel je takový šéf jednotky, který vydává rozkaz. A tím rozkazem může poslat své vojáky do boje a i na smrt. To je autorita a zároveň zodpovědnost, kterou nemá žádný jiný vojenský nadřízený.

Náčelník je takovým nadřízeným, který upravuje podmínky služby, tak aby chod útvaru mohl být efektivnější a plynulejší a velitel měl včasné a správné informace ke svému rozhodování.

Zpětně odvozeno, obdoba rotačního způsobu v civilním demokratickém zřízení je také pro společnost vhodnější. Pokud budeme mít padesát let jednoho vládce, pak některé činnosti budou upozaděny. Například lidská práva, zdraví nebo třeba plné žaludky spoluobčanů.

V demokratickém zřízení (pokud funguje na skutečném hlasu lidu a ne moci peněz v pozadí) toto nehrozí, jelikož tyto plné či prázdné žaludky jsou voliči.

Na přemýšlení nechávám ctěnému čtenáři úvahu, komu prospěla územní fragmentace Československa nebo Jugoslávie. A proč se menší státy snaží sdružovat do vetších celků s mocnějším hlasem na mezinárodním poli? A proč se tyto větší celky (visegrádská čtyřka nebo EU) snaží rozvinout vojenskou spolupráci?

Pokračování vždy v úterý a pátek na www.ozbrojeneslozky.cz!