Budoucnost českého dělostřelectva při aktuálním vývoji státního rozpočtu
Ekonomové předvídali, že rozdávačnost vlády narazí na tvrdé limity, což se v posledních týdnech patrně děje. Přísliby a plány, jak AČR v letech 2022 až 2026 obdrží 84 miliard, se náhle rozpadají. Úspory mohou zasáhnout i ještě plně specifikovaný tendr na bojová vozidla pěchoty, zcela jistě budou mít dopad na další modernizační projekty, z nichž první na ráně jsou systém řízení dělostřelecké palby a nové samohybné houfnice 155 mm NATO.
Současný ekonomický vývoj odstartoval již z minulosti známou „hru na zdrženou“, která nabízí dvě východiska: připravované projekty posunout, zrušit nebo uskromnit. To mnohdy nelze vzhledem k závazkům v NATO a reálnému stavu techniky AČR. A čím déle se otálí, tím více se budoucí akvizice prodraží.
Je nutno upozornit, že už stávající a dosud jediný rozpočet na modernizaci samohybného dělostřelectva počítal pouze s modernizací ShKH vz.77 DANA a nepočítal s jejich náhradou, nýbrž přestavbou. Z českých prezentací i na podzimní mezinárodní konferenci k dělostřelectvu středoevropských armád vyplývá, že těžko bylo/lze nakoupit potřebný počet moderních děl. A za současného vyřazení do šrotu těch stávajících není možno udržet zálohy. Jistým způsobem modernizované houfnice DANA je nutné v AČR ponechat pro záložní jednotky, jinecký pluk pak dovybavit aspoň „pár“ kusy nových houfnic ráže 155 NATO. Studii proveditelnosti musí zpracovat Vojenských technický ústav a nebude to mít lehké.
Zdaleka ale není třeba řešit jen samohybné houfnice. Kromě toho, že se česká armáda potýká se zastaralými minomety (jako 82 mm vz.52 dle webu MO, kdy vz. znamená vzor, tedy rok zavedení, nebo 120 mm vz.82, případně samohybný minomet vz.85 PRAM), neprozřetelně se zbavila (a bude muset znovu pořídit) raketometů, absentují v ní rovněž moderní prostředky typu dronů… Vizi dělostřelectva by měla zpracovat a představit Sekce rozvoje sil.
Inspirovat se může u severních sousedů – Poláci obdrží do roku 2025 na jedné straně 120 samohybných houfnic Krab (kombinace podvozků K9 Thunder, věže původně vyvinuté pro britské AS90M Braveheart a hlavní 155 mm od Rheinmetall), na druhé straně úspěšně zavedli mini UAV od Flytronics – jednak průzkumné FlyEye, jednak „kamikaze“ Warmate. Rozmachu polského dělostřelectva napomáhá mimo jiné jeho unikátní systém řízení dělostřelecké palby TOPAZ, který integruje techniku východní i západní provenience.
Čímž se dostáváme k dalšímu dělostřeleckému tendru pro AČR – právě nákupu nového systému řízení dělostřelecké palby za cca miliardu korun. Z hlediska dosud plánovaných investic do naší obrany se jedná o relativně malou částku, což ale neznamená, že by rovněž nebyla v ohrožení. Jednak z hlediska financí, jednak z nutné provázanosti s budoucí modernizací houfnic a obecně veškerého „hardware“.
Nekupujeme dětské stavebnice, ale někdy to tak působí...
V posledních měsících jsme byli svědky do očí bijícího tlaku společnosti Omnipol, aby se v AČR zavedl norský systém ODIN. Je jistě vynikající, ale neumí integrovat techniku bývalé Varšavské smlouvy, s níž v Česku budeme potřebovat operovat ještě dalších dvacet až třicet let. Myšlenka, že by se ODIN dovyvinul pro naše specifické potřeby, by patrně zatížila daňového poplatníka investicí v násobku jeho prosté pořizovací ceny. Polský TOPAZ je z tohoto hlediska připraven k okamžité implementaci a je nejen vynikající, ale nejlepší – vždyť v roce 2018 vyhrál srovnávací test dělostřeleckých systémů NATO, a navíc při řízení jednotky vybavené houfnicemi DANA dalece přečíslil americké, německé či skandinávské systémy.
Aktuální rozpočtový výhled bohužel vytváří rizikový potenciál, aby se na jedné straně provedla akvizice systému řízení dělostřelecké palby, na straně druhé musí být vyřešena otázka modernizace samohybných houfnic, natož raketometů, aby nezůstaly ve vakuu „hry na zdrženou“. Přitom podklady k vytvoření vize českého dělostřelectva do, řekněme, roku 2050, zde jsou.
Zmíněná podzimní konference analyzovala konkrétní zkušenosti z války na Donbasu, kde dělostřelectvo sehrálo prim. Na jedné straně se hovoří o „válce dronů“ – ty vojenské i civilní nasazovaly obě strany konfliktu v obrovském množství. Ne nadarmo se ale hovoří souběžně o „válce kybernetické“ – Rusové, kteří měli technologickou převahu, zarušili podle potřeby v oblasti frekvence řízení nebo i globální poziční systémy. Jistotou tedy byla palba ze země, jenže opět – Rusové díky moderním systémům tuto do 3 minut vedli po aktivaci dělostřeleckých radiolokátorů druhé strany, takže bylo nutné měnit po prvních výstřelech pozici. Hlavní úlohu tak měla mobilní plně automatizovaná děla a minomety schopné opustit prostot vedení palby dříve, než byla provedena palba odvetná. Díky své účinnosti, a hlavně psychologickém efektu, se na výsluní vrátily rovněž mobilní raketomety masakrující obsluhy taženého dělostřelectva a nechráněnou sílu protivníka. Nejiná je ovšem souhrnná zkušenost z války s ISIS. Takže je na čem stavět.
Nezbývá, než si přát (jako už tolikrát), aby resort obrany předně nabídl ucelenou a strategickou vizi. Jedině v rámci komplexního plánu lze dále prioritizovat a případně se přizpůsobit možnostem státního rozpočtu. Obrácený postup – tlačit za každou cenu dílčí projekty, které se ještě do rozpočtu vejdou – je zcela nekoncepční a daňového poplatníka může přijít nebetyčně draho. Navíc, Česká republika má v ústavě zakotvenu Listinu základních práv a svobod, kam patří i právo na život. Proč by měli čeští vojáci umírat, že jim někdo, kdo nepůjde do války, koupí levné dělo nebo je nechá sloužit se zbraněmi z roku 1952?!
Zdroj foto: Army.cz, CZG, Alza.cz
