Místo syrských sirotků musíme přesídlit rodiny afghánských tlumočníků naší armády!
11. červen 2018 – to je datum, kdy jsem si začala psát s bývalým afghánským tlumočníkem našich vojáků. Už rok měl být i s rodinou v ČR v rámci přesídlovacího programu. Místo toho čeká, kdy si pro něj přijde Taliban. Na podzim se ukázalo, že nejde jen o něj, poslankyně Černochová interpelovala proti nesmyslnému zrušení programu (tím se z utajovaného stal veřejným?). A dál? Zase ticho po pěšině. Tak je tam teda necháme? Třeba umřít?
Až do letošního června jsem žila v domnění, že afghánským tlumočníkům, kteří doprovázejí naše jednotky, a riskují s nimi tak i své životy, bude po ukončení kontraktu nabídnuto, resp. umožněno, legální přestěhování do ČR.
To téma poprvé řešila česká média v únoru 2014 (viz). O 13 měsíců dříve jsem s týmem VAT navštívila naše jednotky v Afghánistánu (tehdy Kábul, Logar, Wardak), a tak jsem měla možnost několik tlumočníků i osobně poznat. Tihle tlumočníci, to byli milí, vzdělaní, kultivovaní lidé (chcete-li „západního střihu“), kteří tam byli stále plně k dispozici našim vojákům.
Nikdo tehdy nepochyboval, že jsou tihle tlumočníci pro práci našich vojáků nepostradatelní, jakož i že jsou vystaveni obrovskému riziku. O tom, jak probíhá nasazení „našich“ tlumočníků, včetně jejich zranění a úmrtí, viz také rozhovor s armádním důstojníkem z roku 2016 zde.
Na jejich hlavy byly vypsány odměny. Úzkostlivě jsme museli dbát, aby je nezachytily naše fotoaparáty a kamery – a když, tak abychom jejich tváře rozostřili. Myslím, že už tehdy jsem se ptala, zda se o ně pak postaráme – rozumějte přestěhováním do ČR – a musela jsem již tehdy dostat kladnou odpověď, jinak bych pak nemohla tak klidně spát… až do června 2018.
Pak jsem, už nevím, na které facebookové stránce s vojenskou tematikou, postřehla komentář jednoho z nich. Zda se v Česku nestydíme za to, jak jsme se k tlumočníkům zachovali. Jako předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY, který primárně pomáhá našim válečným veteránům, jsem pochopitelně zbystřila, protože na základě své zkušenosti a morálky považuji i afghánské tlumočníky za „naše“ veterány.
Dotyčnému jsem napsala soukromý dotaz, oč jde. A obdržela od něj popis událostí a také veškeré myslitelné dokumenty. Ve zkratce: Díky své znalosti čtyř afghánských dialektů a samozřejmě výborné angličtině, s titulem z Kábulské univerzity, tlumočil nejprve hned po studiích pro Švédy, pak pro počítačovou společnost, v letech 2009 až 2017 pro české vojenské jednotky v Afghánistánu. Byl s ním – českými vojenskými důstojníky – zahájen proces přesídlení do ČR, ale krátce před termínem dostal jednoho dne padáka, bez dalšího zdůvodnění.
Samozřejmě, bylo mi to divné, snažila jsem se přijít „na stopu“, zda se pro „nás“ nestal nějakou bezpečnostní hrozbou, či aspoň někdo z jeho příbuzných. Ale tomu nic nenasvědčovalo a on sám operoval s domněnkou, že jeho proces přesídlení, jakož i kontrakt s armádou, byly zrušeny v momentu, kdy v Česku vypukla aféra týkající se jiného bývalého tlumočníka (již dříve přesídleného), jehož syn byl obviněn z pokusu o znásilnění zdravotní sestry v nemocnici Bulovka.
To se mi zdálo absurdní. Jak by taková vykonstruovaná aféra (z vrcholu paniky kvůli migrační vlně do Evropy) mohla ovlivnit osud tlumočníka našich vojáků? Od června do října jsem mu tuto teorii vymlouvala. A mýlila se, jak snad nikdy v životě!
Počátkem podzimu jsem se na Info.cz totiž dočetla:
„Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.“ (viz Info.cz)
Pikantní na tom je, že v létě 2017 jsem si v oné kauze sama naběhla – Afghánce viněného ze znásilnění se zastala, za což mě opustilo hodně facebookových „přátel“ a musela jsem strpět spoustu hejtů. Naštěstí, docela zakrátko vyšlo najevo, že moje oponentura byla správná (viz tento můj článek), tato malá hilsneriáda byla soudem rozťata osvobozením mladého Afghánce. Jako obvykle – o osvobozujícím rozsudku se informuje méně než o bombastickém obvinění. Takže, záhy se ukazuje, že společenské nálady jsou zjevně silnější než pravda, dokonce tak moc, že mohou vést k riskování životů tlumočníků a v důsledku našich vojáků…
Autor citovaného článku o zrušení přesídlovacího programu přitom vycházel z veřejně dostupné interpelace (viz) předsedkyně poslaneckého výboru pro obranu Jany Černochové, která proběhla někdy v září. Tedy těžko říci, nakolik byl program utajovaný. Celé léto, kdy jsem se po něm pídila já, přes známé a známé známých, jsem si připadala trochu jako mimoň – byla jsem si po mnoho let jistá, že přeci musí existovat, obdržela naskenované formuláře od tlumočníka, ale všichni oslovení si ťukali na čelo, nebo předstírali, že sami neexistují.
Na konci srpna jsem poslala MO, MV a MZV oficiální dotaz, „Vnitro“ a „Zahraničí“ neodpověděly dosud, ovšem po měsíci přišel dopis od náčelníka Generálního štábu AČR... Generál o přesídlovacím programu rovněž nic nezmínil, ani nenabídl řešení, ale moc si cením toho, že armáda jediná, navíc přímo perem nejvyššího představitele, nejen odpověděla, ale navíc velice lidsky, včetně samostatného dopisu v anglickém znění pro dotčeného tlumočníka. Přestože toto vyjádření na situaci tlumočníka nic neřešilo (implicitně vyplývalo, že je to kompetence jiných, jak osvětlila interpelace poslankyně Černochové), bylo to aspoň něco v duchu: Děkujeme za vaši službu a držíme palce v dalším životě.
Pak na to téma ještě jednou psal redaktor původního článku z Info.cz a já si pomyslela: Fajn, teď to začnou řešit všichni, program se snad podaří obnovit a sveze se s ním i tlumočník, kterého tu už pěkných pár měsíců utěšuji po messengeru… Jenže uplynuly už další tři měsíce a zdá se mi, že problém ani tak nikoho nezajímá. Přitom se nebavíme „jen“ o životech jednoho tlumočníka, jeho ženy a malých dětí, dokonce ani „jen“ o životech dalších tlumočníků a jejich rodin, ale „také“ o bezpečnosti českých vojáků!
Dochází tady někomu, kromě armády, že zpráva o zastavení přesídlovacího programu je mezi afghánskými tlumočníky zjevně známa (na rozdíl od české veřejnosti) už přes rok? Že to chápou jako zradu a v kritických podmínkách Afghánistánu tedy signál, že se musí zařídit jinak? Že už vůbec se noví nepohrnou? Jistě, platíme je dobře, ale oni si za ty peníze nemohou užít ani dovolenou (kam asi tak mohou cestovat Afghánci?), a už vůbec ne zajistit si bezpečnost!
Po skončení kontraktu s alianční armádou tlumočníky žádná civilní organizace nezaměstná, protože se bojí, že když je bude mít v kanceláři, Taliban tam dříve či později hodí granát. „Můj“ tlumočník navíc dostal padáka, jako by další spolupráce s ním byla bezpečnostní hrozbou. Představitelé naší armády v Kábulu se s ním zkrátka ze dne na den přestali bavit.
Realita je patrně taková, že zpravodajci jej nějak onálepkovali, jelikož když někomu stornujete přesídlení těsně před termínem, musíte přeci předpokládat, že se bude zlobit, a přidá se proto na stranu nepřátel. Jak prosté sdělit mu ty dvě nepříznivé zprávy naráz: „Nikam nejedeš a zaměstnávat už tě nebudeme“. Vůči člověku, který se nemá kam odvolat, jak bránit, je to velice snadné a jednoduché.
Čeští aktivisté hledají syrské sirotky k přestěhování, Česká televize vydává dokument o našich padlých vojácích (Krvavý Bagrám), v následné diskusi se redaktor ČT ptá zástupců armády, co dělají pro bezpečí našich vojáků… Zatímco slavní investigativci – ať Reportéři ČT nebo Kroupové apod. – přecházejí tak zásadní věc, jako zrušení programu pro afghánské tlumočníky.
Tak znovu: Ten problém vedl už před třemi měsíci k interpelaci na ministra vnitra šéfku bezpečnostního výboru sněmovny. Je to tak závažné, že ač to byl program v módu „nic takového neexistuje“, interpelovala ministra vnitra na veřejné schůzi sněmovny a zápis visí na webu sněmovny i jejím. Asi ne náhodou měsíc poté, kdy jsme v Afghánistánu přišli o tři vojáky. Protože program tohoto druhu má přímý vliv na bezpečnost našich vojáků.
Abych byla upřímná, nevím, zda se mi podaří tímto článkem inspirovat nějakou novou vlnu novinářského a politického zájmu. Zkusili to jiní, přesto je ticho. Mým plánem pomoci pro konkrétního tlumočníka nikdy nebyla medializace, čtyři měsíce jsem nějakými cestičkami usilovala o neveřejné řešení, bylo by rozhodně bezpečnější, snad i průchodnější. Když se problematika začala veřejně přetřásat, držela jsem případ nadále stranou. Nepomáhá nic.
Jsem přesvědčena o tom, že nejen Česká republika, ale každý, kdo o tom ví, je morálně povinen pomoci dostat rodinu tlumočníka do bezpečí. Není možné mu jedním dechem poděkovat a popřát mnoho zdaru, potom klidně usnout a zapomenout. Naopak, pro mě je nesmírně těžké ho už sedm měsíců obden uklidňovat a chlácholit, ještě horší by však bylo, kdyby se jednoho dne už neohlásil… (Viníkem by nebyl Taliban, ale konkrétní čeští politici a funkcionáři.)
PS:
Před Vánoci se mi zrodil v hlavě záložní plán, s nímž bych chtěla závěrem oslovit řadové čtenáře: Jde o to, jak tuhle afghánskou rodinu, která od roku 2009 riskuje životy pro českou vlast, aspoň držet materiálně nad vodou. Dotyčný tlumočník by mohl pro portál Ozbrojeneslozky.cz nebo pro jiná média, pokud by měla zájem, psát pravidelné týdenní reporty o dění v Afghánistánu, sumarizovat a komentovat zprávy z tamních médií. Takže kdyby ho někdo chtěl najímat, resp. pravidelně přispívat jako předplatitel-dárce na takovouto jeho práci, jistě by to jeho rodině pomohlo. Bezpečí si nekoupí, ale aspoň zdravotní péči, základní zboží a služby. V případě zájmu pomoci pište na podpora@spolekvlcimaky.cz.
