Co je vlastně bezpečnost? Deset tipů, co by měl občan požadovat po své vládě i sám po sobě.
Souhlasím s myšlenkou, že „bezpečnostní politika“ má být vlastně apolitická. Přesto je v programech různých stran popsána odlišně (pokud vůbec), navíc nespojitě jako „bezpečnost vnitřní“ a „bezpečnost vnější“. Co o ní ale přemýšlet tak nějak selským rozumem?
Jakékoli úvahy o bezpečnosti musí začínat otázkou, co dodává občanovi pocit bezpečí. Pokud si tuto otázku položíte, zcela jistě bude odpověď komplexní… Kromě toho je nutné vyjít z faktu, že jedním z elementárních důvodů existence lidských společenství, tedy i státu, je právě zajištění bezpečí. Z těchto dvou jednoduchých východisek jsem odvodila následující desatero. Věřím, že i vám umožní srovnat si myšlenky…
1.
Stát není abstraktní entitou, ale stále oním společenstvím, v němž své právo na bezpečí realizuje každý svým přispěním – ať přímo coby příslušník bezpečnostních složek, tak především nepřímo jako daňový poplatník, který bezpečnostní aparát financuje. Nikdo nesmí být nadřazen druhému na základě dělení „civil/profík“, vztah je disproporční pouze mezi tím, kdo ohrožuje existenci společenství a tím, kdo se mu postaví.
2.
Každý je spoluzodpovědný za bezpečnostní systém, ba každý je povinen vynaložit potřebné úsilí a osobní nasazení, aby si tento systém zachoval svoji funkčnost (včetně např. branné či pracovní povinnosti v době ohrožení).
3.
Každý má právo, aby mu byla poskytována stejná míra ochrany jako všem dalším členům společenství. Stát proto musí poskytovat příležitosti pro zdokonalování svých občanů ve schopnostech realizace práva na bezpečí. Je nepřijatelné, aby je v tomto směru diskriminoval (např. zdravotními testy pro absolvování vojenského kurzu základní přípravy).
4.
V bezpečí jste… pokud panuje mír. Ten je zajišťován diplomaticky i vojensky, ideálně ve spolupráci se spojenci. Je zavádějící označovat toto za vnější bezpečnost, protože podle potřeby může být realizována i na území státu. V zásadě lze ale tvrdit, že dokud se „boj“ odehrává vně jeho hranic, panuje uvnitř větší bezpečí (měli by si to uvědomit ti, kdo protestují proti zahraničním misím naší armády).
5.
V bezpečí jste… pokud je potírána kriminalita. Na tomto úkolu se podílí policie a ovšem také justice, současně je zde velký prostor pro zapojení všech občanů. Na tomto poli v dnešní ČR dochází jistou pasivitou všech k největším nedostatkům. Pokud nelze důsledně potírat všechny delikty, je třeba se konečně zaměřit na skutečně nebezpečné z pohledu občana, nikoli snadno zadministrovatelné banality (typu překročení povolené rychlosti o 10 km/h).
6.
V bezpečí jste… pokud po pošlapání vašich práv (když už systém selže) je zjednána spravedlnost. Ta přitom nemá nic společného s „vyšším kriminálním vzděláním“, které se odehrává ve věznicích a plodí nezaměstnavatelné, zadlužené trosky, pročež recidivisty. Nýbrž spočívá v kompenzaci vaší újmy (materiální, zdravotní, psychické). Jinými slovy, stát má izolovat a přimět k práci ty, kdo jsou trvale nebezpeční, resp. nehradí napáchané škody. Jedině odčinění zlého skutku je současně nápravou.
7.
V bezpečí jste… pokud disponujete informacemi, na jejichž základě můžete činit správné rozhodnutí, učinit preventivní kroky při realizaci svého práva na bezpečí. Občan má právo vědět, schyluje-li se k válce. Občan má právo vědět, že se do jeho sousedství přistěhoval člověk, který vraždil jako nezletilý. Občan má právo vědět, že jiný občan na ulici má u sebe zbraň (paradoxně se u nás praktikuje povinné skryté nošení). Atd.
8.
V bezpečí jste… pokud se smíte bránit. A to všemi adekvátními prostředky, tj. takovými, které zajistí, že se ubráníte. V tomto ohledu jsou právní instituty nutné obrany a krajní nouze, definující obranné prostředky jako přiměřené útoku, naprosto zcestné. Obrana je z fyzikální podstaty úspěšná, je-li silnější než útok.
9.
V bezpečí jste… pokud ti, které pověřujete a platíte za systémové udržování bezpečí, mají právě a jen neustále na mysli vaše bezpečí. I jim je ale třeba k tomu vytvářet prostor - je například zcela nepřípustné, aby byli policisté postihováni za použití zbraně a jiných donucovacích prostředků. Vždyť fyzikální zákon, že úspěšná obrana musí být silnější než útok, platí i zde. Současně je nepřípustné, aby při nastolování bezpečí byl kladen odpor.
10.
A nakonec to hlavní. V bezpečí jste… pokud vám není lhostejné. Pokud se zajímáte o to, jaké možnosti realizovat své právo máte. Pokud se k tomu zodpovědně připravujete. Pokud sledujete, jak funguje bezpečnostní aparát, umíte pojmenovat jeho nedostatky, ale také aktivně přispět k jejich odstranění. A samozřejmě pokud ve volbách volíte takové své zástupce, kteří vůbec téma bezpečí mají ve svém programu, a sice pojaté tak, aby odpovídalo tomu, jak jej sami vnímáte.
Pak budeme všichni v bezpečí.
