Co (snad) čeká naši armádu: Pět priorit náčelníka generálního štábu gen. Opaty.
Od konce dubna stojí v čele armády generál Aleš Opata. Už během května a června představil sérii kroků, které hodlá zrealizovat či alespoň zahájit. A nejsou to žádné maličkosti, proto si je pojďme představit a některé i více rozebrat…
Priorita 1. – výstroj pro vojáky
Na prvním místě, ve všech rozhovorech a setkání s médii, uvádí generálporučík (dále jen generál) Opata dovybavení vojáků. Říká tomu „projekty okamžitého dopadu, které vojáci pocítí hned na vlastní kůži“. Nejde o nic jiného než letitý problém s jejich elementární výstrojí… aby byly uniformy pro všechny, rovněž balistická ochrana, ale třeba i kvalitní noční vidění. (Nedávno jsme psali o NVG firmy válečného veterána Nightline, kterých se dočkala Letecká služba PČR viz zde).
Priorita 2. – modernizace bojové techniky
Jako druhá priorita je uváděno přezbrojení 7. mechanizované brigády, ale i výzbroje dalších útvarů. Konkrétně 7.mb dosud používá tanky T-72M4CZ a pásová vozidla BVP-2. Kolik z modernizovaných 30 tanků (dodány byly před 15 lety) je skutečně plně bojeschopných, je předmětem diskusí, zaznívají kritické hlasy, že méně než prstů na jedné ruce, s moderními tanky se rovnat nemohou, současně se ale o nějaké systémové náhradě až zarytě mlčí. Co se týče BVP-2, ta jsou nejen zastaralá, ale přímo nebezpečná – ochrana proti IED i přímému zásahu jsou tristní, policie nyní ještě navíc vyšetřuje naplnění jejich protipožárních prostředků špatným hasivem. (Psali jsem o vývoji případu zasažení jiné posádky BVP během nočních střeleb, viz zde). Ve hře jsou coby jejich nástupci švédské vozy CV-90 od BAE Systems, americké ASCODy od GDELS, německé BVP PUMA z dílny PSM a hovoří se též o vozidlech LYNX od Rheinmetall LS, jež jsou však ještě ve vývoji.
Na zmíněná BVP PUMA se často útočí kvůli komplikacím se zaváděním do Bundeswehru, v čemž ovšem média míchají jablka a hrušky – zavádění páteřního komunikačního systému pozemních sil Bundeswehru je prezentováno jako problém BVP PUMA, zatímco PUMA je jen prvním platformou, do níž je nový systém instalován, a jenž zahrnuje mimo jiné SDR, SATCOM a řadu dalších vylepšení. Pokud vše v provozu odladí Bundeswehr, je to pro další uživatele PUMA výhoda a úspora. Navíc, jedno vozidlo v nabídce pochází z druhé poloviny 80. let a další je v sériové výrobě už 20 let, takže nákupem některých západních a beze všeho již několikrát upgradovaných obrněnců, by brigáda byla modernizována pro kratší časový horizont. Nehledě na to, že moderní BVP PUMA patří v této kategorii k bezkonkurenčně nejbezpečnějším z hlediska ochrany zdraví a životů vojáků v bojové situaci.
Do druhé priority patří samozřejmě další akvizice, například děla ráže 155 mm NATO, vozidla Titus, speciální vozy pro chemiky, radary MADR a také dokoupení další letounů CASA. Zde asi každý zbystřil hned několikrát…
Vezmeme-li to od konce, tak podezření z korupce při prvním nákupu letounů (ještě ministryní Parkanovou) není dosud na půdě soudů dohráno. C-295M CASA byly od počátku kritizovány zejména kvůli nedostatečné nákladní kapacitě. Na jedné straně je nasnadě, že školení nových posádek na jiný typ letounu by bylo nákladné, taktéž údržba a celková logistika. Nepřekvapí, když si ve facebookové diskusi nejeden fanda naší armády povzdychne, že by si zasloužila C-130 Hercules, ale berme také v potaz, že armáda jimi nahrazovala „Anduly“ a větší ambice (možná ani potřebu či finance) nemá a mít nebude. Co je zajímavé, nové letouny CASA mají nahradit dosluhující Jak-40 – ty jsou ve vládní úpravě, tedy s interiérem odpovídajícímu přepravě osob v bílých košilích a oblecích nebo kostýmcích. CASA je obecně konstruována jako nákladní/výsadkový letoun. Bude armáda krom letounů ještě masivně investovat do úpravy interiérů nebo budou politici létat v nákladovém prostoru s plátěnými sedátky?
Co se týče izraelských radarů MADR, vláda jejich nákup schválila před dvěma lety (včetně jejich licenční spolu-výroby v ČR), ale jejich pořízení zablokovala Karla Šlechtová – po celou dobu ve funkci představitelka vlády bez důvěry. Už při nástupu na Ministerstvo obrany kritizovala svého předchůdce a spolustraníka Stropnického, že žádnou z důležitých akvizic nedotáhl, nicméně sama do pokročilých projektů zaťala vidle a začala rozesílat trestní oznámení. Tak zastavila nákup radarů, ale rovněž vrtulníků. Ty mimochodem jistě spadají do třetího okruhu priorit generála Opaty, ale z nějakého důvodu je v mediálních vyjádřeních nezmiňuje tak důsledně.
Co se týče vozidel Titus v kategorii MRAP, vzešly ze spolupráce francouzské zbrojovky Nexter Systems a české Tatra Trucks. Představeny byly před rokem na veletrhu IDET v Brně, proto trochu překvapuje, že armáda už má jasno. Těžko ale protestovat, když jde o „tatrovky“ – pro někoho srdeční záležitost, především však do obranyschopnosti země patří i její vlastní výrobní know-how a kapacity. Ostatně i případní dodavatelé už zmíněných bojových pásových vozidel podepisují memoranda o výrobní spolupráci s tuzemskými závody (např. německá PUMA by mohla být spolu-vyráběna ve státním podniku Ministerstva obrany VOP CZ.
Zapeklitá je otázka kolem děl, resp. samohybných houfnic 155 mm NATO. Naši dělostřelci dosud používají 152 mm ShKH/DANA, kterou vyvinul závod Konštrukta Trenčín už v roce 1976. Podle nedávné „kauzy“ (řešil pořad Reportéři ČT) vývozu armádou vyřazených a firmou Czechoslovak Group (CSG) „oprášených“ houfnic DANA do Izraele (který je šmahem posílá Ázerbajdžánu, aby s nimi kontroloval hranici s Íránem) by si jeden pomyslel, zda se jich náš 13. dělostřelecký pluk opravdu potřebuje zbavit. Tak uvažovala zřejmě i vláda, když v roce 2017 schválila modernizaci právě z dílny CSG, dokud i tuto nesmetla se stolu Šlechtová (pf): „Modernizovat je jen kvůli zásobám munice ve skladech není řešení.“ Minimálně by bylo fajn zveřejnit tedy finanční porovnání, ale to je zřejmě pasé, protože generál Opata nyní důsledně hovoří o ráží 155 mm, tedy kupovat se patrně budou houfnice západní výroby (do hry se dostávají modely jako AGM od německé KMW, ARCHER od švédské BAE Hägglunds a další z této kategorie).
Priorita 3. – nové útvary
Generál Aleš Opata uvádí zejména výstavbu Velitelství kybernetických a informačních operací, výstavbu praporu HNS v Rakovníku a transformaci 43. výsadkového praporu na pluk, čímž se stane jádrem pomyslné 3. brigády, přičemž dokud (zda-li kdy) to dojde tak daleko, používá se pro tento „mezi“ útvar termín „třetí manévrový prvek“, což nezainteresovanou veřejnost poněkud plete.
V tomto směru nezbývá než přikyvovat, snad jen uvést dvě poznámky. Jednak Rakovník zel prázdnotou od roku 2014, kdy si finanční krize a úsporná opatření, těžce dopadající na AČR, vynutila mimo jiné zrušení celého zdejšího záchranného útvaru. Je dobře, že se našlo využití – nově by zde už za rok měl fungovat útvar kombinující logistiku a výcvik o síle až 650 vojáků. Co se týče vyčlenění výsadkářů, posloužili armádě takto už jednou, při zrodu 4. brigády rychlého nasazení. Hloubavého pozorovatele snad jen musí napadnout, jak se vejde do chrudimských kasáren dalších tisíc mužů…
Priorita 4. – modernizace systému velení
Ze všech priorit generála Opaty je ta čtvrtá zatím nejabstraktnější. Ocitujme, co sdělil do červencového A-reportu: „Do čtvrté kategorie mých priorit spadá modernizace systému velení a řízení. Jedná s o jeho adaptaci na komplexní operační prostředí.“ A na další dotaz: „Adaptace systému velení a řízení AČR musí přinést především rychlou a flexibilní reakci na budoucí krizové situace. Celý systém velení a řízení musí být robustní a dostatečně flexibilní. Návrat k třístupňovému systému velení a řízení je cesta správným směrem.“
Pro ty, kterým je vojenská terminologie cizí, tak připomeňme, že tzv. Bílá kniha o obraně z roku 2011 doporučila – posléze i zavedený – dvoustupňový systém velení: „Změna bude spočívat ve zrušení tzv. operačního stupně velení, tedy Velitelství společných sil a Velitelství sil podpory, neboť v pravém slova smyslu funkci operačních velitelství neplnila. Činnosti doposud zabezpečované těmito velitelstvími budou převedeny především na věcně příslušné organizační celky Generálního štábu AČR, v určité míře i na podřízené svazky. V nové struktuře velení a řízení tedy můžeme hovořit o úrovni strategické reprezentované Generálním štábem AČR (součást Ministerstva obrany) a s jistým zjednodušením o úrovni taktické, kterou tvoří velitelství svazků podřízených Generálnímu štábu AČR.“
Takže ještě srozumitelněji – podle generála Opaty dříve byl a do budoucna opět bude funkčnější rozložení velení mezi Generální štáb AČR a dvě Velitelství – zda opět Velitelství společných sil (pro pozemní a vzdušné) a Velitelství sil podpory (zjednodušeně logistika) ještě potvrzeno nebylo. Pokud se ale má toto členění navrátit, pak doufejme, že postaveno znovu bez chyb, které v něm byly před sedmi lety identifikovány.
Priorita 5 – sehnat na to vše lidi
Kdyby poslední prioritu sám náčelník generálního štábu neuváděl, nejeden čtenář by k ní dospěl sám: Kde na to všechno vzít lidi? Škrty v armádním rozpočtu během finanční krize nevedly jen ke zrušení rakovnického útvaru, který tu už byl zmíněn, ale k reorganizacím a propouštění plošně. Armádě se tento výpadek těžko dohání. Ačkoli platy vojáků jsou proti jiným bezpečnostním složkám i celostátnímu průměru nyní již parádní (zaslouží si to!), problém je v naladění dnešních dvacátníků i jejich zdravotní kondici. Armáda už snížila vstupní zdravotní a fyzické požadavky, přesto poměr odpadajících zájemců o službu dosahuje skoro poloviny.
Pěkně se nastartoval veřejný zájem o Aktivní zálohu, ale ani její stavy se nedaří doplnit. A v případě profesionálních vojáků se bavíme o posile 5000 mužů a žen. V kombinaci s příslibem modernizace bojové techniky to nemohou být s prominutím žádné trubky, protože ovládat sofistikovaný bojový systém není jako jezdit palcem po displeji smartphonu. A sic – ovládání techniky je dnes více o počítačích – ne každý je ochoten ustlat si v lese. Transformace výsadkového praporu na pluk vysaje především nejschopnější stávající vojáky z jiných útvarů. Nabrat IT specialisty pro Velitelství kybernetických a informačních operací znamená sehnat třeba i tlouštíky a potrhlé „nerdy“, ovšem za platy, na něž jsou zvyklí u soukromých firem. Atd., atp.
Hodně štěstí, pane generále
Aleš Opata v čele Generálního štábu AČR splňuje vše, co bychom si od takového funkcionáře mohli přát. Vystudoval vysokou vojenskou školu, začínal jako velitel tankové čety, pak velitel praporu, vypracoval se na velitele prestižního 43. výsadkového praporu, pak řídil Sekci rozvoje druhů sil, postupně se dopracoval k funkci zástupce náčelníka GŠ atd., až po tříleté zastupování ČR na strategickém velitelství NATO. Zní to jako z kariérního řádu Bati – projít si vše od píky – přičemž generál Opata si vždy rozuměl s řadovými vojáky a toho času je snad jediný důstojník v naší armádě, který dokáže analyzovat s obrovským přehledem její možnosti, potřeby a zasazení do mezinárodního kontextu.
Bohužel, jmenován do nejvyšší funkce v naší armádě byl v nepříliš přející politické konstelaci. Každý jeho záměr bude přezkoumávat a posvěcovat menšinová vláda podporovaná komunisty, kteří z podstaty ideologie moderní, na demokratických imperativech založenou Armádu ČR, zapojenou ve strukturách NATO, mohou chtít eufemisticky řečeno „držet při zemi“. Pan generál nastupuje s jasnou vizí a snad i razancí a jemu vlastní neoblomností, tak mu přejme, ať není zlomen nebo obejit.
