Recenze: V první linii. Kniha vzpomínek i pohledů do budoucnosti gen. Petra Pavla.
Na pulty knihkupectví právě míří bezmála pětisetstránková biografie kombinovaná s knižními rozhovory, poskytující velmi otevřený vhled do života a hlavy nejúspěšnějšího novodobého tuzemského vojáka. A je to čtení po všech stránkách příjemné a inspirativní pro široké publikum, žádný bulvár, nýbrž hloubková sonda zaštítěná prestižním nakladatelstvím Academia.
Prvních osmdesát stran se čte jedním dechem. Petr Pavel vzpomíná na své hyperaktivní dětství, pubertu tlumenou vojenským gymnáziem a první roky u průzkumu v Prostějově. Další tři desítky stran reflektuje totéž období jeho otec, sám plukovník ve výslužbě. Jeho netradiční, ale velice sympatické výchovné metody, pomohly růstu malého Petra měrou a způsobem, který se může stát rukovětí i současného rodiče.
K vyprávění se pak vrací generál Pavel – dvě desítky stran, které ze všech jiných veřejně dostupných zdrojů dosud nejpodrobněji líčí průběh jím vedené operace za osvobození afrických a francouzských vojáků uprostřed nemilosrdné bitvy mezi Srby a Chorvaty. Francouzský velitel jej vítá nástupem jednotky a setnutím hrdla šampaňského šavlí, ten český mu dává „pojeb“. Vlastně je s podivem, že tato nejodvážnější novodobá operace našich vojáků dosud nevydala na film – jednoho dne se jistě dočkáme, ale zprodukují jej za nás patrně zahraniční studia.
V knize dále dokresluje tehdejší akci, vůbec válku v bývalé Jugoslávii, nakonec i počátky kariéry Petra Pavla jeho spolužák, druh ve zbrani a nejlepší kamarád plukovník Karel Klinovský. Jeho třicet stran vyprávění, v němž se oprošťuje od spisovné češtiny a jakékoli korektnosti, vyvolává ve čtenáři touho mít k mání i jeho vlastní biografii. Nebyl by to nakonec skvělý nakladatelský plán třeba pro Vojenský historický ústav? Je povzbudivé seznámit se i se skutky současníků, zatímco většina publikací z oboru vojenství budí dojem, že poslední národní hrdinové padli ve světových válkách a noví se nenarodili.
Další blok knihy otáčí pozornost čtenáře ke generálovu soukromí. Na devadesáti stranách dostávají postupně prostor jeho manželka a nevlastní dcera, sestra a synové. Rozhovory s nimi jsou strukturovány podobně, což usnadňuje porovnání. Každý ale svojí optikou líčí rodinnou historii a osobnost Petra Pavla vlastně stejně. Tato pasáž zaujme čtenáře zaměřené na otázky rodinného života, partnerského soužití a výchovy potomků – spíše tedy čtenářky. A popravdě, bezmála sto stran tohoto zaměření už ke konci poněkud vyčerpává.
Pak přichází kapitola s názvem Konfrontace a ke slovu se vrací generál, aby odpovídal jak u křížového výslechu na vše, co na něj právě „práskli“ nejbližší. Nepřekvapivě se neliší, nic nepopírá, dokáže být sám k sobě kritický i sám sobě se zasmát. Autor knihy, zkušený producent, scénárista a publicista Vladimír Mertlík, v tento moment ale přitlačí na pilu – vrací se ke vzpomínkám na dětství, vojenské školy a mise, klade otázky na politiku, názory, svědomí. I na ně Petr Pavel odpovídá otevřeně.
Tak to jde už do konce a čtenář projde jistou katarzí od „ten chlápek je sympaťák a líbí se mi“, po „ten pán je osobnost a vážím si jej“. Ne snad, že by ti, kdo bezpečnostní politiku aspoň trochu sledují, nechovali už dávno vůči armádnímu generálovi takové pocity současně, ale až v této pasáži jeho biografie porozumí, kde se v nich dosud spíše intuitivně rodily. Petr Pavel má dar obrovského nadhledu, sebereflexe, schopnosti popsat i složité záležitosti srozumitelně, strukturovaně, přirozeným jazykem. Ke všemu je neskutečně skromný.
Vskutku očistný je poučený a současně prostě lidský názor generála na „štěpná“ národní témata Mnichov, Mašíni a Srpen. Myslí si o nich to, co většina z nás, nikoli ovšem tedy to, co poslední léta razí jistý vojenský historik a Česká televize. Srozumitelný je i jeho názor na novodobé světové konflikty a co vyloženě překvapí, je jeho vztah k Rusům, který byl médii zjevně opakovaně vytržen z kontextu, takže jisté skupiny dnes generálovi spílají do značné míry neprávem.
Někde kolem 350. strany se diskuse o bezpečnostních tématech a zkušenostech z nejvyššího velení AČR a posléze i NATO konkretizuje, zaměřuje na současnost i vyhlíží do budoucnosti. A až do konce knihy, tedy přes sto dvacet stran, slouží interview s Petrem Pavlem jako univerzální učebnice zahraniční a bezpečnostní politiky a globální geopolitické situace. Nabízí zasvěcené komentáře a trpělivý výklad ke všemu z této sféry, o čem padají zmínky ve zpravodajství, věnují se dokumentární televizní stanice a literatura. I kdyby vás tato témata dosud míjela, nyní vás zaujmou a získáte za jeden večer čtení ucelený všeobecný přehled.
Kniha V první linii je tedy nakonec několika knihami dohromady. Pokud by ji hodnotil literární kritik, v kolonce „čistoty“ žánru by patrně udělal tučný černý puntík. Ale pro čtenáře to není na škodu. Pořizuje tři knihy (biografii, velké knižní rozhovory a "učebnici") za cenu jedné. A je sympatické, že se nakladatelství nesnaží vydělat na rozdělení získaného materiálu do publikací na pokračování. Střídání témat a stylů, jakož i kvalitní tisk, přiměřená velikost písma a průběžné dávkování fotografií, to vše podporuje příjemný čtenářský zážitek.
Nakonec cena lehce přes 300 korun je u takto kvalitní publikace naprosto ojedinělá (možno koupit zde).
Dovětek:
Před týdnem jsem zaregistrovala, že vychází tato biografie, ještě se ale nedala koupit. Nakladatelství Academia bylo tak laskavé, že mi na mou prosbu připravilo výtisk pod pultem hned na druhý den, co jsem o něj poprosila. Ač jsem o něj tak usilovala, nejprve jsem byla skeptická, protože tento druh knih v tuzemsku moc neumíme (sic znám výjimky) a taky jsem si říkala: Můžu se dočíst něco nového? ... Zhltla jsem to za tři dny a polepila záložkami k pasážím, k nimž se chci vrátit. Z úcty ke čtenářům jsem v recenzi necitovala, nechci dělat spoilery, ale jistě po čase napíšu ještě další článek. Fakt dobrý!
(Foto: army.cz, Academia)
