Habešané bojovali bosí? Češi budou nazí! Nabízíme rekapitulaci pětileté ostudy Ministerstva obrany
Nové maskáče, to je Jeti české armády. Mluví se o nich už léta a pořád je nikdo neviděl. Naposledy vybouchla dodávka od Blažka. Připomeňme si ale vývoj od roku 2010. Cíl pomyslné pětiletky nebyl splněn. Topí se v něm už šestý ministr obrany!
Foto: Vojáci už uniformy do bazarů nedávají - sami si je tam kupují (zdroj BAZAR.HUNTING-SHOP.CZ)
2010
Světu dominují digitální vzory maskovacích uniforem. Začala se do nich převlékat už i slovenská armáda. Ta naše právě naskladnila za 76 miliónů dosavadní uniformy od firmy Koutný. A prorokuje, že vlastní digitální vzor vyvine v roce 2012 a nechá ušít v roce 2015. Kdo by tušil, že v druhé fázi projektu Voják 21. století budou naši bojovníci chodit v odrbaných, sepraných a záplatovaných uniformách vzor 95, protože za celou tu dobu armáda nové nenaskladní?
2011
Že je ze skladů vydáno již příliš uniforem a zásoby se krátí, vyšlo najevo na podzim 2011. Začala velká hra o 90 miliónů korun! Hra, která dosud nemá vítěze. Už tehdy za sebou ministerstvo mělo jeden neúspěšný tendr. Uspěla v něm firma Xena, jejíž vítězství v jiném tendru – na ponožky – krátce předtím zrušil Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Zasvěcení vědí, že tato firma oproti jiným nemá vlastní výrobní kapacity, za to má zajímavé obchodní metody. A tak ministerstvo tendr raději zrušilo samo.
2012
V dubnu následujícího roku míří místo uniforem do prázdných vojenských skladů předmětná zakázka taktéž na ÚOHS. Obranný standard jako jediná splnila firmy Koutný, ale nevyhrála. Problém je znám jako 60x90 versus 60x74 – jde o velikost plochy maskovacího vzoru, která se lineárně opakuje. Norma se změnila v roce 2007, ale to na ministerstvu jaksi neřešili. Účastnily se ještě firmy Blažek a STV Group (podle staré normy) a mezi ně byla zakázka rozdělena. V prosinci toho roku je jasno – Ministerstvo obrany neposkytlo všem účastníkům tendru stejné množství informací, a tak se vše stornuje. Obrana tentokrát slibuje, že zakázku zrealizuje přes NATO Support Agency (to se nestane).
2013
Situace v armádních skladech je kritická. Stále přibývají nařízení Generálního štábu, která omezují, co si mohou vojáci za výstrojní body pořídit. Uniformy jsou jen pro nováčky, vojáky vyjíždějící do zahraniční mise, případně pro ty, kdo donesou od velitele písemné potvrzení, že mají oděv tak potrhaný, že už to nejde záplatovat. Ministerstvo obrany uzavírá aspoň zakázku za deset miliónů. A sice bez výběrového řízení, pouze oslovením známých firem – STV, Blažek, Koutný. Na své si přichází Koutný. Druhá, velká část objednávky, je ministerstvem opět zastavena. Tytéž firmy v ní předložily nevyhovující vzorky.
2014
V březnu ministerstvo uzavírá smlouvu za 36 miliónů s firmou Blažek. A dál to ještě máme v paměti – na sklonku roku 2014 oznamuje firma Blažek, že není schopna dostát svým závazkům. Uniformy totiž nechala šít v Koreji a tam to nějak nezvládli. Vojáci už málem chodí v teplácích, i armyshopy jsou
vykoupené, plata s výstrojními body jsou dávno dobré leda k tapetování. Firma Blažek za své selhání platí penále 5,5 miliónu korun. Aspoň něco.
Foto: Rakouská armáda používá i prosté zelené uniformy (zdroj CMESTATIC.COM)
V čem je sakra problém?
Prvořadě v tom, že jde o hodně peněz. Firmy se o ně perou všemi prostředky a rozdělují se u toho velké provize (úplatky). Kdyby Ministerstvo obrany mělo plán spotřeby uniforem, mohlo by každý rok nakupovat po patnácti miliónech, průběžně, od těch v daný moment nejvýhodnějších dodavatelů. Pokud by oznámilo plán tendrů dopředu, motivovalo by je také kvalitně plnit ty předchozí.
Dále je problém v nárocích kladených na uniformy vzor 95. Je spousta armád, které používají starou dobrou jednolitou zelenou. Pro většinu výcviku, zaměstnání v kasárnách, natož sezení v kancelářích, by to přeci ani v AČR nebyl problém. Ostatně vystačí s nimi třeba naši letci. Cena uniforem by výrazně klesla a technické parametry tendrů se zjednodušily. Uniformy v maskovacím provedení by byly určeny pro cvičení ve výcvikových prostorech a bojové nasazení, nakupovalo by se jich méně.
Je ovšem otázkou, zda je v jejich případě nutné lpět na vzoru 95. V našich geografických podmínkách skutečně dobře maskuje (zvláště na jaře a v létě), ale možná by to zvládl i britský typ multicamu nebo marpat americké námořní pěchoty. Nebo jiný vzor, který se zkrátka už masově vyrábí pro jiné armády. A tady by nešlo jen o potisk, ale také o střih. Asi panuje shoda, že ten americký všem vyhovuje, kdežto u českého se za přelomový pokrok považuje boční přístup do kapes do rukávů a velcro na nich.
S tím souvisí další věc – oslovit v tendrech i zahraniční dodavatele. Sice obecně prosazujeme myšlenku podporovat domácí výrobce při vývoji a výrobě především výzbroje, protože pokud by se prudce změnila mezinárodní situace (válka v Evropě), je to důležitá pojistka – lepší mít horší útočné pušky než žádné (psali jsme o tom zde). Ale v případě uniforem (a výstroje obecně) vidíme, že je stejně české firmy nechávají zhotovit v Asii, takže argument ve prospěch českého know-how a zaměstnanosti je lichý.
A co by ještě pomohlo? Vést konečně úředníky připravující zadání tendrů k zodpovědnosti. Vyvolává přinejmenším rozpaky, že stávající ministr Stropnický z ženy zodpovědné v té době už rok a půl za pořizování výstroje, totiž Jitky Nalevajkové, učinil v dubnu uplynulého roku ředitelku Národního úřadu pro vyzbrojování. Za svoji prioritu označila zjednodušení a zprůhlednění armádních nákupů. Současně ale neváhala tvrdit, že dosavadní systém akvizic byl nastaven přísně, jednoznačně a transparentně. Hmm... Aspoň že před týdnem skončila (s ní mimochodem už podruhé celý Úřad pro vyzbrojování).
