S Knihovnou Martina Marcina po stopách mužů plukovníka Moravce
O putování za výsadkem OUT DISTANCE, uctění památky našich hrdinů a o setkání se starými přáteli je tato reportáž z nádherné Vysočiny, která je známá svojí koncentrací druhoválečných událostí a rodištěm mnoha statečných mužů. O akci, kterou pořádali sami bývalí vojáci pro své kolegy veterány, jejich rodiny, pozůstalé a širokou veřejnost.
Od přátel ze spolku ČR VETERANS se mi dostalo milého pozvání na již tradiční akci Muži plukovníka Moravce, která se konala v sobotu 26. března. V naší Knihovně Martina Marcina ctíme vojáky a válečné veterány a v knižním fondu máme spoustu knih o československých hrdinech 2. světové války, bylo tedy samozřejmé, že si pozvání nenechám ujít. Protože z Chomutova je to zhruba 260 kilometrů, vypravila jsem se na cestu už v pátek. Přespala jsem v příjemném penzionu Rafael v Dlouhé Brtnici a ráno se v „plné polní“ vypravila do Ořechova u Telče, k památníku československých parašutistů.
Foto: Ořechov, památník československých parašutistů | archiv Tomáše Slámy
Památník je věnován skupině parašutistů Out Distance, kterými byli Karel Čurda, Ivan Kolařík a především Adolf Opálka. Byli zde vysazeni 28. března 1942. Kvůli navigační chybě seskočili o 130 kilometrů jinde, než bylo původně plánováno. Právě Spolek Veterans v projektu Muži plukovníka Moravce k 80. výročí výsadku uspořádal tento pietní akt, kterým vzdal hold výše jmenovaným.
Na místo jsem dorazila mezi prvními, a tak jsem si mohla v klidu vychutnat atmosféru tohoto historického místa. Na místě už vojáci 43. výsadkového pluku Chrudim připravovali vojenskou techniku. Skauti pečlivě nacvičovali pokládání věnců. Na organizátorech byla trochu znát nervozita a velká zodpovědnost za hladký průběh akce.
Předseda senátu: Každá válka je zkouškou charakterů
Kolem deváté už přijížděli další návštěvníci včetně vzácných hostů, předsedy Senátu ČR pana Miloše Vystrčila a senátorky paní Hany Žákové. Sešlo se kolem šedesáti návštěvníků. Pietní akt byl zahájen uvítáním všech přítomných prostřednictvím Tomáše Slámy ze spolku ČR VETERANS. Poté se projevu ujal předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil.
„Pokud chceme jako národ obstát, tak ta hrdost na naše hrdiny, kteří zažívali velmi obtížné chvíle, musí jít z těch míst, kde se to dělo, a nemělo by to být nikým nařízeno. Každá válka je vždy zkouškou charakterů a my, paradoxně, dnes dostáváme možnost trochu více si uvědomit čím Adolf Opálka, Ivan Kolařík nebo i Karel Čurda, procházeli. Někdo to zvládl bravurně jako třeba Adolf Opálka. Někdo udělal chybu a charakterově neobstál, jako právě Karel Čurda, který nevydržel ten obrovský tlak spojený s dobou, kterou vytváří válka,“ řekl Miloš Vystrčil. „Chci nám popřát, abychom jako národ, jako Češi, obstáli v té válce, ve které už jsme, byť je to válka hybridní. Aby tito parašutisté nám byli inspirací a abychom obstáli stejně jako Adolf Opálka, než jako Karel Čurda. Držte se, držme se!“ uzavřel svůj projev předseda senátu.
Foto: Památník u Lípy | archiv Martiny Horové
Jako další pronesl krátkou řeč další vzácný host, pan Jiří Pavel, syn českého vojáka, který za 2. světové války sloužil v britské armádě spolu s Opálkou a dalšími členy odboje. Uctít památku parašutistů dojel z anglického Lemingtonu se svojí ženou Georginou, kde jsou členy spolku, který se stará o Fontánu československé svobody, věnovanou československým vojákům. Fontána je umístěna v parku v Lemington Spa a má tvar padáku.
Pietní akt zakončila motlitba a požehnání kaplana našeho spřáteleného 42. praporu „Svatováclavského“ Tábor, npr. Petra Hašky. Nechyběl ani přelet vrtulníku z nedalekého vojenského letiště v Náměšti.
Nezbývalo, než se pěšky přesunout do cca 12 km vzdáleného Otína, kde už nás čekali členové Spolku na podporu válečných veteránů, zs., v čele s panem Jaroslavem Dolejškou. Zde se uskutečnil pietní akt a odhalení pamětní desky četaři Petru Hosovi, který zahynul při mírové operaci UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. Petr zemřel 21. března 1995 při nehodě služebního vozu.
Vzpomínka na četaře Hose, jednoho z prvních novodobých padlých
Při tomto aktu byla přítomna jeho rodina. Petrova maminka těžko skrývala slzy a ve tvářích jeho dvou bratrů bylo znát velké dojetí a smutek. I zde pronesl projev Miloš Vystrčil. Svůj proslov měl také hejtman kraje Vysočina, Vítězslav Schrek. Zdůraznil, jak je důležité nezapomínat na památku našich padlých vojáků, a rodině Petra Hose vyjádřil hlubokou lítost nad jejich ztrátou. Opět zde byly položeny věnce, zazněl Otčenáš a požehnání z úst kaplana Petra Hašky. Přítomno bylo téměř na dvě stě hostů z řad občanů Ořechova, Otína, Rešic, vojáků, motorkářů a dalších hostů.
Poté se uvolnila atmosféra, a tak jsem si mohla popovídat s přáteli, našimi českými vojáky ze zahraničních operací jak z bývalé Jugoslávie, Iráku nebo např. Libye. Vzpomínali a dávali k dobru spoustu historek. Některé veselé, ale také smutné, jak už to ve válečných konfliktech bývá.
Foto: Odhalení pamětní desky Petra Hose | archiv Martiny Horové
Měla jsem velmi milou příležitost si pohovořit s bývalým vojákem Eduardem Krainerem, autorem knihy Operativec I., pravidlo tří zdrojů. Eda je místostarostou obce Otín, má bohatou vojenskou minulost. Knihu i s věnováním nám pro Knihovnu Martina Marcina rád daroval. Můžete se na ni těšit v naší FB rubrice Kniha týdne na stránce Spolku VLČÍ MÁKY nebo Zpovědi ženy vojáka AČR.
Účastníci z Military muzea a Komunitního centra pro válečné veterány
Svoje military muzeum ve Vlkoši na odpoledne opustil i Petr Něnička se svojí milou ženou Andreou a syny. Ve Vlkoši právě probíhá přestavba, a tak se návštěvníci mohou těšit na nové prostory a expozice. Něničkovým přejeme, ať se dílo podaří. Třeba se s KMM příště vypravíme tam. Petr nám již před časem několik knih věnoval.
Na co nesmím zapomenout, je vynikající vojenský guláš, který nám přivezli přátelé z Komunitního centra pro válečné veterány v Praze. Štěpán s Markem s námi z Ořechova do Otína pochodovali, zatímco Verunka střežila zmíněný guláš a stánek Komunitního centra. Kluci mi spolu s padre Petrem dělali na pochodu společnost, a tak jsem měla možnost nahlédnout do jejich práce pro naše vojáky.
Foto: S přáteli z KCVV Praha | archiv Martiny Horové
Sobota nám utekla pod rukama. Tak to bývá vždy, když je skvělá společnost, dobří lidé a všude tam, kde jsou naši Čeští lvi. Kdo nezažil, neví.
Co říci na závěr? Snad jen obrovské DĚKUJI! Protože jsem měla pár informací z příprav obou pietních aktů, vím, jak náročné byly. Jaký důraz organizátoři v čele s Tomášem Slámou za ČR VETERANS, Eduardem Krainerem, místostarostou obce Otín, a s Jaroslavem Dolejškou za SPVV, z.s. přikládali důstojnosti a pietě celé akce.
Vím...ne, jsem si jistá, že se jim to velice podařilo. A že všichni přítomní cítili to samé co já, neskutečnou hrdost na naše hrdiny, vojáky, veterány.
PÁNOVÉ A DÁMY, DĚKUJI ZA VAŠI SLUŽBU!
