Jak pomáhá projekt Vlajky pro veterány v dobách koronaviru
Projekt Spolku VLČÍ MÁKY, který můžete sledovat pod hashtagem #vlajkyproveterany, běží pět týdnů. Vynesl přes třicet tisíc korun. Jak pomáhají a jak vůbec příjemci pomoci zvládají komplikace, které přinesl nouzový stav, odpovídá předsedkyně spolku Mirka Pašková v následujícím rozhovoru.
Jak hodnotíte rozjezd projektu?
Přála jsem si, aby se každou vlajku podařilo vydražit minimálně za pět tisíc korun, ačkoli vyvolávací částka začíná na dvou tisících. To se čtyřikrát podařilo, jednou to bylo těsně pod. V tomto směru mám radost. Na druhou stranu propagace projektu se v záplavě zpráv o aktuální krizi poněkud ztrácí.
Mění se kvůli koronaviru situace klientů spolku, potažmo využití získaných finančních prostředků?
Současná opatření zasáhla do života každého z nás. Pokud byl někdo finančně na nule, bez rezerv, tak je dnes v dost šílené situaci. My jsme dva týdny před nouzovým stavem uvedli jednoho invalidního klienta do práce, kterou může zvládat a kde zaměstnavateli hendikep nevadil, uhradili jsme mu nájem v místě výkonu práce na měsíc, no a najednou se provozovna musela zavřít. Pán, který vydražil příslušnou vlajku, nám hodně pomohl, když platbu poslal okamžitě a přímo na účet klienta. My jsme sehnali náhradní práci a klient si současně našel trochu levnější bydlení. Měli jsme asi týden sevřený žaludek, ale dopadlo to takhle dobře.
Vůbec jsme první dny hlavně řešili, co vládní opatření pro klienty přinášejí. Například ti, kdo měli plánované rehabilitace, mají smůlu. Sice tak odpadá potřeba pomoci jim s úhradou doplatků, jenže to by bývalo bylo to nejsnazší – uvědomme si, že spousta lidí teď trpí bolestmi a zhoršuje se jejich stav. Nejde zdaleka jen o naše klienty a vůbec nechci domýšlet, jak se bude po období, jehož konec ani neznáme, přeobjednávat na všechna ta „zbytná“ vyšetření, operace, rehabilitace atd.
Takže je v nějakém stavu „zmražení“ i Spolek VLČÍ MÁKY?
Jé, tak to vůbec ne! Soustředíme se na pravidelnou psychickou práci s klienty a právní pomoc. Nejdřív jsme si říkali, že na to bude „konečně“ čas, ale není ho více než jindy, spíše naopak. Naši dobrovolníci jako vždy dělají, co umí, ať už sami dál pracují, nebo patří mezi ty, kteří byli posláni domů s částečnou náhradou platu. Šijí od začátku roušky, pro které si mimo jiné už druhý týden chodí strážníci městské policie. Rozjíždíme projekt Balíčky na hranice – budeme posílat něco na zub a hlavně ochranné pomůcky vojákům a policistům na hraničních přechodech. S tím souvisí, že se přidáváme k výrobě ochranných štítů pomocí 3D tisku.
To zní skvěle, ale vraťme se ještě k vlajkám – kdo je vlastně draží a tímto způsobem pomáhá?
Pátá vlajka se v tuto chvíli (pozn. red. do pátku 3. 4.) ještě draží, no a z předchozích čtyř vydražili tři vojáci. Aspoň myslím, protože se nevyptávám, soudím podle toho, co na sebe sami řeknou, když si píšeme kvůli provedení platby a zaslání vlajky. První dražitel si vyzvedával vlajku osobně dnes, říkala jsem mu o tom, na čem nyní pracujeme, a když slyšel o 3D tisku štítů, hned se nabídl, že má doma taky tiskárnu. Další dražitel zrovna tento týden slouží někde na hranicích. A jiný byl – možná shodou náhod a možná taky ne – bývalým nadřízeným jednoho z klientů.
Víte, mě po těch letech, co se věnuji charitě, ani tak nedojímají příběhy klientů, jako těch dárců. Mimochodem, když jsme začali hned 16. března šít roušky, ale sdíleli na Facebooku i starost o naše klienty, poslala nám jedna dlouhodobá podporovatelka deset tisíc korun. V tu chvíli ze mě spadla ta prvotní panika, která mě do té doby téměř paralyzovala.
Budete i za současné situace v projektu Vlajky pro veterány pokračovat?
Chtěla jsem, protože jsem beran. Ale kontaktoval mě pan Sochůrek – autor vlajek, pak i další podporovatelé a dobrovolníci, zda by nebylo lepší projekt přerušit. Od chvíle, kdy krize vypukla, se totiž draží za méně, než jak naznačoval slibný začátek. Spustili jsme ještě pátou vlajku, dopadne to zřejmě dobře, ale ne tak, jaký je potenciál v normálních časech. Pro mě bylo důležité, aby doběhlo těch prvních pět klientů – tam platí „kdo rychle dává, dvakrát dává“. Myslím, že výtěžky budeme muset použít brzy, vždyť ten jeden byl využit ze dne na den a zachránil situaci.
Teď ale nastane pauza. Nevíme, na jak dlouho. Bojím se, že potenciální dárci budou sami šetřit, samozřejmě ale schvaluji, aby každý teď prvořadě zajistil rodinu a zvládl situaci. A taky sociální sítě a média jsou plná koronaviru, pokud v tom má vyniknout charita, pak taková ta prioritní jako nemocné děti. Jinak se soustřeďme každý na to, co umíme a můžeme, zejména aby fungovali všichni ti, kdo slouží „v první linii“ - protože bez nich bychom nerealizovali už vůbec nic.
