Je Řecko rizikem nejen pro evropskou integritu, ale i bezpečnost?
Těžko říci, zda jsou Řekové už totálně zblblí, nebo je to jejich národní povaha – každopádně jim to zase prošlo. Prohlásili, že dluhy platit nebudou, reformovat se nebudou, za to dál chtějí euro. Krystalická absurdita zmátla evropské státníky dokonale, tak se jede dál. Prozatím! Poslední drama ale naplno odkrylo jinou otázku než stabilitu Eurozóny, a sice bezpečnost Šengenského prostoru – vždyť Řekové pohrozili, že budou muslimské uprchlíky bez jakéhokoli prověřování pouštět dál do Evropy. Hmm...
Foto: Řekové pohrozili, že budou muslimské uprchlíky bez jakéhokoli prověřování pouštět dál do Evropy
Ne že by dosud hlídali své hranice nějak pečlivě – jednak je to pro přímořské státy objektivně těžké, jednak nákladné (proto jim ale ty vnitrozemské přispívají). Především to však vyžaduje fungující (motivované) bezpečnostní složky a nezkorumpovaný aparát imigračních úředníků. A vůli politiků, pochopitelně. Při pohledu na Řecko, ale rovněž Itálii, je celkem zřejmé, kde mají rezervy. Využít svého setrvalého selhávání k vydírání věřitelů se tak nějak nabízelo, nic víc, nic míň.
Ve skutečnosti by se naplněním výhrůžek zase tak moc nestalo, imigranti by byli tak jako tak zadrženi, jen v jiných zemích, na něž by se tak přenesly náklady spojené s péčí o ně. Beztak se tyto země dohadují o tom, kolik uprchlíků přijmou, aby ulevily státům, které jsou první na ráně. Snad jen s tím rozdílem, že si mohou vybírat – rozumějte v rámci velmi omezených možností proklepnout, co je který žadatel o azyl vlastně zač.
Ruku na srdce – patrně tak odhalíte teroristu, na něhož je dávno vypsaná odměna, ale určitě ne zatím „neaktivovaného" islámského fundamentalistu. Ostatně svědky transformace několikáté generace imigrantů (jenž měla být dávno integrována) na teroristy jsme svědky opakovaně. To nejsou hoši, kteří před měsícem přistáli u řeckých břehů, to jsou hoši, kteří se narodili s evropským občanstvím.
No nic, snažíme se prostě jen říci, že větší či menší propustnost hranic kolabujících evropských států nemá v konečném důsledku zas takový potenciál ohrozit vnitřní bezpečnost EU, jak se mohlo na přelomu června a července po výhrůžkách Řeků a Italů jevit. Ale jsou tu jiné rizikové faktory, to ano.
Zaplať bůh, Řekové nezpochybňují ani své členství v EU, natož v NATO. A jakkoli jim máme za zlé, že neplní své závazky vůči věřitelům, tak závazky vůči Severoatlantické alianci pořád plní o úroveň výše, než drtivá většina zbylých členských států, náš nevyjímaje. Paradoxně se ale Řecko po zuby nevyzbrojilo kvůli kolektivní ochraně, nýbrž kvůli odvěkému nepříteli Turecku, sic také členskému státu NATO. Anebo – jak tvrdí zlí jazykové – kvůli naplnění kapes zkorumpovaných vlád ze zbrojních zakázek...
...Nepřekvapivě šlo o předražené nákupy od německých a francouzských zbrojovek, takže zlost Řeků spolu s jejich nataženými dlaněmi směřujícími k Hollandovi a Merkelové nejsou zas tak iracionální. Řekové si ještě v roce 2010, tedy na vrcholu globální finanční krize, koupili německou ponorku za 400 miliónů eur. Celkově od roku 1974 nakoupili zbrojní materiál za více než 200 miliard! eur, což odpovídá dvěma třetinám jejich dluhu. Když jim nyní Evropa doporučuje, aby škrtali také ve své armádě, není to poněkud alibistické?
Čistě teoreticky, destabilizace Řecka, zvláště pokud by začalo drtivě šetřit právě na armádě, by se mohla hodit Turkům, minimálně na Kypru. Jakýkoli výpad je ale nepravděpodobný – pokud se rozhodnou posílit svůj vliv v oblasti, tak ekonomicky místo vojensky. Ostatně totéž platí v případě Ruska, s nímž řecký premiér Cipras zkoušel už v zimě navázat vřelejší vztahy.
Vcelku není pochyb o tom, že kdyby Putin nebyl oslaben sankcemi a propadem cen ropy, Řecko by si „koupil". Takové ambice se projevily už minimálně dohodami o výstavbě plynovodu či otevření řeckých přístavů ruským lodím. I kdyby z těchto plánů nakonec nic nebylo, Řecko svým „somrováním"
zásadně oslabuje jednotnost, a tedy sílu EU jako celku. Poskytuje záminky dalším problematickým zemím (např. Maďarsku) lavírovat na pomezí - rozumějte kšeftovat s Ruskem, které brilantně proměňuje ekonomický kapitál na politický, mocenský.
Řecko si toho samozřejmě je vědomo a snaží se vytěžit maximálně výhodnou pozici – v EU, nikoli doopravdy s Ruskem. Jsou si toho rovněž vědomi Merkelová a Holland. A jistý tlak na Evropu, aby podnikla další pokus o stabilizaci Řecka, je vyvíjen i z USA, které Řecko nahlížejí především optikou strategického spojence.
Nakonec drzý vzkaz, který dali Řekové Evropě prostřednictvím svého referenda, lze přirovnat k Napoleonovi, který po návratu z Ruska s troskami své armády vyhlásil světu mír. Rakušané mu poslali podmínky kapitulace a bylo z toho Waterloo. Problém je, že pokud EU nakonec přeci uštědří Řecku ránu z milosti (vypuzením z Eurozóny), nebude to Waterloo pro Řeky, nýbrž pro EU a NATO.
