Výsluhy bezpečnostních sborů: Je čas na reformu?
Výsluhový systém pro příslušníky bezpečnostních sborů, který dlouhodobě dělí českou společnost, je znovu na tapetě. Nedávný článek od Jana Hrdličky v Echo24 odhaluje alarmující růst nákladů na výsluhy, které stále více zatěžují státní rozpočet. Zatímco pro policisty a hasiče jsou doživotní renty zásadním motivačním faktorem, kritici upozorňují na finanční neudržitelnost tohoto systému. Je načase se zamyslet, zda je tento systém v dnešní době ještě udržitelný a spravedlivý.
Podle Hrdličky stát na výsluhách v roce 2018 vyplatil 3,8 miliardy korun, ale tato částka rok od roku roste a v roce 2022 dosáhla 6 miliard korun. Zahrneme-li i armádní příslušníky, suma přesahuje 12 miliard korun. Policisté a hasiči navíc požadují další miliardy na provoz a navýšení platů o minimálně 10 %, což by vedlo k dalšímu zatížení státního rozpočtu.
Morální právo na výsluhy?
V kontextu morálního práva na výsluhy je třeba položit si otázku, zda je tento systém skutečně spravedlivý a udržitelný. V tržní ekonomice výši platů a odložených benefitů určuje nabídka a poptávka. Stát nabízí výsluhy jako benefit, aby udržel zaměstnance v bezpečnostních složkách co nejdéle. A to neplatí paušálně, protože armáda se zhruba před deseti lety od této ideje odtrhla s odůvodněním, že potřebuje vycvičit co nejširší záběr populace, proto služba v ozbrojených silách neznamená celoživotní kariéru.
Systém má i další trhliny. Mnozí příslušníci odcházejí do civilu v relativně nízkém věku, často brzy po dosažení potřebné 15leté hranice, a pobírají výsluhy po desítky let. Kritici proto navrhují, aby se renta vyplácela až po dosažení určitého věku, například po padesátce. Přímo protichůdné jsou pak návrhy, aby byla renta podmíněna setrváním ve státním sektoru, respektive naopak byly souběh práce ve státních službách a pobírání výsluhy vyloučeny. V druhém případě jde o reakci na účelové vytváření kancelářských míst pro vysloužilé plukovníky na ministerstvech.
Příjemci výsluh často argumentují, že výsluhy jsou kompenzací za omezení spojená se služebním poměrem, jako je zákaz podnikání nebo členství v politických stranách. Dalším důvodem pro výplatu rent má být náročnost a rizika spojená se službou. Ty jsou však kompenzovány rizikovými příplatky, delší dovolenou a rekondičními pobyty.
Diskuse o výsluhách se navíc neodehrává jen mezi jejich výhradními zastánci a odpůrci. Existuje například i názor, že by výsluhový příspěvek měl plnit především sociální funkci a kompenzovat bývalým vojákům, hasičům a policistům především skutečné dopady na zdravotní a pracovní způsobilost. A ty jsou vyšší u "pěšáků", kteří mají ze služby v terénu opotřebované například klouby, zatímco však nejvyšší výsluhy dostávají vysocí důstojníci, kteří mohli většinu kariéry prožít v teplé kanceláři.
Nějaká reforma je nevyhnutelná
Je evidentní, že stávající systém výsluh v České republice potřebuje reformu. Navzdory tomu, že vládní představitelé včetně ministra vnitra Víta Rakušana odmítají jakékoliv změny, je nezbytné otevřít debatu o tom, jak zajistit finanční udržitelnost tohoto systému, aniž by byla ohrožena motivace a stabilita bezpečnostních sborů.
Diskuse by měla zahrnovat různé možnosti, jak efektivněji a méně nákladně kompenzovat příslušníky bezpečnostních sborů. Změna konstrukce výsluhového příspěvku by měla být promyšlená a daty podložená. Reformy by měly začít nabíhat postupně, aby nedošlo k náhlému šoku pro současné příjemce výsluh. Je na čase přemýšlet o tom, jak tento systém upravit tak, aby byl spravedlivý pro všechny strany a dlouhodobě udržitelný.
