Jsme na muslimy zlí? Co když si za problémy s nimi můžeme sami?
Nezbláznila jsem se, ale tahle otázka si zaslouží delší úvahu. Ač obvykle nevyřčena, stojí v pozadí názorů mnoha lidí, napříč nácky i sluníčkáři. Kromě obnovení Studené války (Západ x Rusko) se dnes běžně hovoří o Střetu civilizací (křesťané x muslimové). Ale co když je něco pravdy na hlášce ze Samotářů: „Kdyby Američané chodili do vietnamských rodin, tak by žádná vietnamská válka nebyla“?
Z „občanské uvědomělosti a angažovanosti“ mizí rozum.
Český národ, aspoň ta jeho část, která je více slyšet, se v poslední době zmobilizovala způsobem na zdejší poměry nevídaným. Hájí své zájmy na první pohled hrdě a nebojácně, jako by chtěla konečně překročit stará traumata a klišé. Ve skutečnosti ovšem naopak ještě více švejkuje.
Je legitimní stát si za tím, že se nebudeme dělit o migranty, kteří do útrob Evropy pronikají nelegálně a bez adekvátního prověření totožnosti. Což mimochodem není ani tak chyba jejich, ale Řeků a Italů. Dali jsme Německu jasně najevo, co si myslíme o kvótách, ty pak ostatně padly, dosáhli jsme svého. Takže v situaci, kdy tu prakticky žádné imigranty nemáme a ani jejich příchod nehrozí (opravdu k nám nechtějí), je prohlubování davové paniky už opravdu za hranou.
Totéž platí o zrušení rozsvěcení vánočního stromku na Staromáku, udáních na linku 158, aby policisté prověřili podezřelé osoby muslimského vzhledu (jednou to byl kominík, podruhé bulharští dělníci) a řadě dalších reakcí, kterými nevědomky všichni nasakujeme. A sice v domnění, že „ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim“. Zaprvé, při spočtení teroristických útoků v Evropě za celé 20. a 21. století je jasné, že to absolutně neplatí. Zadruhé, dokonce v USA, s výjimkou Září 2001 (kdy jsme zdaleka tak nešíleli), je pravděpodobnost smrtí vinou teroristy nižší, než že do vás uhodí blesk.
A tak by bylo možné pokračovat a vyvracet jednu zlovolnou pomluvu za druhou. Ostatně, netýkají se jen muslimů, ale s úspěchem zde roste antisemitismus, antiamerikanismus, antirusismus, zvláště výživné je bezmála vyhlášení války „fašistickému“ Norsku kradoucímu české děti, obecně narůstá počet osob věřících ve všelijaká světová spiknutí mocných...
Paušalizace, generalizace, z nich plynoucí naprosto iracionální předsudky, to je daleko větší ohrožení české společnosti, než jaké by mohlo plynout z toho, že „na každém šprochu pravdy trochu“. Jednak kvůli tomu dochází ke štěpení veřejnosti, které zapříčiní první mrtvé ve vlastních řadách daleko dříve, než nás napadne taková či onaká invazní armáda. Jednak tím ale i v širším, až globálním, měřítku přikládáme pod kotlem.
Nejsme v tom samozřejmě sami, ale pokud „nechceme být jako oni“ (dosaďte si kohokoli, koho považujete za štváče, vraha, zloducha), tak bychom se měli co nejdříve jeden jako druhý polít kyblíkem ledové vody a ne kvůli výzkumu léčby ALS.
Rozvrat muslimských zemí a nenávist muslimů k Západu je i náš problém a vina.
Takže zpátky k „muslimské otázce“, resp. otázkám nastoleným v nadpisu článku – ano, jsme na muslimy zlí, můžeme do značné míry za jejich neutěšenou situaci, jsme spoluzodpovědní za problémy, které nyní s muslimy máme. Nevěříte?
Křesťanství je svého druhu kacířská/novátorská verze judaismu a islám zase kacířská/novátorská verze křesťanství. Kdo by chtěl křičet, že je ateista (mnohem spíše „pohan“), tak by měl uznat, že mu tak bylo umožněno jiným „opiem lidstva“ – marxismem, a současně žije v zemi, jejíž běžný chod (socialistickému experimentu navzdory) a drtivá většina zvyků, jež sám běžně praktikuje a nijak je nerozporuje, vychází právě z křesťanských zásad. Vánoce, Velikonoce, Valentýn, Mikuláš, svatba, desatero… vítání občánků je jen alternací na křest atd.
Nadřazenost křesťanské civilizace se záhy po svém vzniku projevila jasně tím, že byla schopna vraždit a ve smírnějších dobách "jen" diskriminovat příznivce její starší i novější alternativy. Což trvá dosud. S muslimy prohrávala jen tehdy, kdy propadla takovému tmářství, že zmrazila rozvoj vědy a vzdělanosti – tudíž i vojenských technologií, což si „zavčasu“ uvědomila a jala se budovat nový náskok vykořisťováním zámořských území a otrokářstvím.
Když tak začala dosahovat prosperity, opět se „polidštila“. To ovšem platí směrem k jejím příslušníkům. Aby jim udržela životní standard (a tito tak drželi hubu a krok), musela ve skutečnosti vysávat okolní, „podřadný“, svět dál. Jen otroky nahradila ropou. Kdo se vzepře, je terčem válečného tažení.
Feudalismus je směrem k Africe, Střednímu a Blízkému východu praktikován dál. Je jedno, zda si dobyvatelé rozdělují území kvůli držení obchodních cest a pod rouškou šíření křesťanství, nebo kvůli ropovodům a pod rouškou rozsévání demokracie. Myšlenky západních občanů, jejich politiků, generálů i vojínů, mohou být přitom velice šlechetné. Pravé schéma je ale natolik zakořeněno v jádru naší kultury, že jeho dynamika je nezvratná, budoucí dějiny běží samospádem.
Přesně tak to vnímají všechny ty po staletí porobené a drancované národy a kmeny, na nichž byl několikanásobně spáchán Holocaust, jimž ve skutečnosti nebyl nikdy poskytnut prostor, aby západní svět dohnaly, mohly si dovolit demokracii a lidská práva. A mají o to vůbec usilovat, když si tyto „výdobytky“ spojují se zvěrstvy, které k jejich dosažení Západ napáchal?
Nemůžeme se divit, že se s tím vyrovnávají v zásadě jen dvěma způsoby. Na jedné straně bojem, na druhé straně útěkem a požadavkem na život, který byl dopřán nám. Speciálně NÁM by jejich pocity měly být aspoň trochu srozumitelné. Jaký je rozdíl v nenávisti vůči sovětskému a americkému okupantovi? Jaký je rozdíl mezi naší relativně nedávnou touhou mít mikrovlnku, myčku, video, a toutéž touhou jejich?
To je ostatně pozice, z níž nás hodnotí mnozí němečtí politici. Jistě, my říkáme, že jsme tam prchali civilizovaní (jakkoli si stříkali deodorant na krk a utírali si prdel novinama). A utíkali jsme tam jako ateisté, což je mimochodem skutečně věřícím lidem mnohem vzdálenější než příslušnost k libovolnému monoteistickému náboženství. Ale o tu nakonec vlastně ani nejde, co jsme si, to jsme si (nebýt Němců, nebyla by Železná opona a opičky žijící za ní).
Jde tu ale o to, že většina českého národa (a dalších východních) se nyní vůči muslimům veřejně staví tak, jak si to nedovolí ani vůdci Pegidy. To odsedávání a velmi nahlas pronesené narážky, když už náhodou jednou za půl roku potkáte v hromadné dopravě zahalenou ženu. Ty facebookové komentáře ústící ve zmínky o plynu a masokostní moučce… Tím zcela paradoxně podporujeme to, čím tolik pohrdáme – imperialismus a povýšenost západních i východních mocností.
A co s tím, jako?
Už bylo řečeno, nejsme v tom sami. Ne jako Vyšegrádská čtyřka, ale obecně jako západní – křesťanská - civilizace. A bylo také řečeno, že kolečka dějin byla dávno roztočena (i našimi panovníky a křižáky). Pokud má něco změnit jejich chod, tak buď mnohasetletá evoluce, nebo brzká krvavá revoluce. Je úplně jedno, co si my, dnes a tady, budeme myslet, dokonce i to, zač půjdeme zrovna demonstrovat.
Totiž z hlediska našeho časového horizontu nezbývá, než pokračovat v zajetých kolejích a ještě přiložit pod kotlem. Další bombardování, další pozemní invaze, další teroristické útoky, další bezpečnostní opatření beroucí svobody především nám samým, gradující v opovržení a nenávist na obou stranách… Trvá to tak dlouho, že je možná už máme zapsané v genech.
A proto:
1) Ti, kdo dnes chtějí pro své rodiny bezpečnost, usilují o blahobyt pro své děti a vnoučata, ti budou muset bojovat ve Střetu civilizací. A to jsme MY a jsou to také ONI. Čistě pragmaticky je tedy v pořádku se na tento boj vzájemně vyhecovat a používat i podpásové prostředky.
2) Naším nezvratným historickým údělem a jhem totiž je být „zlobry“. Právě tak a současně proto si pořád udržujeme technologický náskok (resp. výdobytky od funkčních látek po GPS jsou hnány vojenským výzkumem). Tak už jen zbývá, aby přišel někdo „odvážný“ s návrhem „konečného řešení“. Někdo, kdo zmáčkne ten knoflík.
3) Je to tak logické a snadné, že si myslím, že se to stane. Ještě horší je, že se s tím pak docela snadno a rychle vyrovnáme. Ostatně máme mezi spojenci, ba sousedy, lídry naší „vyspělé“ civilizace a kazateli humanity, pestrou řadu „vzorů“ stále ještě aktuálně dosvědčujících "cenu" lidských životů v řádech sta tisíců až miliónů. Kam se hrabou kati Islámského státu?
Takže nezbývá než zopakovat – MY JSME OPRAVDU ZLÍ, ale také jsme dávno objevili, že dějiny píší vítězové. A napadla mě taková rýmovačka…
Negr a čmoud, dobrými otroky
přestanou být, když vznesou nároky,
než-li si odtrhnout své sousto z jazyku,
vyhlaďme problém, po našem, po zvyku.
Konečné řešení, výčitky dočasné,
náš pánbůh nesvítí, dokud se nezhasne.
PS: Tímto článkem nijak nezlehčuji ani neospravedlňuji imigrační krizi, natož terorismus. Pouze odmítám, abychom se při potírání islámu - počínaje kecy na facebooku a konče bombardováním s vedlejšími ztrátami - zaklínali abtraktními hodnotami (humanismem, demokracií, všeobecnou kulturní vyspělostí), když jednuduše upřednostňujeme svůj blahobyt před vlastním strádáním za cenu snížení strádání jiných. Protože zatím vše nasvědčuje tomu, že jde o hru s nulovým součtem, tak zachování "druhu" - zde západní civilizace - je tudíž garantováno sobectvím, minimálně navenek, kdežto altruismus, je-li možný, tak jen jako "vnitrodruhový". Pokud někdo nevidí jinou variantu (např. protokooperaci), měl by to říkat otevřeně a slušně, aniž by byl za to popotahován. Ale rozhodně by měli mlčet ti, kdo se nad tím vším vůbec nikdy komplexně nezamýšleli nebo nejsou upřímní sami k sobě, což je bohužel většina dnešní české veřejnosti, ať vybočena vpravo nebo vlevo. Nedomýšlí příčiny, natož důsledky, svých postojů. Cílem článku bylo tnout do živého masa této masy. Těm inteligentním díky za pochopení pro místy velmi cynickou dikci.
