Karel se v září vrátí do Klimkovic. Útočníci se odvolali – když se lidé složili, proč by oni platili?!
Je naprosto úžasné, kolik lidí podpořilo v uplynulém půlroce Karla S., vojáka, který se zastal pracovníků restaurace proti opilcům, kteří mu snahu o domluvu oplatili prokopnutím lebky. V tomto článku se dozvíte, jak Karlovi pomohly rehabilitace v Sanatoriu Klimkovice, jaké další jsou třeba, ale i to, jak tráví léto. A nakonec – bohužel – i neuvěřitelné manýry těch, kdo jej zmrzačili… Pachatelé totiž dál kličkují před spravedlností.
Ze všeho nejdůležitější věc se podařila – Karel mohl bezmála celý květen a červen strávit v doprovodu maminky Zuzany v klimkovickém sanatoriu. Dřel od rána do večera, včetně víkendů, takže se rozchodil – sic pomalu a na krátké vzdálenosti. Levou rukou zvládá běžné úkony, pravou už ovládá v rámci hrubých pohybů. No, při podání ruky ji ještě plně nesevře, ale pro pohyb ve všech směrech ji již kontroluje.
Je strašná škoda – selhávání českého systému obecně – že pacienti jako Karel nemohou ihned, kdy to jejich stav dovolí, nastoupit na takto kvalitní a intenzivní rehabilitace. Nejen, že zabere měsíce, než se o možnostech jejich rodiny dozvědí, zažádají si a dočkají se odpovědi pojišťovny, ale než se také podaří zajistit financování (protože ta odpověď pojišťoven bývá zamítavá). Nedávno o tom v jiné souvislosti proběhla nějaká televizní reportáž, která pojmenovala problém přesně – stát místo rozšíření péče hrazené zdravotními pojišťovnami raději vyplácí roky, ba doživotně, postiženým invalidní důchod, než aby investoval do programů, které je postaví na nohy.
Vsuvka – minireportáž z letního výletu, aneb jak Karel tráví léto
Dva měsíce v Klimkovicích – umožněné sbírkou #100karlovi – byly náročné. Takže si Karel vybírá letní prázdniny, ačkoli cvičí v rámci možností dál. Dochází dvakrát týdně na ambulantní rehabilitace – pojišťovna je platí jednou týdně, podruhé – přes 500 Kč – vždy rodina.
Plánování Karlova programu je od jara překotné – podařilo se získat finance na květnovou rehabilitaci, během května pak na červnovou. A dokonce zálohu na další, jenže pobyty v sanatoriu jsou na rezervaci, takže vznikla dvouměsíční pauza. Nakonec, pro Karlovy nejbližší aspoň přišla příležitost trávit s ním čas, Karlova maminka Zuzana se může i věnovat dalším synům a vnoučatům.
Karel a Zuzana zavítali také před pár dny do Železné Rudy. Spolek VLČÍ MÁKY se zde tradičně prezentoval na městských slavnostech, protože zde má detašované pracoviště programu ARMY HELP. Hledali jsme příležitost, jak se setkat, strávit společné chvíle, umožnit Karlovi a jeho mamince i nějaký relax. Zde je třeba poděkovat Penzionu Böhmerwald – jeho majitel přispěl už dříve v rámci #100karlovi a když přišla řeč na víkendové ubytování, okamžitě pravil: „Pokoj máme a poskytneme, to nás neubyde.“ Byli jsme sice připraveni uhradit pobyt z pokladny spolku, ale jsme low-cost neziskovka a snažíme se pomoci i jiným klientům, což nám právě takový přístup skvělých lidí jako pana Horka z Böhmerwaldu umožňuje.
Co bylo rovněž báječné, bylo nadšení místního starosty, který už dříve také do sbírky přispěl, tudíž samozřejmě nyní nic nenamítal, aby místní policisté (také angažovaní) zavezli Karla a jeho maminku do míst, kam se jiným, než služebním vozem nesmí (samozřejmě v rámci hlídkové činnosti, daňového poplatníka neubylo). Takže se Karel podíval na Černé i Čertovo jezero, ačkoli nejvíce byl nadšen z místního muzea motocyklů, které jsou jeho velkým koníčkem. Poslední den už spěchal domů, aby si mohl v televizi pustit Velkou cenu silničních motocyklů v Brně, ale jistě se do Rudy rád podívá zas.
Vývoj Karlova zdravotního stavu a další rehablitace
Líčení Karlova víkendové pobytu v Železné Rudě může znít až idylicky, ale ve skutečnosti jeho i okolí trápí trvající afázie – ztráta řeči, po fatálním poškození levého čelního laloku. Osobně si myslím, že je to jedna z nejhorších věcí, co se mohou člověku stát. Podle lékařů má Karel zachované intelektové schopnosti, ale nemůže mluvit a rozumí s obtížemi. Jako byste se ráno probudili ve společnosti, která mluví úplně cizí řečí. Náprava je ještě o něco těžší, než když se člověk učí od narození mluvit, což mu trvá pěkných pár let.
Karlovi určitě hodně pomáhá, když si s ním někdo povídá „jako by nic“ a nejlépe na známá témata, což jsme avizovali už loni na podzim, ale jakkoli se našlo pár kolegů z armády, pořád je to málo. Velmi pomohlo pouhých pár logopedických lekcí odborníků z Klimkovic, a právě na ně bude zaměřen pobyt od září. Denně dvě a půl hodiny logopedie, k tomu hodina a půl fyzioterapie. Aby to mělo smysl, je třeba aspoň šest týdnů. Pokud se uvolí přispět pojišťovna, bude měsíční doplatek činit 80 000 Kč, když ne, tak to vyjde na 126 000 Kč. Právě proto zůstala sbírka #100karlovi dál v běhu.
Naštěstí, základ pro další pobyt položili naši skvělí vojáci nasazení v Afghánistánu, když naráz vybrali 50 000 Kč. A pak se angažoval Kájův kolega, vyzjistil, že nějaké programy má město Plzeň, načež tato západočeská metropole, po prověření všech okolností, nabídla do konce roku přidat na pobyty v Klimkovicích Karlovi 80 000 Kč. To je skvělé, ale má to dva háčky. Z příspěvku města nelze hradit pobyt Karlovy maminky, bez kteréžto asistence ale v Klimkovicích být nemůže. A jakkoli kvalifikované rehabilitace mu moc a moc pomáhají, dnes už všichni kolem něj vědí, že se hraje o to, aby na nich mohl trávit mnohem více času.
Paradoxy dnešní doby…
Na nic z toho pachatelé dost možná nikdy nepřispějí. Už na počátku stíhání se hlavní protagonista, ač (a právě proto) docela movitý zbavil majetku převedením na blízké. Přišel rozsudek a dostal šest let nepodmíněně, soud určil i nějaké milióny na odškodném, které jsou však hypotetické. Jen zdravotní pojišťovna za prvotní pobyt v nemocnici žádá asi 4 milióny. Lékařský posudek pro samotného Karla by měl být násobkem. Hlavní pachatel napoprvé u soudu uvedl, že vydělává asi 45000 Kč měsíčně, ale kdeže loňské sněhy jsou.
Karlova maminka byla od počátku neuvěřitelně statečná a spravedlivější, než to jakýkoli soud dovede – už v prvním článku jsme ji citovali, a sice ve smyslu, že lituje i maminek a obecně rodin pachatelů, chce především nápravu, nikoli mstu. Nyní je ale, mírně řečeno, rozčarována: „Bylo by asi lepší, aby takový člověk musel dál chodit do práce, té za 45000 korun měsíčně, jak původně uvedl, a z toho dvě třetiny přispíval Karlovi jako kompenzaci. Soudy se ale můžou táhnout mnoho let a na jejich konci, ať by dostal deset let v base nebo jen povinnost platit odškodné, dávno bude mít zařízeno, že se zodpovědnosti vyhne. Jsem vděčná, že pomáhají úplně cizí lidé, kdybychom z pachatele jednou, někdy, peníze dostali, dáme je někomu novému potřebnému. Přeci si nemůže myslet, že když Karlovi teď přispěli jiní, tak se sám spravedlnosti vyhne.“
Jak pomoci
Stále platí výzva, zda by se nenašla nějaké kadeřnice, který by si pronajímala aspoň na pár dnů týdně plzeňský salon Karlovy maminky, protože ta bude trávit další týdny jako doprovod na rehabilitacích. Také by velice pomohlo, kdyby někdo pronajal malý byt v Klimkovicích a okolí, protože pak by Karel s maminkou mohli na rehabilitace v Klimkovicích docházet/dojíždět a náklady by se tak snížily. Nakonec, jak už bylo zmíněno, přestože návštěvám bývalých kolegů Karel moc neodpovídá, tak ale rád naslouchá a pomáhá mu to. Komunikaci s rodinou zajistíme přes podpora@spolekvlcimaky.cz
Za Spolek VLČÍ MÁKY Miroslava Pašková
