Knižní recenze: Vypravěč Frederick Forsyth odhaluje nejen zrod klasiky Den pro Šakala…
Je velice nepravděpodobné, že byste neznali aspoň některý z následujících titulů: Den pro Šakala, Žoldáci, Spis Odessa, Vyjednavač, Afghánec… a mnoho dalších světových bestsellerů. Jejich autor teď vydal vlastní životopis, v němž odhaluje, že všechny ty špionážní a válečné příběhy nenapsal rozhodně od stolu.
Z mého pohledu jde o nejlepší knižní novinku letošního podzimu a také jednu z nejlepších biografií, které se mi kdy dostaly do ruky. A že jich bylo, protože dávám přednost reálnému životu před fikcí. Teď před Vánoci je to jistě skvělá inspirace na univerzální vánoční dárek pro bratry, otce, dědy, ale klidně i pro dámskou část rodiny. Proč je ta knížka tak skvělá a musí se zaručeně každému líbit? To si dovolím dále rozvést…
Čistě po „technické“ stránce, Vypravěč má optimálních 300 stran, ale co je skvělé – je dělen do kapitolek, které mají kolem šesti sedmi stránek. Pro ty, kdo si čtou před spaním nebo během krátkých přejezdů hromadnou dopravou, jde o ideální členění. Každá taková kapitolka má dynamický spád a ačkoli se každé Forsythovo životní dobrodružství táhne přes více kapitol, tak i pomyslný začátek a konec. Jistě, co také čekat od jednoho z nejlepších žijících spisovatelů druhé poloviny 20. století, než že prostě umí psát a klade na první místo čtenáře.
Po obsahové stránce je čtení Vypravěče ještě větší radost. Forsyth totiž není žádný neduživý intelektuál kompenzující své mindráky vymýšlením a sepisováním akčních románů. Celý vtip je v tom, že on píše o věcech, které zažil…
Zatajil svůj věk, aby se stal nejmladším stíhacím pilotem RAF. Vysněnou a slibnou armádní kariéru ale záhy opustil, aby si splnil další sen – být novinářem. Tak se stal dopisovatelem v Paříži, právě včas, aby nasál atmosféru příprav atentátu na De Gaulla. Poté byl vyslán do Východního Berlína, kde ve volném čase pátral po zříceném americkém špionážním letounu. Nebo si zajel na výlet do ČSSR a vyspal se s agentkou STB.
Další štací byla Nigérie, kde zuřila občanská válka – tato část vzpomínek je zvláště silná, protože vám víc než jakékoli jiné prameny umožní pochopit, proč je Afrika dodnes jeden velký prů*** a jaký podíl na tom měly bývalé koloniální mocnosti. Život jde dál, a sice do bodu, kdy se Forsyth vrátí jako nezaměstnaný (nepohodlný) a dluhy se rozhodne vyrovnat sepsáním knihy. Ano, Dne pro Šakala. A pak už jen píše a píše, ale nikdy ne od stolu – proniká pod falešnou identitou do podsvětí v Hamburku, vykoná drobnou brigádu pro britskou tajnou službu…
Více se do větších či menších kolotočů jeho života pouštět nebudu, protože ty si musíte přečíst. Je to až neuvěřitelné, kolik toho stihl zažít (a to do seniorského věku), než to vše přetavil ve vlastní biografii, ale je to zkrátka tak, on je taková povaha. Z ohlédnutí za takovým životem, za celou poválečnou érou, na vás samozřejmě dopadne jistá nostalgie. Hodně věcí šlo tenkrát jednodušeji, bez papírování, dané slovo a podaná ruka měly mnohem větší váhu. A tak se mohl zrodit spisovatel, který desítkám miliónů čtenářů předkládá bezmála 50 let realistické příběhy namísto smyšlených kouzelnických světů a jiných, s prominutím, teletin.
Forsyth je velký vypravěč! Je přiléhavé, že tak nazval svou biografii. Předkládá ji s upřímnou pokorou, a přesto vás ohromí. Také tím udělal naší západní postmoderní společnosti velkou službu, protože právě v této době hrajeme o hodně – o svět takový, jaký jej známe (třeba i z jeho románů). Tenhle svět nikdy nebyl dokonalý, ale býval otevřený. Vždy v něm byli kariéristé a diktátoři, těm druhým jste mohli věřit spíše. Cíli teroristů bývali státníci, nikoli masy. V tom světě mohly děti naplnit své sny, až dospějí, protože co je nezabilo, to je posílilo…
Vypravěče vydal Knižní klub, jistě je k dostání ve všech knihkupectvích, nicméně v KK za 250 kaček.
