Po stopách hrdinů - reportáž z prvního týdne Jakubovy cesty: 185 km z Dukly do Košic.
Jakub Engelmajer v rámci kampaně „Po stopách hrdinů“ absolvoval prvních sedm dnů. Pro zraněné vojáky a policisty, klienty Spolku VLČÍ MÁKY, kterým má tato kampaň konkrétně pomoci, přišlo na sbírkový účet povzbudivých 26 000 korun (DĚKUJEME). Dále si vychutnejte postřehy a fotografie z míst, která se zapsala do československé historie…
Den 1: Z kóty 694 na Duklu
Ráno jsem vyrazil zdolat kótu 694 Hyrowa hora/Chyrowa gora, kde bojoval například plk. Arnošt Steiner a gen. Richard Tesařík (viz). Potrápila mě mazlavým blátem. Dál jsem pokračoval pěknou cestou po hřebenu. Mimochodem, značení v Polsku velmi pěkné, jenže k čemu vám to je, když se cesta sem tam ztráci v porostu? Asi tu turistů prochází opravdu málo.
Jako další mě dostala hora Ostra - vytasila vše, co mají trekeři "rádi" – strmé dlouhé stoupání, zarostlá, mizící, až nakonec zcela zmizelá cesta, značně podmáčená, plná popadaných stromů, ostružiní a kopřiv. Nakonec jsem ale dorazil na československé územi a rozhodl se nocovat u Dukelského památníku.
Den 2: Marná procházka po Svidníku
Po první dni následovala docela pohodová cesta, nebýt toho, že jsem ve Svidníku zbytečně nachodil asi 5 km. To je tak, když si vezmete do hlavy, že se navečeříte v ukrajinské restauraci na druhé straně města, kde ovšem žádná není. Tak jsem se najedl na pouti, pak jel do Lidlu přes celé město pro vodu a snídani a pak zase zpátky k trailu. Jinak byla ale dnešní cesta zpestřena zajímavými exponáty. Příroda a zvířata samozřejmě krásný, už mám dva hady, tři mloky, medvěd naštěstí zatím žádný.
Pár pravidel k trailu: 1) Když na rozcestí jedna z cest vede do kopce, je to SNP. 2) Když vede mým směrem více cest, SNP je tou nejhorší. 3) Když máš žízeň a hlad, užívej si lehký batoh. No, nečekal jsem, že to bude takový cross country.
Den 3: Na Zborov
Vyšel jsem brzy ráno, abych měl časovou rezervu, navíc při tom horkém počasí. Naštěstí jsem se ubíral především ve stínu lesa. Čím více jsem postupoval na západ, tím se kvalita cest zlepšovala. Totéž nešlo říct o značení, bez GPS navigace bych se neobešel.
Pravidlo číslo 4): Když se za vámi lidé veměstě otáčí, není to tím, že jste celebrita, ale kvůli vašemu SNP pyžmu. Potřeba vykoupat se byla jasná, naštěstí se vyskytlo super místo - někdo vidí potok, já koupelnu... Navíc stylově v Andrejově říčce :D Stan jsem postavil za Zborovem, kde jsem prošel i svou první rómskou osadou (netřeba opakovat). Našel jsem pak klidné místo na louce vedle hřbitova padlých z první světové války a při tichém uctění jejich památky usnul zaslouženým spánkem.
Den 4: Bardějovské kúpele
Vyšel jsem pozdě, až v 9 hodin, protože předešlého dne jsem zakotvil rovněž pozdě. Když se člověk koupe, po cestě se ztrácí, dvakrát hledá nějakou hospodu a pokaždé marně, tak se čas načítá. Jako první jsem vyšlápl na Maguru, 570 výškových metrů, z čehož 350 se odehrálo na vzdušné vzdálenosti 700 metrů.
A pak totéž dolů do Bardějovských kúpelí. Když už je člověk v lázních, má pít léčivé prameny – tak jsem do sebe nalil 0,7 l. Samotný Bardějov, kulturní památka UNESCO, by rozhodně stál za delší zdržení, než které jsem si mohl dovolit. V plánu jsem měl dojít až do Hervartova a tam kempovat. Nakonec jsem zvládl jen 23 km, protože do Hervartova bych musel přejít ještě další hřeben…
Den 5: Docházejí „chemické zbraně“
Ranní rozcvička spočívala v 500 výškových metrech, jako by to už bylo pravidlem. Následovala první SNP tisícovka a pak přechod po hřebeni, na kterém jsem ovšem vyšlapával a slézal opakovaně kolem 150 v. m. Cestou jsem narazil na krásný dřevěný kostelík, rovněž zařazený v UNESCO.
Stan jsem rozvinul za Ternas výhledem na trasu šestého dne – přes Šariš a Prešov dál na jih ke Košicím. Kopce na západ od nich budou od pohledu výživné. Zaskočila mě spotřeba repelentu a opalovacího krému. Snad vydrží do Košic, kde koupím novou zásobu chemických zbraní.
Den 6: Po červené značce přímo přes střelnici
Prozatím nejméně záživná a nejméně hezká část cesty – přes polovinu úseku se šlo asfaltkou. Z monotónnosti mě vytrhlo, že jsem potkal prvního SNPkáře. Byl to Němec a šel cestu v opačném směru, rozdělenou na polovinu – první ušel loni a letos chce dát druhou.
Dále mě zaujala pěkná střelnice v okolí Prešova, na fotografii si všimněte propracovaného oplocení (NENÍ), zábran pro vstup nepovolaných osob do střeliště (NEJSOU) a toho, jak SNP červená turistická trasa vede přímo skrz střelnici.
Trochu jsem do toho šlápnul a dal asi 33 km s cílem ujít zítra dalších 30 km a stihnout ubytování v Košicích. Jenže v rámci hledání místa pro stan jsem zašel do místního chatového tábora a bylo mi nabídnuto nocování včetně elektřiny, sprchy a wifi za 7 Euro! Takže volba byla jasná a dopřál jsme si spaní v luxusu pod střechou.
Den 7: Přes Jánošíkovu vyhlídku do Košic
Ráno jsem se vydal podél řeky Hornad přes Kysak, aneb po sedmi dnech jsem došel tam, odkud jsem vyjížděl autobusem směr Dukla. Co jsem si užil nejvíce, byla krásná Jánošíkova vyhlídka, místo, kde bych s pivkem, opékačkou a přáteli strávil celý den (výhled ve videu zde). Já ale mašíroval po chvíli dál na Košice.
Nohy bolí, hlavně pravá achilovka/okostice – dnes budu muset zatejpovat. I proto jsem v Košicích rezervaci na VŠ kolejích nakonec nezrušil a večer si dopřál dobrou restauraci v centru města, které mě velmi pozitivně překvapilo.
A ještě vtipná historka – nechal jsem své hůlky v autobuse MHD. Což mě ovšem nevyvedlo z míry (to samé se mi už stalo minule na Slovensku v Regiojetu), takže volám na dispečink, ten promptně řeší a domlouvá se s řidičem, který je bere k sobě a za 45 minut mi je předává na stejné zastávce. Velké díky MHD Košice. Bez hůlek bych totiž SNP nedal!
Prosíme, přispějte ve veřejné sbírce Po stopách hrdinů na transparentní účet číslo 2801427994/2010 - ze získaných prostředků se kompletní sociální, právní a psychologické podpory dočkají zraněná policistka Iveta a zraněný voják Patrik. Další info na www.spolekvlcimaky.cz/postopachhrdinu a Facebooku @Postopachhrdinu.
