Komentář: Babiš chtěl poslat na Ukrajinu stejné ocelové pláty jako Post Bellum
Po prvotním šoku z napadení Ukrajiny se český éter zaplnil odborníky na válku a jedním z atraktivních témat se stala kvalita balistické ochrany poskytované ukrajinským obráncům. Kritici mají jistě pravdu v tom, že kus oceli přiložený bez dalšího na hrudník je podivnost. Ovšem s tímto řešením nepřišel ani Danielson, ani Babiš, nýbrž Strikeface. A první, kdo od něj odebíral, bylo Post Bellum. Jako předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY jsem komunikovala od prvních dnů války se všemi, takže nabízím interní pohled na genezi zásobování Ukrajiny vestami.
„Nouzová“ varianta ocelových plátů od Strikeface
Pan Stanislav Škubal ze Strikeface oslovil s nabídkou svých plátů Spolek VLČÍ MÁKY 27. února. Spolek ale pláty nekupoval, sháněl hotové vesty od individuálních dárců a armyshopů. Při komunikaci s panem Škubalem jsem nicméně zjistila, že od něj už nakupuje Post Bellum. A asi se pořádně prohnulo nejen pod tíhou oceli, ale také proto, že Strikeface nabízel plát za 3500 Kč včetně DPH.
Strikeface nabízel holé pláty z tzv. Hardoxu o tloušťce 6-8 mm s vyříznutými otvory pro připevnění přímo na tělo. „Spojením dvou kusů plátů ve čtyřech bodech, za pomoci popruhu šířky do 50 mm vznikne řešení, které NEVYŽADUJE textilní nosič plátů či vestu pro pláty. Pláty je tedy možné zavěsit přímo na tělo bez použití nosiče, a nebo je možné jej vložit standardní cestou do libovolného nosiče,“ stojí hned v úvodu nabídky. Popruhy k připevnění nabízel Strikeface za 350 Kč včetně DPH, až je vyrobí jeho partneři.
Foto: Improvizované upevnění vesty z nabídky Strikeface | Strikeface
Pročež, pokud se dnes odborník i „odborník“ pohoršuje, jak měla být u „Babišových“ vest řešena protistřepinová a protišoková úprava, zřejmě je po přečtení předchozího odstavce blízko infarktu. Ale ruku na srdce, bavíme se o 4. dni války, jakési morální panice, že došla balistická ochrana. Kdo jsme se snažili pomoci, jsme ji sháněli po všech čertech. Ne náhodou to připomínalo shánění respirátorů před dvěma roky – spekulace, že jedny jsou moc drahé a jiné málo účinné, na sebe nenechaly dlouho čekat.
Strikeface sice zřejmě nadsadil cenu (nebo tak nakoupil), ale také chtěl pomoci. Limity plátů jasně avizoval: „Takto vyrobený plát je polotovarem, tedy bez protistřepinové úpravy, a proto jej doporučujeme nosit pod bundou, která dokáže fragmenty střely roztříštěné o plát v určité míře zachytit. Taktéž se doporučuje zakrytí krku například šálou, šátkem, límcem bundy a podobně.“
Formulace - parafrázováno: „Když nemáte protistřepinovku, dejte tam šátek“, je rada na úrovni: „Když nemáte…, dejte tam kečup.“ Ale k smíchu to není, protože na Ukrajině dodnes vznikají improvizované pláty včetně svařovaných z listových per. A pro upřesnění – v době, kdy Strikeface přišel s touto nabídkou, zbývalo v českých armyshopech 42 nosičů plátů (náš spolek je obvolal), pláty nebylo do čeho dát!
V nabídce od Strikeface pak znovu následovalo upozornění: „Vhledem k požadavku na rychlé dodání se jedná o pláty vyráběné z průmyslového materiálu bez oficiální balistické certifikace, tuto totiž nemožné tak v krátkém čase úředně zajistit. Pláty jsou dodávány bez povrchové a protistřepinové úpravy. Jedná se o polotovar výrobků, které dlouhodobě vyrábíme.“ Dodejme, že Strikeface normálně vyrábí vybavení pro střelnice.
Co na vestách vlastně kompletovalo Post Bellum?
Ve stejné době dostal Spolek VLČÍ MÁKY nabídku na 8 mm pláty stejného typu, akorát bez otvorů pro přivázání na tělo (to je vskutku patent Strikeface), ještě od Blanenských strojíren, které oslovil Jan Bartík z Frogtacu, který sám věnoval množství materiální pomoci. Strojírny měly jako jedny z posledních také nějaký Hardox, přerušily na dva dny standardní výrobu, aby vyřezaly pláty, a sice za 432 Kč včetně DPH za kus. Kdyby byly bývaly s prohybem, tak za 618 Kč. O jejich nabídce řekl náš spolek Post Bellum, které pláty od nich odebralo.
Post Bellum samozřejmě bylo cenovým rozdílem zaskočeno, protože do té doby kupovalo pláty 8krát dráž. Údajně je pak pod tímto tlakem Strikeface zlevnil. Jaký byl jejich další osud?
Z televizních reportáží víme, že Post Bellum sehnalo vyřazené policejní vesty, požadovalo vyřazené armádní, podle záběrů plnilo také do nových. Jejich specifikace neznám. Ovšem podle fotografií z médií se zdá, že Post Bellum kompletovalo nové nosiče plátů jako takové – jejich ramenní a boční popruhy. Je proto na místě otázka, jak řešilo protistřepinovou a protišokovou vrstvu?
Foto: Obrázky ke kompletaci vest Post Bellum | Google
Martin Kroupa mě ujistil: „Do nosičů vkládáme protistřepinovou vrstvu, kterou lepíme speciálním lepidlem na plát a k tomu přidáváme tzv. protišokovou vrstvu“ a dále: „Všechno jsme testovali opakovaně na ČR i UA straně. Navíc máme dobré poradce jak z naší armády, tak našich partnerů.“
Jak se Danielson dostal od potisku triček k výrobě vest
2. března mi volal starý známý Luděk Jiráček, mimochodem za studií první redaktor portálu Ozbrojené složky, že teď pracuje pro firmu Danielson, která chce pomoci ukrajinské domobraně s dodávkami vest. Přeposlala jsem mu nabídku od Strikeface s upozorněním, že jsou drazí, jenže Blanenské strojírny momentálně už nemají materiál. O něco později se objevuje pobídka, ať lidé přispívají na výrobu vest z dílny Danielson s názvem Star od Davidson.
Akorát cena za kompletní vestu Danielson pro Ukrajinu činí 12500 Kč, pro komerční zájemce ještě o dva tisíce víc. Domnívám se, že minimálně na počátku kupoval pláty draho právě od Strikeface. Poznávacím znamením jsou výřezy v rozích na přivázání popruhy přímo na tělo – nicméně, takovou zvláštnost si nikdo patentovat nedá. Co nesedí, je video Danielson, v němž se „testují“ jen 5 mm pláty, zatímco Strikeface na počátku nabízel 6-8 mm. Zatímco na tomto videu munice .223 tenkým hardoxovým plátem neprojde, viděla jsem i soukromé video, kde prošla i 8 mm plátem – a protože žádné není z certifikované zkušebny, netroufnu si soudit a dál se touto otázkou zabývat.
Video: Z testování vest firmy Danielson / YouTube
Jelikož mi v mezičase chodily další nabídky – a sledovala jsem je se zaměřením na cenu, tak konstatuji, že z certifikovaného (pro pancéřování, ne vesty) materiálu Armox, který už je na trhu opět omezeně dostupný, se dá plát pořídit za 1500 až 2000 Kč, s protistřepinovým nástřikem o cca 1500 korun dráž. Alternativně lze pláty vložit do aramidové (kevlarové) kapsy, které se však stále špatně shánějí, vyjdou pak ovšem levněji.
Sečteno a podtrženo - dva kusy, plus protistřepinová a antišoková vložka, plus „neznačkový“ nosič plátů tedy vycházejí nákladově do 10000 Kč. Jako člověk, který sehnal a dál shání pro pomoc ukrajinským obráncům, toto považuji za limit. Pokud chce kdokoli pomáhat Ukrajině, měl by nabízet takovou vestu v této cenové úrovni (sponzorovat ji je vítáno). Nemám problém s tím, když někdo dílčí přebytky (sic, přebytky?) nabízí dráž individuálním kupcům. Ale jsem na pozoru, pokud se Hardox ztenčuje, protistřepinová ochrana příliš improvizuje, zatímco cena roste. Jsem daleko podsouvat komukoli zlý úmysl a kšeftaření, prostě bych mu doporučila, ať si překontroluje ceny ve svém dodavatelsko-výrobním řetězci.
Vadí konkrétní improvizovaná vesta, anebo vesta koupená Babišem?
Další příběh Danielson znám jen z médií. Působí to tak, že majitel společnosti Jan „Aaron“ Günsberger si naběhl sám. Nejprve se přes něj chtěl hezkým udělat Andrej Babiš s nabídkou úhrady 2000 kusů vest, načež se lekl, že by ho to stálo 25 miliónů, takže couvl jen na 200 kusů. A pak vycouval úplně s tím, že jde o podvod. Z předchozích výpočtů víme, že by ho to v optimálním případě stálo při současné dostupnosti materiálů na českém trhu beztak minimálně 20 miliónů. Je to moc oproti jiným miliardářům, kteří Ukrajině posílají rovnou třeba sto miliónů jako Ivo Lukačovič, majitel Seznamu?
Soupeří tu ve výsledku dvě mediální pohádky. Jedna o tom, jak zlý Babiš chtěl poslat Ukrajincům nekvalitní vesty a ještě se nepředat. Druhá o tom, jak hodný Babiš chtěl utratit aspoň něco málo, ale stal se obětí podvodu zlého Žida Günsbergera. Každá pohádka si bezesporu už našla své publikum.
Třetí příběh začal psát Martin Ladyr, který podal trestní oznámení na klamavé vesty oplátkou za to, že Aaron Günsberger ho před časem udal za nefunkční respirátory. A předvedli se ještě pánové z TGAS s.r.o., kteří pro Blesk otestovali vesty způsobem zcela vymykajícím se mezinárodní metodice (tím se ale jen potvrzuje, že dosud každý testoval, jak se mu to hodilo). Tamtéž pak sami zmínili, že nějakou – sic improvizovanou – protišokovou vrstvu vesty od firmy Danielson mají.
Co je klíčové, tento hon na čarodějnice rozpoutaný Günsbergrem a Babišem, za účasti laiků - redaktorů, kteří pro sta tisíce čtenářů nekriticky tlumočí, co je jim servírováno, otřásl důvěrou na jedné straně dárců pro neziskovky a firmy, které se snaží vyhovět poptávce obránců Ukrajiny, na druhé straně i těchto ukrajinských obránců, které teď třeba příbuzní z Česka mohou zbytečně odrazovat od používání ocelových plátů. Například Brašnářství Tlustý, které zaměstnalo ukrajinské uprchlice a v dobré víře začalo z darů zákazníků šít nosiče plátů, se po vypuknutí mediální kauzy začalo shánět po aramidových kapsách.
Foto: FB příspěvek Brašnářství Tlustý | FB
Když někomu vadí improvizované vesty, ať konečně koupí certifikované
Moje zkušenost, přeneseně tedy zkušenost Spolku VLČÍ MÁKY, ale asi i Post Bellum a všech dalších, kdo pomáhali od prvních dnů války shánět balistickou ochranu pro ukrajinskou armádu a domobranu, je taková, že ex post diskuse nad vestami je zveličená a zcela míjí ukrajinskou realitu. Není to tak, že by tisíce vest sehnali „nadšenci – humanisti z neziskovek“, kteří o balistické ochraně nic nevědí. Naopak, každá nabídka se od počátku diskutovala s profesionály. Pokud ji pak jeden akceptoval a druhý ne, bylo to dáno primárně finančními možnostmi.
Podstata je totiž taková, že cokoli je lepšího než nic. Argument, že úlomky střely se po ocelovém plátu bez protistřepinové úpravy svezou a trefí krční tepnu, naráží na pravděpodobnost. Moje úvaha, člověka se státnicí ze statistiky, ale v zásadě selským rozumem, je, že statistiku začínáme pravděpodobností samotného zásahu. Teprve pak počítáme pravděpodobnosti, že vás odštěpek zasáhne, načež zrovna do krkavice. Srovnejte si s poměrem počtu střelných poranění a šrapnelových. Uvědomte si, že voják nebo domobranec s vestou je v mírném předklonu a pokud se nějaký odštěpek sklouzne, tak spíše k zemi. A porovnejte s tím, že domobrana nefasuje vůbec nic. A velmi pragmaticky, natvrdo, důležitý je pocit – vzpomeňte, když jste poprvé šli na sjezdovku s helmou, jak jste to konečně pustili dolů.
Video: Svařování vest z listových per na Ukrajině / YouTube
Mně osobně na tom však nesedí ještě úplně jiná věc. Někdo šlechetně a jiný s velkýma očima dělá v Česku vesty na koleni, zatímco 15. března mi volala zástupkyně firmy Revision a ptala se mě, proč prostě nekoupíme hotové a certifikované vesty a helmy od světových výrobců, kteří jich mají připravené k expedici po Evropě stovky a připravují další.
Namítla jsem, že tahle „opravdová balistika“ vyžaduje schvalování. Dostala jsem odpověď, že výrobci teď nepožadují garanci koncového uživatele, licenci místo několika týdnů vyřídí za několik dnů, zboží přivezou vlastními kamiony až na hranice Ukrajiny. A ceny? Při těch tisícových obratech, které dělalo Post Bellum a plánoval původně i Babiš (třeba se ještě pochlapí), vychází helma třídy AIII na 300 USD a vesta nejvyšší třídy IV na 400 USD. Tak to jsme na stejné ceně jako nejlevnější ocelová vesta „CZ HOMEMADE“. Je třeba nakoupit přes firmu s licencí, ale zmínila mi konkrétní, která by to v Česku udělala.
Tyto informace jsem ihned předala, kam jsem mohla, nestalo se, bohužel, nic.
Závěr: Neberte nám naše vesty
Celé to na mě působí tak, že se to nehodí a nechce se. Na jedné straně kompletování vest na koleni skýtá více instagramových postů a reportáží ve zprávách a s nimi potenciálu žádat o sponzorské dary. A otevírat dílny, kde další vesty šijí Ukrajinky, to je teprve spojení dobra s dobrem. Přidejte hrdost Čechů – přeci jsme před dvěma roky inspirovali celý svět šitím roušek. My jsme národ Receptáře prima nápadů na cokoli nedostatkového. To si nemějme za zlé, vskutku se to v nouzi hodí.
A na druhé straně, nalijme si čistého vína - když tu máme miliardáře, kteří posílají peníze na jiné priority, miliardáře, kteří se nechtějí předat, jednotlivce, kteří se skládají na vesty vyrobené na koleně, nadšence i vykuky, kteří je tak vyrobí, tak nechť to pokračuje. Asi to totiž vyhovuje i ukrajinské ambasádě, která by mohla za naše dary ty vesty a helmy nakoupit, ale nedělá to, poněvadž více potřebuje munici a těžké zbraně, zatímco vojáci se cítí dobře i v ocelovém plátu.
Válka je válka a život je otázkou priorit. Ve válce musíte být pragmatik, což nevylučuje čerpat z nadšení idealistů. Nemluvě o tom, že všechny okolní země by mohly vesty také koupit, ale neposlaly tam dosud dost ani podomácku vyrobených. Smiřte se s tím, že vesty jsou od počátku a dosud na prvním místě priorit pro nadšence, dobrovolníky, neziskovky, takže „samo domo“. Takové měl i náš spolek od prvních dnů války „oficiální“ zadání, kdežto státy měly na seznamu priorit určených jim zase kulomety a tanky. Nevím o tom, že by se to měnilo.
Takže v závěru apeluji, aby odborníci, natož „odborníci“ na balistickou ochranu přestali okopávat kotníky těm, kdo prostě jen vyslyšeli ukrajinskou poptávku. Obdobně s jakýmkoli nedostatkovým materiálem jako třeba CATy versus neznačkové turnikety. Až Ukrajina změní seznamy priorit, tak se podle toho ti, kdo materiál dodávají, zařídí. Tím není nikomu, kdo sežene kompozitní pláty, bráněno je na Ukrajinu zavést. Dodavatelé náhrad zase mají přemýšlet, jakou ocel kupují a do čeho ji balí. Všeho s mírou.
PS: Pro fajnšmerky: Čeští překladatelé kdysi přeložili název filmu Full Metal Jacket jako Ocelová vesta. Za ty roky jsme dokonce přesvědčili Google translator, aby právě tento překlad opatřil štítkem „ověřený“. Když budu sarkasta… Cože to ti Ukrajinci po nás chtěli? Kdyby nic jiného, sláva hrdinům!
Foto: Čeští překladatelé kdysi přeložili název filmu Full Metal Jacket jako Ocelová vesta. Za ty roky jsme dokonce přesvědčili Google translator, aby právě tento překlad opatřil štítkem „ověřený“ | Google
