KZP AZ pohledem ženy – 4. týden "Rifle už mi nejdou natáhnout přes lýtka a stehna“
V rámci šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ, který právě probíhá ve Vyškově, vám přinášíme osobní zkušenosti jedné z účastnic kurzu. Předchozí týdny KZP AZ pohledem ženy můžete shlédnout zde a zde.
Zdravím Vás po čtyřech týdnech ve Vyškově a přemýšlím, kde začít... z pohledu ženy, mám za sebou zvláštní zážitek.
O víkendu jsem se chystala do víru velkoměsta a zjistila, že rifle mi nejdou natáhnout přes lýtka a stehna, na kabelku jsem rozpačitě hleděla snad dvě minuty a přemýšlela, co do ní dám (u velké polní ten problém nemám :D ) a že je to zbytečnost, no a v lodičkách na desetimetrové cestě k autu jsem třikrát zakopla.
Čtvrtý týden začal velice zajímavě, překážkovou dráhou. Všem ženám z první čety se prý povedlo překonat 2m vysokou zeď. Protože jsou tam dvě vzrůstově menší, hluboce smekám.
Foto: Překážková dráha
U nás to bylo horší a i já tu zeď nedala. Jen mě to utvrdilo v tom, že rezervy v silovce budu dohánět už po základním výcviku. Když není síla, pomůže technika, ale na tu nebyl čas. Tímto děkuji instruktorům, kteří nám galantně pomáhali a i těm, kteří nás u toho fotili. Musí to být nádherné fotky :D Tip nejen pro holky – pozvěte na pivo hasiče, ti to mají v malíku :D
Na památku máme místo kérek na předloktí nádherné žlutomodrofialové obrazce. Vypadáme, jako bychom „na něčem jely", teď nám instruktoři při našich občasných záchvatech smíchu těžko uvěří, že jsme „čisté" :D Tady nám mnohým došlo, že nejvíc je to o hlavě a pořád je na čem pracovat.
Další dny byly o přesunech, taktice a pořadovce. Ta byla vždy na závěr dne, tak jsme se, znaveni, zajímavě motali. Musím ale všechny pochválit, (přestože pořád remcám a mnohé tím irituji), je to mnohem a mnohem lepší než před týdnem :D
Taktika musí nadchnout snad každého. Je však fyzicky náročná. Pro mě osobně, při stahování se loupáním či oponou do kopce, se zvednutou zbraní v silné ruce... další věc, na které se bude pracovat -sprinty- nejlépe se zátěží.
Moc mě bavilo kopání okopu pro ležícího střelce, v částečně jílovité půdě s kameny a kořeny keřů, kde jsem měla pozici. Na to mám trénink ze zahrady. Jela jsem s Krtečkovým rýčkem přesně jeho stylem. A hlínu našla ještě večer v prádle. I kolegyňce se dařilo. Ta třetí vyfasovala snad nejhorší flek a moc se nadřela. Navíc jí od rána nebylo dobře, už při ranním přesunu a čekání v kruhovce. Sláva „růžovým lentilkám".
Je neuvěřitelné, jaké hlouposti se člověku honí hlavou, když už nemůže. Třeba při běhu do dlouhého kopce, plně naložená, jsem si jen rezignovaně povzdechla "no jó, mládí vpřed". Těch, někdy i dvacet let rozdílu mezi mnou a borci, musí být někde vidět. A říkám si, že jsem měla běhat víc. Je to tu hodně o běhání. Ne o lehkém ranním výklusu, tak případně přehodnoťte trénink.
Cesty zpět na kasu jsou též interesantní. Padla věta, že záhy poznáme, proč si máme dát kolenní chrániče ke kotníkům, poznala jsem to po 300 metrech běhu. Nedržící suchý zip se zaháknul k druhé noze a já sebou flákla. Jsem ráda za blembák na hlavě, zápěstí je cajk, jen to už zhmožděné koleno ne. A přišla jsem o taktiku a brodění na druhý den. Děkuji instruktorovi, který to se mnou vzadu odfuněl až k baráku, když funí dva, jde to líp a bolest je snesitelnější, pokud se daří došlapovat pořád stejně.
Mám tušení, že na pondělním komplexáku brod proběhne zas, tak o něj snad nepřijdu. Šlo info, že možná bude i ohňová dráha. Myslím, že příští „týdenní hlášení" bude ještě zajímavější :D
Blíží se závěrečné testy, praktické zkoušky a střelecká. Některým z nás to nepřidává na klidu, protože na učení moc času nebylo. Nejednoho napadne, že po 4 týdnech záhulu to podělat u zkoušek, by byla škoda.
Borkyně a borci, všem nám držím pěsti. Myslím, že nás odešlo méně, než se očekávalo, snad už projdeme komplet všichni! Také touto cestou přeji našemu zraněnému vojínovi co nejrychlejší a úplné uzdravení.
Ale pořád je zde i krapet času na legraci či romantiku. Když máte na louce 10 minut volna po jídle, pozorujete mráčky, motýly a všechno možný. Dlouho to nevydrží, protože jsme veselé kopy. A říkáme si, že na povel „vztyk" nebudeme reagovat, jsme přece maskovaní a nenajdou nás :D anebo jsme umřeli po požití UOO (univerzální oranžová omáčka - zde jsme si nebyli jisti, jestli ji máme za ty 4 týdny počtvrté či popáté).
Kolegyňka začala popisovat mužům, jak se z nás stávají chlapi. Pliváme, některé „hrubě klejeme", sílí nám nohy a ruce, ztrácíme objem v jisté části hrudi, začínáme „mít koule" a už chybí jen malý detail :D Kolega podotkl, že kousek v Brně je plastická chirurgie :D
Takže, zde máte, ženy a dívky, stručné shrnutí, co to tu s Vámi udělá. Ale je to krásný a stojí to za to :D Prchám se učit, ať Vám příští týden můžu psát zvesela a ne se smutně loučit.
