Vlajky vlají na tramvaji: "Mír!" volají. Kdepak! Vlají špatně a ke všemu jen kvůli hokeji
Kdysi napsal na facebook AČR jeden řadový voják, jak by měl naložit s vlajkou z rukávu služební košile, kterou se již chystá vyhodit. Koho by napadlo, že někdo může mít k vlaječce jen půl třetího centimetru dlouhé takový vztah. Ale pojďme se podívat na zoubek druhé straně mince, protože na "nevztah" vůči naší vlajce narážíme v dosti kuriózních podobách mnohem častěji - tady je TOP 5...
Foto: Někdo má k naší vlajce hlubokou úctu, někomu na ní nezáleží
1. Jak vypěstovat odpor k vyvěšení vlajky
Vyvěsit naši vlajku ve státní svátek je pro řadového občana přežitek s negativní konotací - po dlouhou dobu se vedle ní musela v okně skvět současně sovětská, na což dohlížela domovní důvěrnice. Absence vlaječek, zejména té rudé, se mohla klidně promítnou do vašeho kádrového posudku. (Kdo už nepamatuje, je to jeden ze silných motivů ve filmu Kojla.) Tato čtyřicetiletá totalitní masáž nebyla přebita ani pamětníky na dobu první republiky, kdy se vyvěšovalo dobrovolně a hrdě, ale ani těmi, kdo cinkali klíči a "vybojovali" nám svobodu v devětaosmdesátém - tu svobodu, díky níž se vlajka vyvěsit ve státní svátek nemusí.
2. Jak vyvolat zmatek ve věšení vlajky
Nicméně, radnice a všelijaké státní úřady tak stále činí, takže sváteční den se přeci jen pozná, vždyť se vlaječky třepotají i na autobusech a tramvajích. Nakonec je člověk i tak nějak hrdý, když to kolem sebe vidí, ovšem jen do chvíle, kdy se formalistický přístup institucí nezvrhne do nesprávného otočení vlajky svisle. A vůbec nejde o výjimky, snadno si vygooglujte dokonce krajské úřady a radnice velkých měst, kde se s tím nemažou. Kdo ví, třeba se to už ve školách nevyučuje. (A jedna trpká vzpomínka na ministerstvo obrany - přednáška protokolistů, téma svislé vlajky, kázáno opačně, vznesena připomínka, udusána dalšími posluchači v omylu a až po zorientování protokolistů omluva a uvedení na pravou míru - tj. červená na pravou stranu.)
3. Jak zprofanovat použití vlajky jako takové
Bodejď by pak všechny ty obchodní řetězce sázející na naše národovectví pracovaly s naším základním symbolem správně. Za to mají tu drzost vymlouvat se, že se praporem pouze inspirovaly. Tak je to, nebo není hra na národní cítění? (Také jejich letáky rovnou mačkáte?) Bylo by zajímavé sledovat reakci Francouzů nebo Němců, kdyby se naopak u nich působící česká firma jejich národním symbolem inspirovala a kreativně jej dehonestovala. Nenechte se ale unést vlnou idiocie cizáků, ty kampaně jim patrně uchystali a schválili tuzemští grafici a marketingoví ředitelé (je to klidne možné, viz předchozí bod).
4. Jak spojit vlajku s národní hrdostí - ale jen ve sportu
Ještě že na zrcátka aut se vlajka natahuje v horizontální poloze, což si snad nikdo nesplete (ale přijde to taky...). Česká vlajka ovšem na silnicích netřepotá hrdě kvůli státním svátkům, to jen došlo k jejich časovému překrytí s hokejovým mistrovstvím. Možná jste zaznamenali, když Vladimír Růžička vypustil
před šampionátem, že se s nároďákem budou snažit, aby národ mohl být zase jednou hrdý. Kdyby dala Růžovi třeba manželka vojáka v misi facana, tak by nebylo divu (ono by tedy nebylo divu, kdyby mu dal jakýkoli slušný člověk ránu, ne za výkon manšaftu, ale za to úplatkářství nebo za tenhle dementní výrok).
5. Jak deklasovat vlajku na stadiónovou proprietu
Zas na druhou stranu, on ten český člověk bohužel takový je, že se hrdě bije v prsa, když to za něj hodí Špotáková nebo odbruslí Jágr. Ostatně na tom ani není nic špatného, jen a právě to, že by býval tento národ dosahoval většího rozkvětu, kdyby byl hrdý i jindy. Zase jsme u toho - všichni ti sportovní fandové mají doma vlajky, ale nosí je jen na stadióny. A tak trochu je u toho navíc mrví, totiž opatřeny místopisnými nápisy. Jde o světově unikátní příklad snoubení národního ducha a lokálního patriotismu. Všimli jste si snad, že by na jakýchkoli jiných vlajkách byla dopsána města? A všimli jste si, že vůbec jiné národy vlajkami ve sportovních svatostáncích šetří?
Bylo nebylo... a jak bude, je v našich rukách
Ad. bod 1 - čo bolo, to bolo. Proč neudělat tlustou čáru za povinným vyvěšováním dvou vlajek, přičemž ta prvá patřila zprvu osvoboditelům, pak okupantům? Historicky vzato (a jak jinak to také brát?) právě toho 8./resp. 9. května většinu našeho území osvobodila Rudá armáda. V tento svátek patří jejímu praporu čestné místo na stožárech (když už ne v oknech)stejně, jako v západních Čechách vítr třepotá vlajkou americkou. A že jich tam je!
Ad. bod 2 - jak se upíná vlajka, to je věc výchovy a vzdělání. Těžko říci, jak na to dnes dbají školy, zvláště najdou-li se mezi nimi jistě takové, které to popletou. Ale je to věc také rodičů. Kdyby věšeli vlajky do oken a vůbec s nimi zacházeli slušně, děti by se to naučily také.
Ad. bod 3 - není pochyb o tom, že ony supermarkety obdržely vlnu stížností. Snad by nebylo od věci zahlcovat je dál, ať e-maily nebo stížnostmi přímo na prodejnách. Když to zákazníka štve, neměl by mlčet. Vlastně by tam neměl nejlépe ani nakupovat. Když už se někdo chce ládovat šunty nebo vepřem, kterého vykrmili v Polsku, převezli do Německa na porážku a u nás ho pak zabalili do ochranné atmosféry (takže po 12 hodinách od otevření zapáchá), nemusí se snad ještě nechat lakovat reklamou na vlast s vlajkou naruby.
Ad. body 4 a 5 - Je poněkud smutné zúžit reprezentaci národa na sportovní klání. Reklama to je, to ano - vždyť to konečně došlo i nám-pořadatelům aktuálního mistrovství, když po vzoru olympiád proběhl zahajovací ceremoniál s upoutávkou na turistické cíle naší domoviny. Ale opravdu věříte tomu, že když přestřílíme Rusáky, bude to pro ně pokoření v odvetě za rok 68? (OK, Jádr to tak celou kariéru bere, což mu ale nějak nebránilo dělat tu kariéru i v KHL.) A když bychom to vrátili Švédům, tak za třicetiletou válku? Němci dominují EU, ale na ledě je pořád ještě máme v hrsti? Jestli je toto vaše nezlomná víra, budiž zachována, ale proboha, tak si na ten stadion noste dvě plachty - vlajku a obecní prapor zvlášť.
A jak to dopadlo s tím vojákem a vlaječkou z rukávu opotřebené košile? Poctivě ji odpáral a zaslal na ministerstvo. Asi ani netuší, že skončila i s jeho přiloženým vzkazem zarámovaná. Není jaksi vlajka jako "vlajka" - ten kus látky totiž definuje právě a jen to, jak s ním zacházíme. Při vší úctě k našim sportovcům
- ta rukávová vlaječka vojáka, který ji před vyhozením košile odpáral, má tisíckrát vyšší hodnotu než metrový hadr počmáraný autogramy celého nároďáku.
