Ohlédnutí za Bahny: Ráno kropila cisterna, odpoledne mraky. Co budoucnost?
Nadace pozemního vojska AČR ani po třicáté nic nepodcenila, a tak ráno pokropila tankodrom, na němž se pak prohání těžká vojenská technika domácí i zahraniční provenience a rovněž data výroby napříč stoletým obdobím. Odpolední déšť, se kterým předpovědi nepočítaly, ale zaskočil nejednoho diváka, takže se velkolepá přehlídka vylidňovala už dvě hodiny před koncem programu.
Akce začala tradičně – přeletem letounů a vrtulníků. Ty se pak předvedly ještě několikrát, včetně ukázky policie. Bohužel, jejich divácky atraktivní využití v taktických ukázkách nepotěšilo stánkaře – vzdušné víry nadzvedly a rozlámaly stánky ve spodní části areálu, mimo jiné s modely vojenské techniky a také Spolku VLČÍ MÁKY. Hlavní je, že se nikomu nic nestalo.
Ve stejnou chvíli se rozpoutal déšť a odliv návštěvníků zamrzel asi všechny. Bylo logické, že když už hlavní ukázky proběhly, lidé dali přednost dřívějšímu odchodu, než aby snášeli vlhko a chlad. To ale neplatilo paušálně, dost možná patnáct tisíc diváků se odradit nenechalo a vytrvalo.
Ale to jsme skočili od startu akce až k jejímu závěru. Je třeba vyzdvihnout hlavní ukázky, které se velice povedly, ať už šlo o armádní nebo historické. Zvláště připomínka napadaní Polska v roce 1939 byla zpracována s pečlivostí pro detail a připomněla i utrpení tehdejších civilistů, kteří byli masově vyháněni z domovů. Neméně atraktivní byla ukázka bojů o Dukelský průsmyk.
Předváděcí jízdy moderní techniky, zejména potenciálních nových BVP, už měly nižší sledovanost právě kvůli dešti. Celkově se do všech možných ukázek zapojilo asi 1400 vojáků, policistů, hasičů a členů klubů vojenské historie.
Zdá se, že ubylo komerčních prodejců (návštěvníci především marně hledali obří stany Excalibur s výprodejem vojenských zásob, kde se dříve každoročně tvořily největší fronty nejen před pokladnou, ale už před vstupem). Ačkoli pořizování suvenýrů určitě nemá být cílem návštěvy takovéto akce, těžko všem těm vojenským fandům upírat zájem koupit si něco na památku.
Byla to výroční 30. Bahna a byla standardní. V tom smyslu, že organizátoři vše zvládli, ale chce se říci, že až rutinně. Nějaké překvapení nad rámec se nekonalo. A otázkou je, zda má tato akce ještě kam růst.
Osobní dovětek k budoucnosti akce
Jezdím na Bahna posledních osm let, za tu dobu jsou vždy stejná. Jezdila jsem tam se stánkem Ministerstva obrany, pak jako návštěvník, poslední dva roky se stánkem Spolku VLČÍ MÁKY (za což jsme moc rádi). Ale nevím, zda by se mi na ně chtělo v pozici diváka každoročně. Protože jakkoli se témata dynamických ukázek liší, je vše ostatní stále stejné. Rozmístění techniky, na některou koukáte, v jiné se s ochotnou a milou pomocí vojáků a členů KVH můžete prolézt, stánkaři a jejich sortiment (pokud tedy jako letos neprořídnou) také stejné…
Návštěvnické jádro bude vesměs to samé a může to ty rodiny donekonečna bavit? Napadá mě, že by pomohlo přeskládání „zón“, jako když supermarket čas od času přeskládá regály. Hlavně ale – jak to dnes dělají četná muzea, hrady a další instituce – přidat na interaktivitě, vtáhnout návštěvníky „do děje“.
Už v roce 2005 uspořádala Praha 6 akci Dejvická demarkační, kterou dosud považuji za svého druhu geniální – rozdělila místo konání do zón podle armád, umístila tam danou techniku a vojáky, ale také stylizovala menu stánků s občerstvením, suvenýry… Člověk tam vešel a ocitl se v tom či onom „světě“.
Praze 6 na to tehdy stačila jedna dlouhá ulice, prostor Bahen, všichni ti vystavovatelé a partneři, zkušení organizátoři, by mohli takto vytvořit celou škálu „světů“ – živé a návštěvníky žité muzeum pod širým nebem. V takových zónách by mohly v pravidelných intervalech probíhat krátké a jednoduché statické ukázky, workshopy, video projekce…
I kdyby se mnou vážený čtenář a návštěvník Bahen nesouhlasil v předestřené vizi, jistě se shodneme, že tahle akce si zaslouží další dekády své existence, ale bez nějakých novinek to nepůjde…
Za Spolek VLČÍ MÁKY napsala Miroslava Pašková, předsedkyně
Foto: Michal Stuchlík
