Letecká záchranná služba v ČR (díl 2): Pohledem ekonoma
Diskuse o fungování letecké záchranky v České republice se cyklicky vrací. Je v něm totiž řada podivností. Otázka zní, zda má takovou službu zabezpečit stát nebo soukromník. Myslíme si, že správně je první možnost a nyní nabídneme ekonomické zarámování této úvahy.
Základním faktorem je, že Česká republika si, jak se sluší na moderní a sofistikovanou společnost, definovala, do jakého času je ochotna poskytnout první pomoc všem lidem v tísni. A to je 15 minut, samozřejmě pokud je to technicky možné. Tento postoj státu generuje mimo jiné poptávku po službě LZS.
Foto: Zásah LZS AČR (zdroj: FLICKR MO)
Tudíž a jenže - jediným kupcem poptávajícím tuto službu je stát – z toho plyne tržní dysfunkce nazývající se monopson. Jediný zdroj peněz v tomto segmentu trhu jsou peníze státní. Jsou to peníze daňových poplatníků, které jsou na základě smluv přerozdělovány jako transfery k jednotlivým subjektům – jednotlivým provozovatelům LZS. Z deseti stanovišť celých osm provozují soukromé služby, a sice jen dvě (DSA, Alfa-Helicopter), a tak nemůže být řeč ani o konkurenčním prostředí.
Transfery státních financí v podobě výdajů na provoz Armády ČR a Policie ČR, konkrétně položky na nákup a provoz letecké techniky, jsou ve své podstatě výdaje mandatorní, byť jsou označeny jako provozní výdaje. Nákupem letecké techniky jsme dospěli k bodu, kdy je efektivní a účelné tuto techniku provozovat a využít ji pro co nejširší spektrum úkolů i ve veřejném sektoru – včetně LZS. To se ale neděje a odstavením již nakoupených strojů od úkolů, které jsou schopny plnit, dochází k popření důvodu jejich nákupu.
Foto: Zásah LZS AČR (zdroj: FLICKR MO)
Je nezbytné vzít na vědomí, že samotná existence armády a policie přináší navíc mnoho pozitivních externalit, ze kterých čerpají i civilní LZS. Ostatně v dalším dílu se zaměříme na přípravu a odměňování pilotů, které se pímo nabízí, neboť soukromé služby těží z personálu, kterým jim vyškolila armáda a policie.
Jelikož tyto složky ale plní širší spektrum úkolů než LZS, čímž jsou dány parametry nakupované techniky, je logické, aby jejich cena byla vyšší, než u civilních vrtulníků, sic speciálně upravených pro LZS. Také jsou vyšší provozní náklady. Není možno na první pohled jednoznačně prokázat, zda v komplexu úkolů, které resort obrany a vnitra plní, je pořízení či provoz této techniky drahý či nikoli, a srovnávat provoz vojenských či policejních speciálů s civilní LZS je nevhodné. Jenže děje se tak (lobby).
Co porovnat lze, je stav vycvičenosti posádek vrtulníků. Vycvičenost pilotů policie a armády je na podstatně vyšší úrovni, než má civilní LZS. Pravda, tyto piloty pak často po odchodu do civilu firmy DSA a Alfa-helicopter přejímají. Šetří tím přeci na výcviku, který už dříve zaplatil stát.
Velmi často se setkáváme s tvrzením civilních provozovatelů, že jejich model je ekonomicky výhodnější a že mnohem efektivněji využijí přidělené prostředky, než státní provozovatel. Ovšem je to čistě finanční srovnání – srovnání celkových nákladů s celkovým počtem letových hodin. Jaksi se zapomíná na spektrum plněných úkolů.
Foto: Zásah LZS AČR (zdroj: FLICKR MO)
Navíc, civilní provozovatelé se v rámci těchto srovnání nehlásí k jiným, totiž skrytým, nákladům. Hlubší pohled na celou problematiku může přinést velmi zajímavé informace a ty mohou tyto tvrzení minimálně oslabit, možná i zcela vyvrátit.
Financování státních provozovatelů je skryto v balíku tzv. provozních výdajů v jednotlivých resortech. V balíku jednotlivých transferů pro jednotlivé kapitoly ministerstev jsou skryty i výdaje na provoz letecké techniky. Státní organizace, konkrétně PČR a AČR, tyto prostředky používají i pro své letové služby. Tedy je spotřebovávají a jedno jak. Buď na výcvik nebo ve prospěch veřejného sektoru. Dokud se neválčí, tak se cvičí.
Jedním z důsledků čerpání těchto zdrojů je výsledná vycvičenost pilotů jak policejních, tak armádních. Je to jedna z veličin, která, ač se to na první pohled nezdá, má zásadní vliv na financování LZS v České republice. Zdali výslednou vycvičenost armády a policie chceme využít či nikoli, je pouze na nás.
V příštím díle se proto zaměříme na výcvik pilotů a jejich odměňování.
