Menšiny a jejich úloha v bezpečnostní politice: Věřící a migranti (díl 2) | OzbrojeneSlozky.cz

Úsilí jednotlivých menšin je rozmanité a vychází z jejich cílů a podmínek prostředí…

Náboženské menšiny

Česká Republika podle Základní listiny práv a svobod umožňuje vyznání jakékoliv víry bez omezení, neexistuje zde žádné státní náboženství. Stát registruje prostřednictvím Ministerstva kultury téměř 40 náboženských společností a církví. To však také značí i další menšinové komunity.

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2011 je 44,7% populace s nezjištěným nebo neuvedeným vyznáním. Dále 34,5% občanů ČR uvedlo, že jsou bez vyznání. Z toho vyplývá, že 20,8% populace je věřících, z čehož zhruba polovina, tj. 10,4% všech občanů, se hlásí k římsko-katolické církvi. Ostatní křesťanské proudy disponují silou věřících o počtu cca. 1,5% populace. Můžeme tedy dovodit, že většinová česká společnost kombinuje agnostiky (nepoznali ještě boha), ateisty (odmítají každého boha) a křesťany.

Proto můžeme předpokládat, že vyznání antagonistické (s protichůdnými hodnotami) vůči ateistům a křesťanům budou podkladem pro budoucí konflikty ve společnosti. Takovým náboženstvím je například islám. Podle Koránu nejsou křesťané rovnocenní muslimům a přítomnost ateistů je pro ně urážkou jejich boha. Proto pronikání muslimů a jejich víry na naše území může významně ohrožovat hodnoty a ve vystupňovaných případech i existenci české společnosti.

Foto: Muslimové ve Francii mají jasno co je pro ně nejlepší (zdroj: ARABIANBUSINESS.COM)

Na území výzkumu Evropského barometru z roku 2005 vydaného Evropskou komisí převládá na území EU počet věřících v jediného boha (52%), lidí věřících v nějakou vyšší entitu (27%), ateistů (18%) a 3% neuvedlo žádnou informaci. Zpráva však neuvádí jednotlivé náboženské proudy, takže není možné přesně určit, kolik máme v EU křesťanů, židů a muslimů.

Muslimové v Evropě (zdroj: IHNED.CZ)

Patří-li většina evropské společnosti k nějaké víře, pak jakýkoliv konflikt s náboženským podtextem ponese významný náboj rozpolcenosti a můžeme očekávat i ozbrojený střet.

Ilegální menšiny

Dalším menšino-tvorným faktorem je migrace obyvatel. Jen za rok 2013 na území EU ilegálně přicestovalo zhruba 160 tisíc lidí a to nejvíce ze zemí jako jsou Eritrea, Sýrie a Albánie. Hlavní migrační trasy vedou přes Španělsko (západní středomořská cesta), Itálii (centrální středomořská cesta) a Balkán (východní středomořská cesta z Turecka do Řecka a Bulharska).

Tito běženci bez oficiálního uznání hostujících států jsou vykořeněni ze společností a jsou často významnými nositeli i oběťmi sociálně nežádoucích jevů, jako jsou pašování lidí, drog a zbraní, organizovaný zločin a i terorismus. Tito lidé nejsou zjevnou zátěží pro sociální systém států EU, ale podporují jejich šedou ekonomiku, jsou mimo hranici měřitelnosti kvality populace a tvoří hodnotově odlišné minority.

 
Schematická mapka dynamiky migračních proudů platná pro rok 2013 Zdroj: FRONTEX.EUROPA.EU)  

Kam kráčí menšiny?

Úsilí jednotlivých menšin je rozmanité a vychází z jejich cílů a podmínek prostředí. Jednou z cest rozvoje je „kolonizace“ nového či ztraceného území, kde je cílem stát se většinou a uchopit politickou nebo ekonomickou moc do svých rukou a podle svých pravidel. Další cestou směřování menšiny může být zlepšení vlastních sociálních podmínek této populace, byť na úkor většiny. V neposlední řadě pak může být cílem rozvoje menšinového společenství jen tolerance a klidné soužití s většinou.

Tohle není IS - to je IRA - jeden by na masakry mezi katolíky a protestanty v Severním Irsku skoro zapomněl
(zdroj: PILR.BLOGS.LAW.PACE.EDU)

Jako příklad menšiny usilující o kolonizaci lze uvést muslimské snahy o islamizaci Evropy a znovuzískání ztracených území. Důkazem je mapa IS (Islámský stát v Iráku a Levantě) s muslimskou Evropou dělenou do chalífátů, tj. správních celků na úrovni feudálního království.

Mapa znázorňující území, která mají islamisté z IS v plánu dobýt a spojit do islámského chalífátu (zdroj: TWITTER.COM)

Zlepšení sociálních podmínek prostřednictvím působení menšiny lze demonstrovat pomocí trans-nacionální migrace a vazeb. To znamená, že menšinová diaspora si slibuje zlepšení života své rodiny na novém území a přesto udržuje vazby se svou původní společností, kterou zároveň finančně podporuje. Jako příklad slouží Filipínci v Kuvajtu, Ghaňané v Evropě nebo Mexičané v USA. Nejde o klasické pendlery, jakými jsou Češi v německém a rakouském pohraničí.

Jde o lidi, kteří si udržují své pevné pouto v novém státě i v zemi původu a mají zájem na prosperitě obou lokací. Mnohdy se vrací do země původu na zasloužený odpočinek. Proto je u nich asimilace s většinou téměř nemožná. Za zmínku stojí, že právě finance z trans-nacionální migrace tvoří druhý největší zdroj příjmů v mnoha rozvojových zemích.

Velmi ožehavou a politicky nekorektní kapitolou je i pouhé uvedení mechanizmu soužití sociálně parazitujícího společenství. Taková komunita se snaží zpravidla získat morálně neoprávněné finanční prostředky zneužívajíc sociální sítě většinové společnosti.

Než začneme obviňovat jiné, zameťme si před vlastním prahem a pohleďme na lidi s českým pasem na příklad ve Velké Británii. Po několikatýdenní evidenci na českém úřadu práce lze u takových nezaměstnaných jedinců změnit jejich působiště na britské, zaevidovat se na britském úřadu práce s korespondenční adresou tamtéž a inkasovat sociální dávky, byť dotyčný bydlí stále doma v ČR. To je také důsledek Schengenských dohod. Takový způsob parazitismu je trestuhodný a musí být vymýcen!

Foto: Největší tuzemská vietnamská tržnice má i podnikové hasiče - vietnamské (zdroj: POZARY.CZ)

Tolerance a klidné soužití s většinou jsou pak cílem mnoha menšinových komunit. Lze uvést klidné soužití Vietnamců s Čechy, byť jde o příslušníky různých civilizací s jiným jazykem, etnickým původem, náboženstvím i tradicemi.