Úloha armády ve společnosti: Vnitřní soudržnost společnosti | OzbrojeneSlozky.cz

Udržení a sjednocování žebříčku morálních hodnot a pravidel je dalším úkolem prvků tvrdé síly. Ideální příležitostí je konskripční armáda, do které vstoupí každý trochu zdravý občan státu.

Zde se pak všechny vrstvy společnosti v raném a hodnoty absorbujícím věku setkají v jedné jednotce při plnění stejných úkolů. Dochází tak ke sjednocování zájmů ve společnosti. Jakákoliv jiná situace neposkytuje tuto příležitost.

Policie, jakož profesionální armáda je pak sborem ryze dobrovolných profesionálů, tj. je pouze menší podmnožinou společnosti. Zde se nachází riziko disociace armády, policie od zbytku společnosti. A zejména v profesionální armádě je tato hodnotová disociace, toto rozštěpení hodnot ve společnosti, nejvíce pozorovatelná.

V poslední dekádě má Česká republika plně dobrovolnou armádu s velmi tvrdými vstupními limity. Stává se do jisté míry jakýmsi elitním klubem lidí, kteří na rozkaz plní úkoly hájící zájmy státu, byť se s nimi většina společnosti nemusí identifikovat.

Foto: Profesionální armáda se stává elitní klubem (zdroj: ARMY.CZ)

A tak můžeme pozorovat, jak se morálně hodnotová výbava vojáků přibližuje k ostatním aliančním armádám a jak zbytek společnosti úspěšně spěje ke konzumnímu životu bez jakýchkoliv obav o svou bezpečnost a bez vědomí svých závazků.

Tato bezstarostnost jde natolik daleko, že civilní společnost v ČR není schopna vnímat Armádu ČR jako svou vlastní a pod pojmem „armáda NATO“ si představuje vojska států jiných než Armádu ČR. Pokračovat v dalším odvozování, že v NATO je celá přistoupivší republika i s celou státní správou a společností, je zcela zbytečné.

Proto lze zcela jasně deklarovat, že pro rozvoj morálních hodnot občanů ČR, byla profesionalizace jejich armády naprosto špatným krokem a sekundárně vede k oslabení akceschopnosti NATO jako celku.

Foto: Vojenská přísaha - dnes již slib pouze vojenských profesionálů (zdroj: ARMY.CZ)

Chce-li vládce posilovat kýžený žebříček hodnot, může do klíčových pozic dosadit odborníky se zkušeností s hájením zájmů státu a společnosti. A to nejsou jen vojáci a policisté, ale i diplomaté a v neposlední řadě také pracovníci nevládních organizací.

Důležitým požadavkem je aktivita podporující požadovaný žebříček hodnot a odbornost. Bez těchto dvou požadavků můžeme dostat buď dobře hodnotově vybaveného laika, jenž napáchá více škody, než užitku, anebo bezpáteřního úředníka měnícího morální hodnoty na požádání (po dalších volbách).

Praktická realizace je však ošemetná, jelikož každý věří jen těm, kteří museli odolávat podobné krizi. Například v první československé republice byla citelná soudržnost vojenských legionářů, zejména těch z ruského tažení. Proto je vhodné bránit tvorbě zájmových skupin a nepotismu. Oba fenomény vedou k nižší kvalitě práce jakéhokoliv celku.

K problematice profesionální armády…                          

Z hlediska společnosti, která nechce být obtěžována svými závazky v oblasti bezpečnosti, je velmi pohodlné dávat pár procent hrubého domácího produktu na své silové složky, z toho procento na armádu. Ano, profesionální armáda funguje jako nakoupená služba. Jakýsi outsourcing bezpečnosti pro společnost. Ale morální hodnoty jednotlivých celků se rozcházejí.

Foto: Poslední čeští povolanci nastoupili v roce 2004 (zdroj: ARMY.CZ)

Ve státě s profesionální armádou jednoznačně chybí identifikace společnosti se svou zodpovědností za bezpečnost země. Navíc ohrožujeme i svou bezpečnost. Pokud výstavba nového akceschopného silového prvku trvá až 5 let, představme si přechod do mobilizovaného stavu státu.

V dnešní době bleskových asymetrických válek, kdy vlastní bojové operace trvají dny a dlouhé maximálně týdny, žádný stát nemůže počítat s pětiletou aktivační lhůtou. Vojáky musíte naučit jejich činnosti nejlépe drillovými technikami, vystrojit je, vyzbrojit je, secvičit je, a to tak že rychle a v co nejvyšším počtu. Na to dnes již ČR není připravená a zde je republika v potenciálním nebezpečí.

Konskripční armáda jako odraz tvorby a posunu hodnot ve společnosti samotnou společnost obohacuje o svůj rozměr zodpovědnosti, sounáležitosti a vlastenectví. Dnešní patriot je považován za podivína, v horším případě za terč posměchu.

Kdo mi nevěří, ať si oblékne současnou armádní uniformu (v army shopech je jich více než v armádních skladech) a projde se po nějakém městě. Voják najednou není vnímán jako součást společnosti.

Foto: Vojáci na ZVS spojovali armádu s veřejností - na přísahu mířily davy lidí (zdroj: NATOAKTUAL.CZ)

V konskripční armádě je to jiné. Voják je vždy kluk ze sousedství, který dospěl do jistého věku a plní si svou povinnost, na kterou nadává, ale za kterou je v budoucnu vděčný, protože se naučí nutnosti sebeobrany, zodpovědnosti, dovzdělá se, o jiných výchovných zážitcích nemluvě.

Co myslíte, svobodně a kriticky uvažující čtenáři, je lepší mít plně profesionální armádu nebo armádu se základní vojenskou službou? Co je lepší pro stát? Co je lepší pro společnost? A pro řadového občana? Popřemýšlejte a dejte nám vědět!

…

Pokračování vždy v úterý a v pátek na www.ozbrojeneslozky.cz