Menšiny a jejich úloha v bezpečnostní politice: Zakázané nástroje zacházení s menšinami v bezpečnostní politice (díl 6) | OzbrojeneSlozky.cz

Z historie jsou známy způsoby chování většiny k menšině nebo menšinám, které vedly k početnímu snížení či naprosté eliminaci menšiny na daném území cestou vraždění obyvatel. Tyto genocidy, masakry, exterminace či etnické čistky jsou zakázané! Osobně nasadím svůj život proti tomu, kdo by se jich chtěl dopustit. Jde o velmi závažné téma přesahující generace a škodící zdravému rozvoji společnosti.

Násilná strana si slibuje od tohoto způsobu (likvidace menšiny) vyřešení menšinových konfliktů. Dále příslušný vládce směřuje své úsilí ke sjednocení hodnot na svém území a zvýšení podpory (sympatie nebo volební preference) většinového obyvatelstva. Z pohledu morálně selhávajícího vládce jde o tzv. sebeobětování se ve prospěch dalších generací.

Ano, likvidací menšiny je odstraněn i nesoulad mezi většinovým obyvatelstvem a minoritou. Ano, hodnoty státu jsou více sjednocené, chování populace je předvídatelnější. Ano, daný vládce je považován za hrdinu, ať již veřejně či v soukromí.

Ale cena, kterou za takové chování musí daná společnost zaplatit v dalších generacích je neúměrně vysoká. Uveďme si historické příklady… Holocaust způsobil vyvraždění cca 6 miliónů Židů. Ani ve čtvrté poválečné generaci se Němcům nedaří změnit vnímání celého světa, byť dnešní německá společnost je někdy až příliš mírumilovná. Očekávám, že ztráta softpower Německa potrvá do dalšího velkého konfliktu, kdy se konečně mohou projevit pozitivní celospolečenské změny, jež se u německého obyvatelstva uplatnily.

Foto: Nacisté se pokusili vyhladit celý jeden světový národ
(zdroj: HOLOCAUSTEDUCATIONBLOG.WORDPRESS.COM) 

Sekundárním jevem je umožnění razantnější izraelské politiky, protože celý tehdejší vyspělý svět nezasáhl, když vešly v platnost norimberské dekrety diskriminující židovskou populaci. A upřímně, žádný voják by dobrovolně nechtěl bránit tak obtížně ubránitelné území, jakým je současný Izrael. Ten je navíc obklopen ze všech stran jinou civilizací a okolní státy ještě neuznaly jeho existenci! Tedy, dokud izraelská bezpečnostní politika nespustí etnické čistky, bude mít konání Izraele vždy vysokou míru sympatií.

Vyvraždění cca 2 miliónů Arménů tureckými vojáky v roce 1915. Turecká administrativa dlouho tento fakt popírala, byť poslední turecký premiér a nový prezident Erdoğan vyjádřil soustrast žijícím potomkům. Vyhnul se však pojmenování jevu, jímž byl masakr nebo genocida. Poutavý je však i důvod, proč jednotlivé parlamenty v roce 2010 přijímaly rezoluci odsuzující tuto století starou tragédii.

Proč až nyní? Proč ne již po první světové válce, kdy musela být známa základní fakta? Domnívám se, že šlo o odrazení Turecka od ambic stát se členem EU a dokázat tomuto státu, že jeho hodnoty se od evropských liší. Účel splnil očekávání. Dnes Turecko o členství do EU neusiluje.

Co ale říká Huntington ve svém Střetu civilizací? Turecká společnost je vnitřně rozdělená. Pokud se nepřikloní k evropským hodnotám, pak je jeho druhou alternativou stát se hegemonem islámské civilizace. A vzhledem k antagonismu islámských hodnot vůči evropsko-křesťanským,  vysoké akceschopnosti a velikosti turecké armády se domnívám, že tureckou armádu již nezastavíme u Vídně jako v roce 1683, ale možná jí uvidíme připravovat se k dalšímu nádechu až u průlivu La Manche. Proto je důležité mít Turecko jako svého spojence (například v NATO), nikoliv nepřítele. Spojenectví Turecka posiluje bezpečnost Česka.

Etnické čistky na území bývalé Jugoslávie. Kdo byli účastníci konfliktu? Existovaly zde dvě třecí linie. Národnostní a náboženská. Národnostní spor se vedl mezi Srby a Chorvaty, náboženský mezi muslimy a křesťany, katolíky na straně chorvatské a pravoslavných na straně srbské. To nám celkem tvoří 4 odlišitelné skupiny.

Mezi jednotlivými frakcemi muslimů však nebylo rozkolu, protože byli menšinou. Proto se nakonec vytvořily tři válčící strany, katolické Chorvatsko na severu, pravoslavné Srbsko na jihu a muslimské obyvatelstvo (původem mix chorvatů, srbů a albánců) nazývané Bosňáci na západní straně. A protože se jednotlivé státní celky Jugoslávie rozpadly, bylo to právě území Bosny a Hercegoviny, kde se nacházely všechny tři komunity bez výrazné převahy na jednom území.

Vzájemná sociální suprese se postupem času vystupňovala až do ozbrojeného konfliktu (včetně etnických čistek na všech stranách) a štěpení Bosny jako státního útvaru. Mezinárodní společenství se ve své podpoře přiklonilo na muslimskou stranu, zcela v protikladu se svými civilizačními hodnotami. Důvodem byl masakr ve Srebrenici způsobený srbskými vojsky.

Foto: Masakr na bosenských muslimech ve Srebrenici změnil světové veřejné mínění proti Srbsku
(zdroj: MUSLIMVOICES.ORG) 

Dnes jsou zapomenuty srbské oběti dosahující počtu až tří tisíc, původně žijící v okolí Srebrenice zabité muslimskými bojůvkami pod vedením Nasera Oriće. Co si dnes svět pamatuje je 8373 popravených, z toho 30 dětí a 76 žen a zodpovědným za to je generál Ratko Mladić. A to byli povětšinou lidé, kteří předtím vyhledali ochranu na nizozemské základně OSN. Tento masakr způsobil příklon mezinárodního společenství na muslimskou stranu, jelikož bylo ze svědeckých výpovědí evidentní, že agresorem jsou Srbové.

Výsledkem je dnes jednolité Chorvatsko (bez separátní republiky Srbská Krajina) pod vedením Chorvatů, Bosna a Hercegovina pod vedením Bosňáků a v neposlední řadě samostatné Kosovo (dříve správní část Srbska) pod vedením Albánců.

V Kosovu před rokem 1999 byla evidentní sociální suprese Albánců. Srbové tvořili v Kosovu většinu. V roce 1999 po zahájení operace KFOR byl demografický poměr Srbů a Albánců zhruba stejný. O několik let později, v době mé mise v roce 2007-8, dosahovalo procentuální zastoupení albánské populace až 90% na celém území nového státu.

A koaliční síly spíš musely bránit srbské památníky a kostely před dnes většinovým albánským obyvatelstvem. Protože, pokud Albánci získají v nějaké původně srbské vesnici většinu a tím i demokratickou moc, dalším bodem rozvoje je zbourání křesťanského kostela a postavení mešity.

Video: "Příběh" - dokument o působení vojáků AČR v misi KFOR v Kosovu (zdroj: YOUTUBE.COM)

Dnešní velké státy, jakými jsou Ruská Federace a USA podstoupily v 19. století vnitřní kolonizaci dominantním národem, tj. Rusy na ruské straně a Američany na straně USA. I tuto vnitřní kolonizaci provázely etnické čistky. Bohužel, písemně detailní zdroje jsou pouze z americké strany.

Jedním z nejkřiklavějších případů je kauza Hluchého Kojota u Wounded Knee. Tehdejší 7. Kavalerie přijela k indiánské vesnici a obklíčila jí. Velitel kavalerie vydal rozkaz ke složení zbraní, jinak začne jeho kavalérie střílet. Pokud indiáni zbraně složí, mohou se odebrat se do rezervace. Bohužel, Hluchý Kojot patrně neslyšel (zřejmě proto, že byl hluchý). Zbraň nesložil, pral se o ni a při nastalém zmatku vypukla divoká střelba, která měla za následek vybití celé indiánské vesnice včetně žen a dětí. 

Američtí osadníci téměř zlikvidovali původní obyvatelstvo (zdroj: SHELLEDY.MESA.K12.CO.US) 

V neposlední řadě je nutné zmínit rwandskou genocidu z roku 1994, kdy Hutuové vyvraždili 0,5-1,0 miliónu Tutsiů a umírněných Hutuů. Masakr a emigrace způsobily pokles obyvatelstva z  cca. 6,9 na 5,3 miliónů obyvatel během 100 dnů. Nehledě na to, že jde o největší utrpení po 2. světové válce, Rwandský masakr stále zůstává na okraji zájmu. OSN se z této genocidy nepoučila a mandáty jejích misí jsou stále málo efektivní.

Foto: Mačety byly symbolem rwandské genocidy - tento snímek ale zachycuje Muslima v dnešním ČADu (zdroj: BLAZINGCATFUR.BLOGSPOT.CZ) 

Poučným pak může být pohled někdejšího velitele mise OSN, kanadského generála Dallaira, jenž svůj pohled shrnul v knize (Shake Hands with the Devils), po návratu z mise se pokusil o sebevraždu a opakovaně obviňoval OSN ze spoluviny na genocidě kombinací nečinnosti a bráněním efektivních protiakcí (nedostatečný mandát mise OSN).

Z výše uvedeného plyne poučení, že pokud bychom se měli zapojit do nějaké budoucí mise OSN, je nutné pečlivě zhodnotit míru mandátu, aby se ČR nestala spoluviníkem nějaké další tragédie.