Michael Žantovský si nepěkně utahuje z AČR. Bohužel tím odráží všeobecné mínění.
Nejprve mě to vytočilo doběla, ale pak mě napadlo, že způsob hodnocení AČR ex-senátorem a ex-velvyslancem Žantovským, jehož se dopustil v týdeníku Echo (č. 46) odráží smýšlení většiny populace. Co tedy napsal? „Dnešní česká armáda je nejenom neschopná účinně se podílet na zahraničních operacích Aliance, ale není ani způsobilá bránit naši vlastní bezpečnost tváří v tvář rostoucím hrozbám. Největším vojenským střetnutím posledních let, kterého se česká armáda zúčastnila, se tak stala nedávná srážka pěti obrněných transportérů u Tábora.“
Tak si ten výrok rozeberme…
Na počátku je konstatování, že česká armáda je neschopná účinně se podílet na operacích NATO. To přitom není pravda a není těžké to zdokladovat. Opak je pravdou už jen ve srovnání s těmi státy, které doopravdy nejsou schopny zajistit ani vlastní bezpečnost – těm pak například naši piloti s Gripeny pravidelně zajišťují vzdušný prostor.
A jiný příklad: náš kontingent v Afghánistánu za celou dobu mise ISAF patřil k těm poměrově početnějším a dosud se tam naši vojáci angažují – v aktuální RSM (navázala na ISAF) je nasazeno celkem 13332 aliančních vojáků, z toho 214 českých, což je z 39 zapojených zemí (účastní se i mimo-alianční) 9. nejpočetnější zastoupení! Pro představu – méně vojáků než my zde mají sousední (a násobně větší) Polsko a Maďarsko. Jen dvakrát více vojáků zde mají Britové, ač jde o 6,4x početnější národ. Američanů, jejichž populace je 32x početnější než česká, je nyní v Afghánistánu právě 32x více než Čechů. (zdroj)
Takže tvrdit, že AČR není schopna podílet se na zahraničních operacích Aliance, jaksi nekoresponduje s realitou. Na obranu pana Žantovského mě napadá, že zkrátka nereflektoval fakta, avšak utkvěla mu v paměti prohlášení tehdejšího náčelníka generálního štábu Petra Pavla, který se vehementně a statečně snažil odvrátit Kalouskovy škrty v časech finanční krize. Podobné zvěsti přinášela i Bílá kniha o obraně, avšak v kontextu doby je třeba chápat je jako varování, nikoli konstatování. Že šlo o poměrně nešťastnou marketingovou strategii, zjišťujeme právě až nyní, když mezi veřejností panuje představa, že AČR je v troskách.
Tedy, abych byla upřímná, já sama se domnívám, že je AČR hrubě podfinancovaná. Že by měla ročně dostávat o deset miliard více, jak nedávno navrhovala poslankyně Jana Černochová. Každopádně, na příkladu s misí RSM výše je dobře vidět, že můžeme nasadit paritní počet vojáků jako USA, přičemž těch 214 vojáků v Afghánistánu naši armádu nijak neruinuje a neohrožuje jejich primární úkoly.
A tím se dostávám k tomu, co tvrdí pan Žantovský dále, a sice že naše armáda není schopna zajistit naši bezpečnost, vztaženo na aktuální hrozby, zřejmě masovou imigraci a terorismus. Hrozbu jménem Rusko záměrně vynechávám, protože to by v naší armádě musel sloužit každý 13. občan, abychom se početně srovnali. No a to dost dobře nejde a jistě ani pan Žantovský by si to nepřál. Jde-li tudíž o bezpečnost hranic a v ulicích měst, tak jsme už byli svědky posílení policejních hlídek o vojáky, bylo to dostatečné a těžko si představit více.
Jinou stránkou věci je neblahá skutečnost, že armáda takto vojáky nasazovala protiústavně, resp. abych byla přesná, ohnula zákon, aby jim za to nemusela dát plnohodnotné volno a příplatky k platu. Opět by zřejmě pomohlo navýšení rozpočtu a také lepší vůle velení, každopádně to nemění nic na tom, že ač ne po právu zaplaceni, vojáci do služeb nastupovali a pokud by na to přišlo, plnili by svoji povinnost a případné teroristy ze svých Brenů „pokropili“. Pokud dnes někdo není schopen čelit aktuálním hrozbám, tak naše vláda, euro-politici a především Merkelová, kteří tyto hrozby aktivně vytvořili.
A konečně poslední část výroku pana Žantovského, v níž si utahuje ze srážky Pandurů. Jistě, když k ní počátkem listopadu došlo, tak byly diskuse na zpravodajských serverech zavaleny podobnými fórky, jaký použil pan Žantovský. Aniž by bylo známo, jak k nehodě došlo a kdo ji zavinil.
Ale hlavní, oč tu jde, je právě ta předpojatost veřejnosti. Veřejnosti, která si myslí, že AČR pozbývá takovou banalitou bojeschopnosti. A k tomu, aby si toto veřejnost myslela, bohužel přispívají i „osobnosti“ typu Žantovského, které si pletou dojmy a pojmy. Jejich „elitářská“ autorita stačí, aby byly brány jako spolehlivý zdroj pravdy o světě. Vsadila bych bednu whiskey, že jsem jediný čtenář týdeníku Echo, který si kvůli těm zdánlivě samozřejmým žvástům sedl k internetu a našel fakta. Není největší hrozbou pro naši bezpečnost život ve lži? S tím ovšem naši vojáci opravdu mnoho nezmohou.
