Na pochodu smrti: extrém i srdce na Military Death March
O minulém víkendu se konal další ročník velmi náročného extrémního dálkového pochodu s názvem Military Death March, jehož cílem je připomenutí a uctění památky obětí z pochodů smrti v roce 1945. Část trasy kopíruje tu, na které tehdy trpěly oběti jednoho z mnoha takových, který končil ve Volarech, kde se nalézá hřbitov a památník připomínající oběti, takže účastník té nejdelší vzpomínkové trasy muže projít kolem a vzdát tichou vzpomínku.
Zázemí pochodu, jakožto start a cíl, se již tradičně nacházelo ve Vimperku, v tamním autokempu Vodník, odkud účastníci vycházeli tentokrát na 3 různě dlouhé trasy, anebo jejich kombinace v maximální délce úctyhodných 117 km. K čemuž nutno podotknout, že jsme na Šumavě, a ta zrovna moc placatá není, takže sakra dlouhá trasa a velmi náročný kopcovitý terén jsou opravdu náročným způsobem, jak otestovat vůli. Počasí tentokrát situaci rozhodně neulehčilo.
Již jsem loni tento pochod absolvoval, letos jsme si nakonec troufli na nejdelší možnou kombinaci tras. Jenže, jak už bylo řečeno, terén a vzdálenost dávají zabrat, takže nakonec jsme s kolegou zvládli pouze první metu (75 km za 18 hodin), v noci byla celkem zima a k ránu ještě větší a na vrcholcích kopců znatelně mrzlo, což napovídaly zamrzlé kaluže a sem tam poletující sníh. Počasí se měnilo tak, že chvilku jsme byli zachumláni v čepicích, kapucích a rukavicích, kdežto další moment se opět „udělalo teplo“ a bylo nutno zase něco shodit, aby se člověk nezapařil.
Trasa hlavní kategorie EXTREME cca 75 km vedla z Vimperku přes Volary do Husince, odtud přímo zpět do Vimperku, další trasa WALKING cca 30 km vedla z téhož místa až na vrchol Boubínu a zpět, novinkou byla trasa SYMBOLIC 12 km, jež vedla lesem na kontrolní stanoviště a okruhem zpět. Kratší trasy lákaly i rodiny s dětmi nebo seniory, vydávající se na trať v sobotu dopoledne, zatímco většina nadšenců šlapala již od pátečního večeru.
Novinkou pro nás bylo, že tento rok jsme akci navštívili i s naším info stánkem Spolku Vlčí Máky. Pomáhá především novodobým válečným veteránům, vojákům, ale i příslušníkům IZS a dalším. Stánek jsme zde měli díky pozvání organizátorů z řad vojáků strakonického pluku otevřený od pátku až do neděle a velmi nás těší, že se zde zastavilo mnoho účastníků, jakožto i lidí z organizačního týmu, a zapojili se tak do pomoci těm, kteří pomáhají ostatním, ale někdy bohužel oni sami potřebují pomoci. Mimo jiné se sešly i příspěvky na aktuální sbírku pro Karla, kterou na FB snadno dohledáte přes hashtag #100karlovi.
Na pochodu nechyběl ani náš největší pochodník Jakub „Engi“ Engelmajer, který loni v rámci projektu „Po stopách hrdinů“ absolvoval 750 km dlouhý pochod přes celé Slovensko.
Jakub zde zvládl celou kombinaci tras, tzn. 117 km pod 30 hodin. A to přesto, že na počátku se na ně necítil. Po 75 km ale přišel rozjařený a pln energie, podobně jako mnozí jiní… Jak to, sakra, dělají?
Každým rokem je stále více a více účastníků, ovšem organizátoři mají vše pod palcem, a tak vše šlo jako po másle, počínaje registracemi, konče občerstvením. Za nás absolutní spokojenost, navíc jim patří velké poděkování za možnost umístit zde náš info stánek, protože této akce se účastní každým rokem veliké množství vojáků (samozřejmě také příslušníků Bezpečnostních sborů a i civilistů), a my tak máme možnost být k nim blíže a informovat je o nás a naší činnosti. Mimo jiné jsme zde získali další dobrovolníky do týmu, kteří chtějí společně s námi pomáhat.
Atmosféra na místě i v kempu byla báječná, člověka tak nějak zahřála i při pochodu/nocování za pro duben atypických teplot pod nulou. Military Death March jednoznačně patří do TOP srdcařských a srdečných akcí.
Pro Spolek vLČÍ MÁKY napsal Vojta Slavík, zájemci, kteří by rádi další akce absolvovali pod praporem "Máků" mohou psát na houba01@seznam.cz .
