Nejde o to, zda jsou výsluhy spravedlivé, ale zda jsou funkční
Se zájmem jsem si přečetl článek Jana Hrbáčka v Ekonomickém deníku, kde se nejprve „investigativně“ zabývá nejvyššími vyplácenými výsluhami a tím, jak zatěžují státní rozpočet. Jeho úvaha se pak stáčí k břichatým páprdům z kanceláří, až končí posteskem, že zdravotní sestry se taky nadřou, ale výsluhy neberou.
(Článek Ekonomického deníku najdete zde.)
Mají příslušníci bezpečnostních sborů morální právo na výsluhy?
Je tato otázka vůbec patřičná? Co třeba takové zaměstnankyně v porno průmyslu, je morální, aby si vydělávaly více než zdravotní sestry? Jelikož žijeme v tržní ekonomice (aspoň se to tak tvrdí), tak výši platů i odložených benefitů určuje z převážné části nabídka a poptávka.
Zaměstnavatelé se na pracovním trhu o nejlepší zaměstnance přetahují. Stát jako zaměstnavatel nabízí příslušníkům v bezpečnostních složkách jako jeden z hlavních benefitů takzvanou výsluhu. Výsluhový příspěvek je formou renty, která má kromě jiného zajistit, aby tito zaměstnanci neopouštěli služební poměr předčasně.
Výše výsluhy není jednotná, záleží na více faktorech, kromě jiného na dosažené hodnosti a na době, po kterou byl příslušník daného sboru ve službě. (Nárok na výsluhu vzniká po 15 letech ve služebním poměru a další délkou služby roste). Navázání výše výsluhy na délku služby jasně dokládá, co bylo jejím záměrem.
Každý hledá smysl výsluh jinde
Suše konstatovat, že výsluhy jsou ekonomickým opatřením proti nedostatku příslušníků bezpečnostních sborů, zní příliš přízemně. Někteří, zvláště jejich příjemci, v nich spatřují kompenzaci doby, kdy je osoba ve služebním poměru krácena na svých právech (nesmí podnikat, nesmí být členem politické strany atd.).
Jiní chápou výsluhy také jako kompenzaci, avšak za náročnost služby, riziko spojené s jejím výkonem, huntování zdraví… (Ve skutečnosti jsou tyto okolnosti zohledněny v rizikových příplatcích, delší dovolené, v nároku na rekondiční pobyty apod.) Je nasnadě, že v tom případě by výsluhy měly náležet nejméně tuctu dalších povolání.
Za vlády Petra Nečase vláda výsluhy dočasně zdanila. Bylo z toho velké mrzení a soudní tahanice. Tehdy se argumentovalo, že výsluha jako odložená část příjmu vznikla v minulosti, a tak do ní nelze retroaktivně zasahovat. Nakonec přišla jiná vláda a prostě změnila zákon, čímž nás ochudila o šanci, že podstatu výsluh definuje soud.
Dráždit lid je snadné
Pan Hrbáček nebude teď sám, kdo ve výsluhách spatří mrhání prostředků státního rozpočtu. Hledá se, kde šetřit. Ukázat na výsluhy se nabízí a strhnout pro takový nápad davy není těžké.
Postavte vedle sebe strhanou sestřičku po noční a břichatého plukovníka doma na gauči, který bere třikrát víc než ona „za nic“ – a lid se bude spravedlivě hněvat. Přiložte pod kotel variantu, že břicháč dál pracuje pro stát na civilní pozici, takže bere pětkrát víc. Článek Ekonomického deníku tomu dává ještě tečku: „Nejsmutnější pak je, že výsluhy pobírají dodnes lidé, kteří sloužili represivnímu komunistickému režimu.“ (Tak jistě, taky se mohly všem ex-členům KSČ vzít rovnou i důchody.)
O změně výsluh se bavme věcně
Na pracovním trhu je mnoho jevů, které bychom mohli označit za nespravedlivé. Některé lze ovlivnit, jiné jsou dané předpoklady konkrétního jedince a nároky profese. Berme za fakt, že účel výsluh je zabránit nadměrnému ubytku zaměstnanců v bezpečnostních sborech, ale ptejme se, zda takový účel nelze zabezpečit efektivnějším a méně nákladním způsobem.
Ptejme se, jaké další účely, třebas nezamýšlené, výsluha plní. Jak lépe je můžeme naplnit? Pokud z věcné a daty podložené diskuse vzejde změna konstrukce výsluhového příspěvku (až po jeho zrušení a nahrazení jiným nástrojem), tak také počítejme, že by férově měla začít nabíhat až za 15 let. Ale ano, přemýšlejme o tom.
