Ohlédnutí za Bahny 2018: Fotoreportáž a postřehy dobrovolníka Spolku VLČÍ MÁKY
Ačkoli s odstupem, přinášíme reportáž z akce Bahna, pořádané Nadací pozemního vojska AČR a Velitelem společných sil, tentokrát již 29. ročníku, na němž ovšem opět bylo k vidění mnoho novinek, jak v prezentované technice, tak v dramaturgii předváděných akcí...
Spolek VLČÍ MÁKY poprvé na Bahnech s prezentačním stánkem
Bahen se naši dobrovolníci účastní už roky, ale poprvé se zadařilo, abychom na místě postavili prezentační stánek. Přijeli jsme proto před sedmou hodinou a vše začalo poněkud netradičně – oslovila nás skupinka vojáků postávajících kolem postaršího UAZu, zda nemáme startovací kabely. Oživit jejich vůz se přes zapojení dvou našich vozů bohužel nepodařilo. Jeden z vojáků se nás optal, jak to, že máme čas se zabývat zrovna tímto, odpověď byla jednoduchá: „Jsme Spolek Vlčí Máky, pomáháme novodobým válečným veteránům a vojákům v nouzi“, nacož se voják rozesmál, že to je dosti příhodné. Vojáci nám pan na oplátku pomohli vynosit věci.
Při stavbě stánku se stala velmi nepříjemná nehoda – jednomu z dobrovolníků sklouzl nůž hluboko do ruky, až si přeťal i šlachu. Vojenští zdravotníci mu opakovaně ránu převazovali, resp. dotahovali, protože při ranním najíždění všech stánkařů chvíli trvalo, než se s ním jedna z našich dobrovolnic vymotala z areálu směr nemocnice v Rokycanech. Nakonec z toho byla rychlá operace, podle aktuálních zpráv se to však výborně hojí. …Tolik tedy taková „zážitková vsuvka“, kdy jsme si Bahna letos užili opravdu netradičně už v první půl hodině.
Vlastní program Bahen 2018
Program byl jako vždy bohatý – ukázky vojenské historické i současné techniky, výzbroje armád našich sousedů, zcela nových bojových vozidel, která zde představovali přímo výrobci (k vidění CV90 a Ascod, škoda, že chyběla německá Puma).
Mezi dynamickými ukázkami je třeba zmínit tři „výroční“ - jednak připomínající výročí vzniku 1. republiky, jednak mobilizaci v roce 1938, kdy v prostoru simulovaly boj jednotky československé pohraniční stráže s bojůvkami německého freikorpsu. A do třetice k „osmičkovým výročím“ proběhla ukázka připomínající okupaci naší vlasti v roce 1968.
Hlavním lákadlem však jako vždy byla ukázka bojových dovedností naší armády, které se zúčastnily bitevní a přepravní vrtulníky, bitevní letouny, chrudimští výsadkáři se svými Kajmany, KBVP Pandur, BVP-2, tanky T-72 M4CZ, zatímco zpovzdálí byly slyšet výstřely samohybných houfnic DANA. A samozřejmě mezitím vším se bezchybně pohybovaly spousty vojáků.
Divácky vděčnou novinkou se stalo vybavení některých vojáků GOPRO kamerami, jejichž obraz byl přenášen na obrovské obrazovky – divák tak viděl přesně, co viděl seskakující výsadkář, voják z osádky bojového vozidla nebo střelec na ploše.
Dále proběhly ukázky policie – včetně slaňování z vrtulníku, ukázky hasičů a mnoho dalších.
Krom ukázek v aréně mohli návštěvníci korzovat mezi zaparkovanou vojenskou technikou, prezentačními stánky zbrojovek, armyshopy a dalšími, mezi nimiž byl i náš stánek. Jelikož byla ten den opravdu zima, tak na dračku šlo především oblečení z naší veteránské aukce, tj. vojenské oblečení a výstroj bývalých vojáků a veteránů, jimž pomáháme a snažíme se takto získat peníze na jejich podporu. Svetry, termoprádlo a blůzy jsme prakticky vyprodali. Naopak toho dne zaplakali stánkaři se zmrzlinou a studenými nápoji, zatímco káva a čaj byly v některých částech areálu vyprodány už po obědě. Chladné počasí každopádně nemělo vliv na návštěvnost, která se pohybovala kolem 50 tisíc diváků.
Pro někoho je to o technice, pro někoho o vojácích
Jako už tradičně, před koncem dne jsem se vydal s našimi propagačními letáky pohovořit s vojáky, kteří vystavovali techniku a výstroj. Nejprve jsem však zamířil k příslušníkům Vězeňské služby a hasičům. Každému z nich jsem poděkoval za službu. Poté už jsem se věnoval vojákům, od mechaniků, přes dělostřelce, ženisty, po příslušníky protivzdušné obrany. , základny oprav, ženistů,atd.. Po základním představení činnosti Spolku vlčí máky bylo možné si popovídat o celkové situaci v armádě nebo třeba i na konkrétních útvarech, co se zlepšilo, co se zhoršilo, z čeho vojáci mají obavy a tak dále…
Krom jednoho vojáka, který měl velmi negativní postoj k některým problémům, které náš spolek řeší, jsem se vždy setkal s vřelým přijetím a často mi sami vojáci děkovali za usilovnou práci našeho spolku se slovy, že doufají, že nás nikdy nebudou potřebovat, přičemž jsem jim samozřejmě řekl, že i my doufáme v totéž. Potkal jsem i vojáka už v pokročilejších letech, kterému se velmi líbil program Army Friendly, přičemž on sám v armádě za rok skončí a potom si chce otevřít penzion s tím, že by se rád zapojil do tohoto programu.
Bohužel, čas byl neúprosný a já se velmi často s vojáky zakecávám, takže jsem nestihl obejít všechny útvary, ale určitě se ještě objevíme na dalších akcích.
Text: Vojta „Houba“ Slavík
Foto: Michal Stuchlík
