Otevřený dopis náčelníku Generálního štábu AČR: Co až nám dojdou síly?
Touhle dobou je to zhruba rok od další a zjevně ne poslední reformy, reorganizace, redislokace či po našem organizačních, mobilizačních a dislokačních změn (OMDZ) u většiny vojenských útvarů a zařízení AČR.
Zamýšlel jsem se společně s mnoha mými kolegy nad tím, kam až lze v těchto reformách (reorganizacích) zajít a hlavně kam jsme se už těmi nekonečnými procesy změn dostali. Nu, výsledkem nebylo nic moc povzbudivého.
Není naší ambicí posuzovat základní strategie či koncepce výstavby AČR. Nezabývali jsme se ani koncepcemi mobilizace či záloh, na to jsou jiné hlavy pomazané. My jsme se pozastavili čistě nad rolí člověka, vojáka, zaměstnance AČR a MO. Jaká je jeho role ve všech těch organizačních změnách, při všem tom propouštění, redislokacích, snižování hodností?
Myslí někdo z těch zodpovědných, kteří důsledně aplikují snižující se rozpočtový rámec a už evidentně přežitou Bílou knihu o obraně do praxe, na živé lidi? Tedy na ty lidi, kteří tohle všechno odnáší. Nejen tím, že jsou propouštěni, přemisťováni, snižováni v hodnostech a stresováni neustálou hrozbou další reorganizace, která může při dnešní naprosto nepřehledné a někdy až absurdní (alespoň při pohledu zdola) situaci přijít kdykoliv, ale také na ty, kteří zatím OMDZ nějakým hnutím osudu „přežili“.
Zastavil se někdo nad tím, co to přináší? Jak si přestavuje nejvyšší velení, že to funguje? Je snadné někoho propustit, snížit tím výdaje na platové prostředky personálu, ale jaké jsou následky takových jednoduchých řešení, to asi nikoho nezajímá. Tedy jsem přesvědčen o tom, že to nikoho nezajímá, protože jsem nezaznamenal žádný dotaz, žádný zájem, není nikdo, kdo by stál o nějakou zpětnou vazbu s reorganizovanými útvary.
Dobrá, propustíme pár lidí. A co dál? Kam se poděje práce, kterou dosud zastávali? Že by si ji odnesli ti propuštění s sebou? Že by ji už nebylo nutno vykonávat? Že by snad dělali celou tu dobu něco, co vlastně nikdo nechtěl, vykonávali nepotřebné činnosti, kterých se armáda chtěla zbavit? Tak jak to tedy je?
Ne určitě to není tak, že by ti propuštění nepracovali, že by se zabývali celých 8 hodin, 5 dní v týdnu mlácením prázdné slámy a předstíráním pracovní činnosti!!! Takže, když to tak není a ti lidé vykonávali činnosti důležité, kam se ta práce poděla?
A tady se objevuje na scéně zaměstnanec (voják nebo o. z.), který v rámci OMDZ plnění těchto povinností převezme. Ano, to není zas tak špatné řešení, řeknete si. No není, pokud nejste zrovna tím dotyčným, kterého se ono převzetí týká. Všechno je řekněme schůdné, dokud se funkční náplň a případné role odcházejícího zaměstnance rozdělí mezi několik „přeživších“. To je pak navýšení pracovního vytížení rozložené přiměřeně a lze ho při dobré vůli vykonávat bez zásadních problémů.
Jenže takto to není vždy a často to ani není možné vzhledem ke specifické činnosti, kterou propuštěný zaměstnanec prováděl. Pak nastává okamžik stvoření (jak napsala jedna moje kolegyně) Univerzálního vojáka, univerzálního zaměstnance, nadčlověka (Nietzsche by nevěřil).
Jak jinak nazvat zaměstnance, který do té doby plní všechny své povinnosti na 100 %, 8 hodin denně a 5 i více dní v týdnu a přitom se nijak neulévá a všichni jeho nadřízení jak po stránce velitelské tak odborné to respektují a nerozporují, který musí převzít všechny funkční povinnosti a všechny role propuštěného zaměstnance plnícího do té doby také vše 8 hodin 5 dní v týdnu.
Žádná část pracovní náplně není zrušena, žádná část pracovní náplně není omezena, žádná část náplně není zjednodušena a hlavně převzetí není nijak kompenzováno!!! Tedy jeden člověk najednou pracuje za dva a očekává se, že nedojde k žádné změně v chodu útvaru a že vše zůstane ve starých kolejích.
Nikdo z nás si neuměl představit, co nás po převzetí takové odpovědnosti čeká! Dnes už to víme. Není čas na nic jiného, než na udržování útvaru v chodu, na základní rutinní každodenní úkoly, jenže to je málo. Je mnoho činností, které se dělají jednou týdně, jednou měsíčně, několikrát do roka, činnosti které souvisí s implementací nových norem, vnitřních předpisů, další povinnosti, které vycházejí nikoli z funkční náplně, ale ze služebního poměru VZP (velitelská příprava, služební tělovýchova, vojenská odborná příprava) a na ty čas prostě nezbývá.
Snažíte se přesto vše obsáhnout, a tak si prodlužujete dobu strávenou na pracovišti, obětujete služební tělovýchovu, nové předpisy studujete doma a přesto ani zdaleka nestíháte vše. Co je horší, že vzhledem k počtu lidí už není možné mít plnohodnotného zástupce. Takže když na pracovišti nejste, znamená to, že práce se kupí a čeká na vás, až se vrátíte.
Co to přináší v praxi? Nepřetržitý stres, nervozitu, sníženou ostražitost vůči chybám, která může vést k bezpečnostním incidentům (jste-li bezpečnostní manažer jako my). Strach z toho, co jste zapomněli udělat, nestíháte si ani stahovat všechna nová pravidla, předpisy, normativy a už vůbec ne je číst a zavádět do praxe, nemáte čas se ani poradit, a přesto musíte poskytovat veliteli plnohodnotný a bezchybný servis.
Vzhledem k tomu, že k takovým experimentům dochází i na nadřízených stupních, dochází k absurdním situacím, kdy se nemáte na koho obrátit o radu nebo o pomoc. Nerespektují se pravidla daná předpisy, všude je vidět alibismus, nekompetentnost, nechuť a mnohdy i neochota se něčím zabývat.
Velká část systému funguje ze setrvačnosti, protože ti, kteří jej kontrolovali nebo udržovali v chodu, byli propuštěni nebo je nahradili lidé bez znalostí a bez odborné způsobilosti nebo byla skupina redukována na takové počty, které již nezaručují kvalitní a bezchybný chod. A to všechno je i přesto stále málo… zaměstnanci jsou pod neustálým tlakem další reorganizace a hrozbou dalšího propouštění!!
Jak dlouho to lze vydržet a nezhroutit se fyzicky i psychicky? My to nevíme, ale cítíme, že tato nastoupená cesta není správná.
Prap. Petr Švaňa
Oficiální systemizované místo dle TMP: Starší pracovník štábu Oddělení řízení a podpory Krajského vojenského velitelství České Budějovice
Praktická činnost, funkce a role v organizaci KVV: Bezpečnostní manažer, Bezpečnostní správce KO, vedoucí POI (sám sobě) vedoucí SPS, správce KM, pracovník pro personální bezpečnost, správce technických prostředků, speciální obsluha KP, kurýr KM, místní bezpečnostní správce systémů KO, pracovník odpovědný za provoz datové schránky a ochranu určených neutajovaných informací, osobních a citlivých údajů.
Poznámka redakce: Praporčík Švaňa tento dopis připravil již před půl rokem a po celou dobu doufal, že nalezne odezvu, aniž by se tzv. špinavé prádlo muselo prát na veřejnosti, ovšem nestalo se, a proto svolil k jeho publikování, což považujeme za svého druhu statečné. Ostatně, není v tom sám.
