Po stopách hrdinů: Praktické postřehy z překonání 750 km treku. (Sbírka ještě pár dnů!)
Jakub Engelmajer je už sice dávno doma, sbírka pro vojáky, policisty a hasiče s následky služebního úrazu ale ještě pár dnů poběží. A tak i Facebooková stránka Po stopách hrdinů je stále živá, Jakub se zde dělí o své postřehy stran organizace svého měsíčního přechodu od Dukly na Děvín, zkušenosti s výstrojí a dalšími praktickými a zajímavými věcmi, jejichž shrnutí přináší tento článek…
Jak je takový měsíční trek nákladný na finance?
Během přechodu jsem utratil cca 18 tisíc korun, a to především za jídlo, ubytování a dopravu. Což průměrně vychází na nějakých asi 600 Kč denně. Po odečtení nájmu a běžných životních nákladů za jídlo jsem byl skoro na nule (pozn. red. – Jakub nebyl sponzorován a samozřejmě si nebral ani nic ze sbírky). Mnoho lidí to řeší tak, že dá před cestou výpověď z nájmu nebo byt dočasně pronajme někomu jinému, jenže to v mém případě nešlo. A obecně nejsou náklady za takovou cestu extra vysoké – jde o cenu dovolené u moře na 10 dní v Řecku.
A ještě jsem vlastně taky ušetřil, protože jsem kvůli cestě dva měsíce nechodil na střelnici a nic nekupoval pro své hobby. Jinak ale výše uvedenou cenu výrazně snižuje, že do ní nepočítám investici do výbavy, protože velkou část výbavy už jsem měl koupenou z dřívější doby a nejde o jednorázový výdaj – výbava mi bude sloužit dál.
Do nákladů nepočítám ani cca tři tisíce za administraci sbírky a čas přípravy cesty i právě sbírky, což bylo x hodin po dobu několika měsíců.
Jak sloužilo zvolené vybavení?
Obecně jsem byl velmi spokojený (taky už mám něco odchozeno, tak bych si neměl vybrat špatně, no ne?).
Batoh Exos od Osprey Packs je výborna volba – je to stále ještě plnohodnotný batoh se všemi nutnostmi, které hiker potřebuje (hliníkový rám pro dobrou nosnost, odvětrávaná pohodlná záda, dobře přístupné kapsy, příprava pro hydrovak), a to s skvělou hmotností pouze 1100 g – což je hned úspora asi 1 kg oproti jiným batohům. Zvolil jsem verzi 48 l a jde podle mě o ideálni ultralight batoh pro ty, kdo nejdou ultralight až na kost. Kvalita batohu od Osprey je špičková. Vzhledem k váze je výdrž materiálu přirozeně menší, takže se k němu nelze chovat jako k vojenskému batohu z Cordury 1000, ale to asi dá rozum. Já nosím vespod pěnovou karimatku v tenkém obalu, a tak zároveň chráním batoh při odhožení, zasednutí atp.
Sandály Source Gobi – 3x aleluja, bez nadsázky nejlepší sandále na trhu. Sandále od izraelské firmy, která vyrábí i vojenské vybavení pro izraelskou i americkou armádu – ušly 450 km přes hory a kameny a stále jsou ve stavu, že je normálně nosím do města, prostě kvalita. Dát za ně dva a půl tisíce se mi sice dva roky nechtělo, ale naštěstí jsem si je na pochod koupil a asi mi zachránily celou cestu (pozn. red. Jakubovi se ošklivě zanítil palec, jediný způsob pokračování bylo přezout na sandály).
Mimochodem, stejně tak od firmy Source doporučuji i hydrovak.
Boty Inov-8 Roclite 305 – na treky jsem velký zastánce lehkych bot, prostě pokud človek nejde do 3000 m n.m. a výš, případně na ledovec nebo na vojenské cvičení, tak do hor doporučuji tenisky. Nohám tak uleví ušetřená váha, lepší prodyšnost a měkčí podrážka. Nevýhodou je nižší výdrž bot, určitě do 1000 km. Tyhle se po nějakých 250 km začaly trhat v místech malíčku a po cca 450 km už na tom byly i přes improvizovanou opravu sekundovým lepidlem celkem bídně. Výdrží tedy trochu zklamaly, i když terén cesty byl prvních 250 km opravdu příšerný (bodláčí, ostružiní, spadané větve, bláto atd). Na běhání cross nebo treky po normálních cestách jsou ovšem super.
Taky velmi doporučuji používání turistických hůlek, hlavně při pochodu s batohem – odlehčí nohám (prý až 30 % energie z nohou jde do rukou), usnadní překonávání překážek na cestě (brodění, přeskok vody, polomy atd.), stabilizují kotník v nízkých botách a velmi pomohou do kopce i z kopce. Bez hůlek na trek nevycházím (už jen proto, že je používám i jako tyčky k mému tarptent stanu). Měl jsem s sebou už celkem ochozené a starší Leki Ultralight Titanium. Stále fungují, ale mají starší typ šroubovacího zámku (tj. ne nový zaklapávací) a ten už dělá trochu problémy (v nízkých teplotách se lehce povoluje). U hůlek je důležitá pevnost, typ zámku, typ hrotu, co nejnižší hmotnost a ergonomie s materiálem rukojeti. Až mi hůlky doslouží, přešel bych na (opět) Leki, nyní typ Carbon Ti System.
Karimatku preferuji pěnovou kvůli spolehlivosti, prostě maká, i když ji propíchnete, naříznete, propálíte, což u nafukovačky rozhodně neplatí. Doporučuji koupit model od Therm-a-Rest, pak nelze udělat chybu.
Na tento pochod jsem koupil lehce používaný Tarptent Protrail, což je takový mix mezi tarpem/celtou a stanem. Spíš ultralehký jednoplastový stan pro 1 osobu s celo-moskytiérou a úžasnou hmotností cca 800 gramů. Stan fungoval velmi dobře, déšť ustál, hmyz nevpustil. Není to ovšem typ pro začátečníky – po koupi je nutné vlastnoručně zatřít švy stanu, jeho výška je dost nízká, u jednoplastových stanů je nutné počítat s kondenzací vody na vnitřních stěnách a musíte umět stavět stan na hůlky. Nevýhodou je také problematická stavba ve větším větru. Stan naopak exceluje váhou, ochranou proti havěti, rychlostí postavení za standardního počasí a dobrým větráním. Dnes už opravdu není nutné tahat těžké stany – v nabídce jsou stany pro 2 osoby s hmotností 1,5 kg, případně pro jednoho pod 1 kg, cena však kolem 10 tisíc Kč. Pro poměr cena-výkon doporučuji stany od českého výrobce JUREK S+R – za 5 tisíc dostanete velmi dobrý a odolný stan pro 2 s hmotností cca 2,5 kg, také jeden mám. Do čehokoli nad 3 kg bych už nešel.
U spacáků v poměru váha/výhřevnost jasně vítězí peří! Takže pokud vás peří nedráždí a můžete si ho finančně dovolit, tak určitě doporučuji péřový spacák a radši teplejší. I když já to se svým spacákem do -7 0C komfort v těch dvacetistupňových vedrech i v noci trochu přehnal.
Jako první vrstvu oblečení doporučuji Merino vlnu. Já používám merino od RAB s příměsí syntetiky a jde o jedno z mých nejoblíbenějších kousků výbavy – nesmrdí ani po týdnu nošení (relativně), je příjemné, krásně hřeje a i celkem rychle schne. Osobně preferuji triko s dlouhým rukávem a ten dle počasí stahovat/vytahovat (ušetří to zastávky na svlékání/oblékání vrstev), případně nosím i dvě najednou.
Co se týče setu od Tilaku (měl jsem kalhoty a díky slevě si dokoupil i bundu) najdete mé postřehy (spokojenost) v tomto videu https://vimeo.com/282981338. Jinak ve chvíli, kdy jsem měl na nějaké ty kilometry i buddyho, jsem byl natočen, jak dlabu Adventure Menu, viz tady.
Co vše s sebou?
Základní váha mého batohu činila 9 kg. S jídlem/vodou/palivem (průběžně doplňovanými, jak to trasa umožnila) asi 13,5 kg. Kompletní seznam mého vybavení naleznete na https://www.geargrams.com/list?id=49542, včetně značek a modelů, hmotností a množství.
Jak pokračuje sbírka?
Policistce Ivetě a vojenskému průzkumníkovi Patrikovi stále ještě můžete pomoci. Sbírka, v níž je nyní 90000 korun, za což všem moc děkujeme, poběží ale už jen pár dní. Poté bude rozdělena na třetiny, zbývající třetina pomůže v budoucnu příjemci, který splní podobná kritéria – tzn. služební úraz nebo onemocnění související s výkonem služby mu nebude státem řádně kompenzováno, zároveň mu bude komplikovat další pracovní uplatnění, čímž se ocitne ve finanční nouzi. Nedávno se na Spolek VLČÍ MÁKY obrátil hasič, který tato kritéria splňuje, a tak je možné, že třetím příjemcem bude právě on. Každopádně peníze pomohou lidem, kteří si naši pozornost a pomoc zasluhují, zůstali však systémem bohužel zapomenuti. Sbírkové konto 2801427994/2010.
PS: V polovině srpna přinesly o Jakubově cestě a sbírce info Lidové noviny
